Bitva u Jankova: Historie se musí připomínat

„Slunce ještě ani nestačilo vyjít a sychravou krajinou se už nesly zvuky pochodujících mužů, koní a tažených děl. Bylo krátce před šestou hodinou ranní 6. března 1645, když nedaleko městečka Jankov proti sobě stály dvě znepřátelené armády. Nenápadná a do té doby tichá krajina měla být svědkem rozhodujícího střetu, který významně ovlivnil poslední fázi konfliktu, jemuž dnes říkáme třicetiletá válka,“ píše Tomáš Koch v úvodu své knihy Jankow 1645. Po 380 letech, 8. března 2025, proti sobě císařské a švédské vojsko u Jankova stanou znovu. Opět budou pochodovat vojáci, třaskat výstřely, dunět děla… padlí tu však nebudou. Ale zapomínat by se na ně nemělo, protože tu tehdy přišlo o život na 6 000 lidí. A Jankovští to vědí. Proto od roku 1995 bitvu, která je označována za jeden z nejkrvavějších konfliktů třicetileté války, každoročně připomínají.

„Když při rekonstrukci bitvy stojím na návrší u Habrovky a vidím tam stovky přihlížejících, když Jankovem táhne masa lidí se zbraněmi, na koních, za zvuku bubnů, jde mi mráz po zádech. Protože to, co si v tu chvíli připomínáme, se skutečně stalo. Říká se, že je tam pohřbeno kolem 6 000 lidí. Letí mi vždy hlavou, jak se historie neustále opakuje, že lidé jsou nepoučitelní, že období míru střídají děsivé válečné masakry. Je třeba to generacím připomínat touhle formou, aby viděly bitvu na návrší, kde se skutečně odehrála,“ říká starostka Jankova Jitka Jonsztová.

Organizaci vzpomínkové akce si za své vzal stejně jako v předchozích letech spolek Jankovští žoldáci, který ke spolupráci opět přizval Císařský regiment – společenství lidí, kteří se zajímají o historii a reenactment, tedy rekonstrukci života vojáků především z období třicetileté války. Jejich přičiněním se autentické prostředí u Jankova promění v dobové bojiště se vším, co k němu patří. Návštěvníci budou moci poznat každodenní život vojáků a jejich rodin. „Na programu budou také besedy pro veřejnost, setkání s dětmi ve škole, nebudou chybět ukázky zbraní, ochutnávky dobových jídel, předvádění historických řemesel, prostě aby si každý dokázal udělat obrázek o tom, jak se tenkrát žilo,“ dodala starostka. Každoročně se do akce zapojí na 200 účinkujících, včetně zahraničních. Obec jim poskytne technické zázemí v tělocvičně a spolkovou místnost.

Jankovské vzpomínání

S myšlenkou připomenout si tragickou událost třicetileté války přišel farář Církve československé husitské ve Voticích Václav Šustr (1912–1997), který v roce 1994 sepsal brožuru o bitvě u Jankova. Ta byla impulsem pro tehdejšího jankovského starostu Josefa Kocourka, který oslovil architekta Josefa Pleskota, aby navrhl podobu památníku. Odhalen byl 6. dubna 1995 u příležitosti 350. výročí bitvy za účasti několika stovek lidí, mimo jiné švédského a finského velvyslance v ČR a rakouského vojenského přidělence v ČR. Na pomníku pod mohylou je v češtině, švédštině a němčině tento nápis: „Na tomto místě večer 6. března 1645 skončila kapitulací po úplné porážce císařské armády švédským vojskem dlouhá a krvavá bitva“.

Od roku 2006 je památník součástí naučné stezky Po stopách bitvy u Jankova, která návštěvníky seznamuje s příčinami, účastníky, průběhem a důsledky bitvy u Jankova a třicetileté války. „Na informačních tabulích jsou dobové obrázky z bojů a historické mapy. Trasa vede místy, kde je i několik hromadných hrobů, které udržujeme. Jeden je například v Bedřichovicích u kostela sv. Vavřince – je tam pietní místo s pamětní cedulí. Na památku obětí se koná každým rokem také pochod Po stopách bitvy u Jankova.

Třicetiletá válka a bitva u Jankova

Třicetiletou válkou (1618–1648) vyvrcholil nejen ozbrojený konflikt mezi vyznavači římskokatolické církve a zastánci protestantských vyznání, ale také boj evropských zemí o politickou nadvládu. Vleklé a rozsáhlé boje zpustošily zasažená území a počet jejich obyvatel klesl až o třetinu. Válka skončila uzavřením vestfálského míru v roce 1648. A k ukončení bojů přispěla i bitva u Jankova.  Císařská armáda v ní byla rozprášena a vrchní velitel Melchior Hatzfeld skončil v zajetí. Ještě naši dědové znali úsloví „Dopadl jak Kec u Jankova“, které připomínalo smutný osud zbrklého velitele císařského vojska, polního maršála Johanna Götze (1599–1645), který kvůli svému špatnému taktickému rozhodnutí v bitvě u Jankova padl. Vítězné švédské vojsko pod vedením Lennarta Torstensona se pak od Jankova vydalo na Vídeň, jeho tažení ale zastavily zprávy o mírovém jednání, a po neúspěšném obléhání Brna opustilo české země.

Na rozdíl od jiného klání třicetileté války – bitvy na Bílé hoře –, která ovlivnila historický vývoj českých zemí, vymizela bitva u Jankova z povědomí širší veřejnosti. I když se tu střetly na první pohled cizí armády – švédská a císařská –, v druhé z nich bylo pravděpodobně hodně českých vojáků. I kvůli jejich památce je třeba si tuto tragickou historickou událost připomínat.

jt