Blanický rytíř v roce 2007 vyhlášen

V roce 2007 bylo již podeváté udělováno ocenění Blanický rytíř fyzické osobě, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Ocenění udělovaly třem navrženým kandidátům neziskové organizace Podblanicka, konkrétně Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim (administrátor ceny), občanské sdružení Chlum Čerčany, Vlastivědný klub P.A.N. Vlasáka Vlašim, Vlastivědný klub Votice, Vlastivědný klub Český Merán, o. p. s. Český Merán, Klub mladých Sedlec-Prčice, Sdružení Přátel Chotýšan, Český svaz ochránců přírody Benešov, Český svaz ochránců přírody Kladruby, Český svaz ochránců přírody Sázava, Český svaz ochránců přírody Střítež, Český svaz ochránců přírody Votice, Vlastivědný klub Šternberk, Vlastivědný klub Týnec nad Sázavou a okolí, Podblanický vědeckotechnický klub železniční, Podblanické infocentrum, Vlašimské hudební mládí, občanské sdružení PODBLANICKEM a Vlašimská astronomická společnost. Pro připomenutí, dosud jsou nositeli ocenění Blanický rytíř (podle abecedy):

Ing. Karel Bárta z Křížova   Miroslav Berka z Týnce nad Sázavou 
MUDr. Jiří Čermák z Vrchotových Janovic  Eva Dočkalová z Českého Krumlova  
Antonín Holubovský z Votic   Jaroslava Hocková z Benešova
Ing. Mojmír Chromý z Benešova   Ing. Jiří Kofroň z Ostravy a Jetřichovic 
Mgr. Ladislav Kotek z Neveklova  Mgr. Václav Kovařík z Benešova  
František Mika ze Sedlce-Prčice   Prof. PhDr. Josef Petráň, CSc. z Ouběnic 
Jaroslav Pouzar z Vlašimi    Alexej Salzman z Mladé Vožice  
Václav Stejskal z Týnce nad Sázavou   František Svatoň z Čestína   
Jan Svoboda z Vlašimi     Josef Tomaides z Trhového Štěpánova
Antonín Toula z Křivsoudova   PhDr. Jiří Tywoniak z Benešova  
Rudolf Vaňkát z Vlašimi    Jarmila Zábranská z Vlašimi   
Jan Zajíc z Vlašimi     Doc. RNDr. Václav Zelený, CSc. z Prahy a Pařezí

V letošním roce bylo podáno celkem 9 návrhů. O ocenění rozhodla porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací. Její práce byla velmi obtížná. Nakonec rozhodla o udělení ceny těmto třem nominovaným:

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Jozef Cáder z Louňovic pod Blaníkem.
Jozef Cáder se narodil 19. září 1945 v Dunajově nedaleko slovenské Čadce v oblasti Kysúc. V letech 1959 – 1961 absolvoval Lesnícké odborné učiliště ve Vývratu u Bratislavy a následně vystudoval v letech 1961 – 1965 Strednú lesníckú technickú školu v Liptovském Hrádku. Po ukončení studií nastoupil v roce 1965 krátce na své první pracovní místo u Lesního závodu Oščadnica. V letech 1965 – 1967 absolvoval v Písku a v Táboře základní vojenskou službu. Po ukončení vojenské služby v roce 1967 nastoupil u Lesního závodu Krásno nad Kysucou jako lesní technik a později pracoval jako vedoucí polesí Kysucké Nové Město.
Po sňatku v roce 1970 odešel do Čech a v r. 1971 nastoupil jako lesní technik na polesí Louňovice pod Blaníkem v rámci Lesního závodu Vlašim. V roce 1984 odchází do penze tehdejší vedoucí polesí Josef Melichar a Jozef Cáder nastupuje na jeho místo. V roce 1992 po transformaci Středočeských státní lesů a vzniku státního podniku Lesy České republiky se stal revírníkem revíru Louňovice pod Blaníkem, který byl součástí lesní správy Vlašim, dnes lesní správy Kácov.
Pan Jozef Cáder tak většinu svého života zasvětil blanickým lesům. Začal zde působit nejprve jako spolupracovník Josefa Melichara, průkopníka obnovy smrkových porostů s použitím buku a jedle. Poté, co nastoupil na jeho místo, zdárně dokončuje obnovu porostů započatou Josefem Melicharem, vytváří předobnovní prvky s bukem a jedlí a úspěšně systémově rozpracovává další smrkové porosty v mýtním věku. Díky jeho působení se stejnověké smrkové porosty na Blaníku, vysazené na holinách vzniklých po mniškové kalamitě před sto lety, mění na stabilní smíšené lesy s vysokým zastoupením listnáčů a jedle. Lesy na úbočích Blaníku převáděné ze smrkových monokultur na druhově pestré porosty se staly známým exkurzním objektem pro studenty lesnických škol i lesnickou praxi a odbornou veřejnost.
Zvláště citlivě a nad rámec svých pracovních povinností Jozef Cáder přistupoval k péči o přírodní rezervace Velký a Malý Blaník, podílel se na budování altánů, studánek a další návštěvnické infrastruktury ve spravovaných lesích i na vytváření biotopů pro ohrožené a chráněné druhy rostlin a živočichů. Celoživotní systematickou a pečlivou prací tak významně přispěl k současné tváři a dobrému zdravotnímu stavu lesů pod Blaníkem.
Pan Jozef Cáder je také aktivní ve spolkovém životě. Zejména je aktivním členem místního mysliveckého sdružení, které se kromě hospodaření se zvěří také věnuje péči o přírodní rezervaci Podlesí.
Udělení ocenění Blanický rytíř tak po zásluze patří Jozefu Cáderovi jako lesníkovi, který se ve svěřeném území nejen příkladně stará o lesy, ale i o veškeré přírodní a kulturní dědictví v nich zachované.

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan prof. Jaroslav Pánek z Prahy. 
Jaroslav Pánek se narodil 23. ledna 1947 v Praze. Tamtéž získal středoškolské vzdělání a posléze vystudoval v letech 1965-1970 historii, pomocné vědy historické a slavistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ačkoliv jeho odborný zájem směřoval v této době do oblasti středověkého slavistického kronikářství, nastoupil v roce 1970 do Okresního archivu v Benešově na místo ředitele. Jaroslav Pánek se zde začal zabývat soustavně hrdelním soudnictvím, kriminalitou a životem marginálních vrstev společnosti, ale i životem a dílem osobností spjatých s benešovským regionem, vlastivědných pracovníků, archivářů a historiků a byl spoluautorem dosud nepřekonané rozsáhlé regionální bibliografie, která se stala základním podkladem pro další rozvoj regionálních dějin. Výsledkem vlastního archivního působení bylo několik inventářů a katalogů. Jedním z fondů, který Jaroslav Pánek zpracoval byl Archiv městečka Divišova, z něhož pochází i první edice pramene, kterou připravil: Smolná kniha městečka Divišova.
Po odchodu z Benešova Jaroslav Pánek krátkou dobu pracoval jako odborný archivář ve Státním archivu v Praze. Odtud jej jeho vědecké ambice záhy odvedly do tehdejšího Ústavu československých světových dějin Akademie věd.
Další léta věnoval především studiu novověkých dějin, k nimž se obrátil již v Benešově, zejména výzkumu novověké šlechty, aristokracie, politického systému předbělohorského českého státu, zápasům stavovské opozice a mnoha dalším tématům, které se neobešly bez soustavného výzkumu archivních pramenů v centrálních i mimopražských archivech. Vedle českých a středoevropských dějin raného novověku, kde sledoval zejména politický a kulturní vývoj jako způsob životního stylu, studoval také vztahy mezi jednotlivými zeměmi České koruny, dějiny habsburské monarchie a střední Evropy.
Na přelomu století se Jaroslav Pánek postupně začal zabývat tématy, která zůstávají na okraji českého historického výzkumu – obrátil svou pozornost k metodologii, encyklopedickému zpracování českých dějin a komparaci historických encyklopedií v euro-americkém prostoru, koordinoval mezinárodní výzkum o dějinách politické kultury ve střední Evropě. Opomenout nelze ani jeho podíl na zmapování bohemikálního historického výzkumu ve světě, který byl již prezentován v tištěné podobě. Od mládí se zabývá také dějinami Slovinska a Balkánu, historiografií raného novověku v širších celoevropských souvislostech a pod tlakem okolností také proměnami historického vědomí na sklonku 20. století. Znalost domácích archivních pramenů rozšiřoval studijními pobyty v mnoha evropských archivech.
Pánkovo profesorské řízení se uskutečnilo v roce 1996 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Nato se Jaroslav Pánek stal profesorem českých a slovenských dějin na Karlově univerzitě. Po roce 1990 byl jmenován vedoucím nově ustaveného oddělení dějin raného novověku v Historickém ústavu AV, od roku 1993 zde působil ve funkci zástupce ředitele, pak těžiště své práce přesunul na výuku na filozofické fakultě. Přijal také členství v Semináři českých raně novověkých dějin a zároveň se stal zástupcem ředitele Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde působil až do roku 1998. Tehdy se také stal prorektorem Karlovy univerzity. V roce 1998 se vrátil do Akademie věd. Stal se ředitelem Historického ústavu a v této funkci působil až do roku 2005, kdy byl zvolen místopředsedou Akademie věd.
Jaroslav Pánek je členem redakčních rad několika českých a zahraničních odborných časopisů, je jedním z mála českých historiků, kteří aktivně vystupují se svými přednáškami a referáty na univerzitách, kongresech a konferencích v zahraničí a pravidelně publikuje. Celkem vyšlo jeho asi 400 původních studií, stovky článků a recenzí.
Jaroslav Pánek se také věnuje spolkové činnosti. Několik let stál v čele Historického klubu - Sdružení historiků České republiky. Je členem řady dalších profesních organizací a společností včetně Společnosti přátel jižních Slovanů, Společnosti Národního muzea a jiných odborných komisí a rad z oboru historiografie a grantových agentur. Nepřeberné jsou také Pánkovy organizační aktivity spočívající v účasti ve vědeckých radách Akademie věd ČR a několika univerzit. Jaroslav Pánek je rovněž členem několika zahraničních vědeckých společností.
Při svých rozsáhlých aktivitách si Jaroslav Pánek vždy našel čas pro regionální práci, neopustil zejména historii středních Čech a zvláště Benešovska. Od roku 1972 je nepřetržitě členem a od r. 1995 předsedou redakční rady Středočeského sborníku historického. Od r. 1972 pracuje i v redakční radě Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka, kde také publikuje. Jaroslav Pánek také napomáhal současnému vymezení regionu Podblanicka pro vlastivědnou práci.
Spojení rozhodujících vlastností Jaroslava Pánka, tedy invence a erudice a nebývalá píle a pracovitost mu již dotud umožnilo vytvořit dílo, jehož rozsah je obdivuhodný. Jaroslav Pánek na počátku tohoto roku oslavil 60 let svého života. Popřejme mu, aby mu co nejdéle vydržela jeho životní energie a schopnost překonávat různé nepřízně osudu.

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Pavel Pavlovský z Votic.
Pavel Pavlovský se narodil 29. března 1929 ve Voticích. Vzdělání získal na Učitelském ústavu v Soběslavi. Jako učitel pak postupně působil v Komořanech u Mostu, Voticích a Olbramovicích. Funkci ředitele vykonával na škole ve Velkých Heřmanicích a poté Olbramovicích, kde byl po roce 1968 této funkce zbaven. Následně učil na školách v Miličíně a Jankově. Od r. 1995 je v důchodu.
Ve své bohaté učitelské praxi kladl důraz jako obětavý „kantor“ na výchovou mladé generace k lásce k hudbě, divadlu a historii. Vážnou hudbu popularizuje i mezi širokou veřejností. Založil smíšený pěvecký sbor v Olbramovicích a dětský sbor při Základní škole Jankov, který vystupoval na mnoha místech v České republice a získal řadu ocenění v krajských i celostátních soutěžích. Pavel Pavlovský uspořádal téměř čtyřicet Večerů vážné hudby ve Voticích, pořádá Hudební večery ve votickém Klubu důchodců, téměř dvacet let působil jako sbormistr kostelního sboru farního kostela. Během svého působení v Olbramovicích, Voticích a Jankově byl také aktivní člen ochotnických divadelních souborů.
Pavel Pavlovský patří k nejaktivnějším kronikářům v našem regionu. V letech 1968 – 1975 psal Obecní kroniku v Olbramovicích, od roku 1975 až dodnes vede kroniku v Jankově a od roku 1986 až dodnes vede také kroniku votickou. Za vedení těchto kronik bylo uděleno několik ocenění. Kronikářsky zpracoval i 35 let života v Jankově v letech 1940 – 1975 kdy se zde kronika nevedla. Retrospektivně doplnil votickou kroniku, konkrétně dobu 2. světové války a dobu komunizmu o kapitoly v životě města, o kterých se tehdy psát nesmělo. Pravidelně dvakrát ročně pořádá besedy nad kronikou pro veřejnost a také pro žáky ve školách v Jankově a ve Voticích. Od roku 1991 až dosud vede kroniku votického Sokola.
Pavel Pavlovský je významný regionální autor. Známé z poslední doby jsou především dvě
jeho knihy: Votice z r. 1990 a Vyprávění o Voticích z r. 2000. Dále je autorem publikací Dějiny Sokola Votice, Dějiny Hasičského sboru Jankov, 100 let měšťanské školy ve Voticích, spolupracoval také na sestavení a vydání čtvrtého dílu Habartova “Sedlčanska, Sedlecka a Voticka“ i na druhém vydání prvních tří dílů. Publikoval řadu příspěvků o památkách v regionálním tisku a dalších médiích, je autorem Průvodce po kulturních památkách Votic.
V současné době se Pavel Pavlovský podílí na popisu předmětů, které budou vystaveny v expozici vlastivědného muzea, která bude v nejbližší době ve Voticích otevřena.
Pavel Pavlovský celý svůj život pomáhá udržovat povědomí o minulosti, o lidské sounáležitosti i o lásce k hudbě a českému jazyku. Jeho ručně psané zápisky do kronik Votic a Jankova v současném přetechnizovaném světě mají hřejivý lidský rozměr v zachycování vývoje společnosti pro příští generace. Ocenění Blanický rytíř je tak poděkováním za jeho celoživotní práci pro město Votice, obec Jankov i celý region v oblasti výchovy, osvěty a především popularizace regionální historie.

Slavnostního udělování, které proběhlo v obřadní síni vlašimského zámku, se účastnilo na padesát hostů kulturního, společenského i politického života regionu. Na půdě města přítomné přivítal starosta Vlašimi Mgr. Luděk Jeništa. Pozvání přijal senátor Parlamentu České republiky Karel Šebek, zástupce hejtmana Středočeského kraje Antonín Podzimek, řada zástupců měst a obcí Podblanicka (jejich jménem promluvila starostka Votic paní Jana Kocurová), ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů.
 Blaničtí rytíři obdrželi již tradičně kromě pěkného diplomu každý svou originální velmi hodnotnou pískovcovou sochu Blanického rytíře od akademického sochaře Daniela Talavery. Pořízení těchto soch sponzorovala firma Rabbit a. s. Trhový Štěpánov.
 Na závěr slavnostního aktu byla zveřejněna výzva k nominování na Blanické rytíře za rok 2007, kteří budou uděleni v roce 2008. Nominována může být fyzická (nikoli tedy právnická) osoba která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. A to za mimořádný čin v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce) nebo za celoživotní dílo (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam). Nominaci může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací je v polovině března 2007.