Sázavský klášter odkrývá svá tajemství

Je to zvláštní pocit. Stojím v hlubokém výkopu. Vysoko nad hlavou mám průhledný plastový kryt, kterým pronikají paprsky světla a který jako bubínek rozeznívají kapky deště padající z temného nebe. Ten kryt před nimi chrání nejen mne, ale hlavně moje okolí – pozůstatky středověkého domu, který loni na podzim odkryli archeologové v těsné blízkosti jeskyně sv. Prokopa v Sázavském klášteře. A já si mezi těmi zbytky mohutných kamenných zdí a portálů připadám trochu nepatřičně. Hlavou mi letí desítky otázek: Kdo tady bydlel? Jak se tu žilo? Kdo chodil těmi úzkými chodbami, stoupal po opukovém schodišti? Proč byl dům propojen s Prokopskou jeskyní? Co bylo příčinou jeho zániku? Na některé z nich možná odpoví zpracovávané výsledky archeologického výzkumu.

Co archeologové už vědí

Pozdně gotický dům vznikl na skalnatém ostrohu nad řekou Sázavou zřejmě na přelomu 14. a 15. století, podle nálezů ale zanikl už v raném novověku. Zástavbu na tomto místě archeologové tušili, rozsah a kvalita dochovaného zdiva jsou ale podle nich mimořádné. Dům byl vystavěný převážně z místní ruly, ojediněle byly použity cihly a opuka. Měl až tři trakty a podzemními prostory byl propojený s jeskyní sv. Prokopa – část domu se nacházela přímo nad ní. Dům měl nejméně dvě patra a zabíral plochu až 190 m². Míra dochování zdiva je podle archeologů Národního památkového ústavu (NPÚ) výjimečná nejen pro toto poutní místo.

Suterén domu byl nezvykle vysoký. Vrcholnice valené klenby, kterou byl zaklenut, se nacházela ve výšce téměř 4 m nad podlahovou úrovní. „Tento objev je výjimečný stavem dochování. Takto dobře dochovaný suterén z období vrcholného pozdního středověku se nachází výjimečně,“ uvedl archeolog Národního památkového ústavu Zdeněk Neustupný, garant tohoto výzkumu. Výjimečný je přirozeně také celkový kontext nálezu, tedy Sázavský klášter, založený v 11. století sv. Prokopem nad jeho poustevnou jako benediktinský klášter se slovanskou liturgií.

Odkrytý pozdně středověký dům byl komunikačně spojen se svatoprokopskou jeskyní. Toto propojení bylo pravděpodobně jedním z hlavních důvodů samotné existence objektu. Z horních pater se do vysokého suterénu sestupovalo schodištěm v síle zdi, které bylo opatřeno kamenicky opracovaným opukovým portálem. V protilehlé zdi suterénu byl pak další portál, kterým se procházelo do sousedního traktu, z něhož se dále sestupovalo k jeskyni.

Dva a půl měsíce trvající výzkum v suterénu a přilehlém okolí domu přinesl také početné množství movitých archeologických nálezů. Celkově bylo vyzdviženo několik tisíc nálezů, které jsou rozděleny do různých materiálových skupin. Převážně se jedná o režnou keramiku (zlomky kuchyňských a stolních nádob), fragmenty středověkých kachlů, ale také o velké množství druhotně uložených lidských kosterních pozůstatků. Mezi nálezy z mladší etapy dějin lokality patří ojedinělé glazované kachle, které s největší pravděpodobností nesouvisí s existencí stavby samotné. V podstatně menším množství byly získány železné předměty (stavební hřeby a hřebíky, skoby, nůž, kleštičky, hrot šipky), mazanice, fragmenty omítek a malt či strusky. Vzácnou kategorii nálezů představují výrobky ze skla (zlomky kruhových okenních terčíků a stolních nádob). K drobným předmětům každodenní hmotné kultury je možné zařadit tenké kostěné šídlo, závažíčko a přezku, které byly vyrobeny ze slitin barevných kovů. Několik drobných mincovních nálezů zastupuje stříbrný parvus z počátku 14. století. Mezi atypickými artefakty stojí za zmínku umělé vejce pod slepici (tzv. podkladek).

Kolekce pozdně gotických kachlů, která byla objevena v zásypu sklepa, poukazuje na úroveň vybavení domácnosti a skutečnost, kdy nejpravděpodobněji v jedné z nadzemních částí nebo i přízemí domu byla umístěna bohatě zdobená kachlová kamna. Mezi reliéfními vyobrazeními na čelních vyhřívacích plochách/stěnách jednotlivých kachlů jsou mimo jiné patrné husitské symboly (kalich na korouhvi).

Mezi jiné poutavé nálezy, které dokládají stavební proměnu v této části klášterního areálu, je třeba zařadit fragmenty vzácných podlahových dlaždic z románského období. Zajímavý, ale v prostředí kláštera takřka typický, je nález stylu – kovové jehly s charakteristicky roztepaným hrotem, která ve  středověku i novověku sloužila k psaní na voskových tabulkách.

"Jsme v úvodní etapě zpracování výsledků výzkumu. Kromě revize a digitalizace terénní dokumentace pořizujeme kresebnou a fotografickou dokumentaci vybraných nálezů. Některé předměty budou podrobeny dalšímu konzervátorskému a restaurátorskému zásahu. V několika případech se budeme snažit o rekonstrukci vybraných artefaktů,“ uvedl archeolog NPÚ, garant výzkumu Tomasz Cymbalak. Současně probíhá antropologické vyhodnocení kosterních pozůstatků z hrobu nalezeného v těsné blízkosti gotického domu. „Pozůstatky dospělého muže byly odhaleny ve starší nálezové situaci, kterou lze spojit s 12. stoletím. Podle předběžného antropologického posouzení to byl člověk navyklý namáhavé fyzické práci. Posléze proběhne pomocí radiouhlíkového datovaní pokus o přesnější stanovení doby, kdy tento člověk zemřel,“ doplnil Cymbalak.

Význam místa, v němž stál od mladšího středověku dům odkrytý současným archeologickým výzkumem, je dále zvýrazněn stopami po starší stavbě, která se v daném prostoru nacházela. Z této starší stavby, jež zanikla nejpozději při výstavbě gotického domu, bylo odkryto několik úseků základového zdiva pojeného hlínou a také pozůstatky horkovzdušného vytápění, které archeologové rámcově řadí do 12. století. Hlavním prvkem tohoto topného systému byla tunelovitá pec, z níž se zachovala část půdorysu, a také jedna z pískovcových stojek v konstrukci jejího ústí, podložená plochým kamenem s rytou výzdobou. Vše bylo překryto obvodovými zdmi výše přiblíženého mladšího gotického domu. Vzájemný vztah, tzv. superpozice, obou těchto nepochybně významných staveb je jedním z klíčů, pomocí kterých se archeologové v následujícím období pokusí rozluštit otázky, které tento a některé starší výzkumy Sázavského kláštera přinesly.

Ze sklepení na věž

Terénní práce v prostoru tzv. severní (svatoprokopské) zahrady v areálu sázavského kláštera byly vyvolány záměrem NPÚ a emauzských benediktinů zpřístupnit jeskyni sv. Prokopa a jeho okolí návštěvníkům tohoto poutního místa a národní kulturní památky. Záchranný archeologický výzkum skončil ve svatoprokopské zahradě v polovině října 2023. Pokud práce na obnově začnou příští rok, jeskyně a okolní zahrady by se veřejnosti mohly otevřít kolem roku 2029, odhaduje kastelánka Slávka Matoušová.

„Zahrady v okolí jeskyně dneska působí poněkud opuštěně, ale každý týden se tady objevují průzkumníci, aby doplňovali stavebně historické nebo technické průzkumy jako podklad k probíhající aktualizaci prováděcí dokumentace. Už byl vysoutěžen projektant obnovy zahrad i projektant zpřístupnění svatoprokopské jeskyně a pak se tyto dva projekty sloučí a v druhé polovině letošního roku by už měly být součástí žádosti o evropské dotace. Letos je nejspíš poslední rok, kdy mohou návštěvníci vidět severní zahradu tak, jak je. Potom se na další tři, čtyři roky tento prostor uzavře a promění se ve staveniště,“ popsala kastelánka.

Mnohem dříve si podle ní návštěvníci budou moci projít nové prohlídkové trasy vedoucí do gotického sklepení kláštera a na jeho neorenesanční věž, které právě procházejí stavebními obnovami. „Předpokládáme, že bychom je mohli zpřístupnit už v průběhu roku 2026,“ dodala kastelánka.

Do prostorného gotického sklepení jsme vstoupili vraty z jižní zahrady. Jeho mohutné zdi řemeslníci čistí doslova kámen po kameni. Slyšet je jen slabé škrábání a šustění plynového teplometu, který aspoň trochu zvyšuje teplotu v prostoru. „Jsme v gotickém sklepení bývalého klášterního konventu, kde probíhají intenzivní práce na jeho obnově – zpevňují se zdi, odstraňují umělé příčky, které vznikly v minulosti… Rádi bychom po dokončení stavební obnovy na přelomu roku 2025/2026 zpřístupnili v tomto prostoru novou expozici – edukační koutek pro zvídavé návštěvníky, v němž bychom jim s pomocí i moderní techniky umožnili ‚vystavět‘ středověký klášter – dřevěný, románský, gotický, prostě všechny jeho etapy. Chceme to udělat prostřednictvím příběhu. Místo zde najde i archeologie 20. a 21. století,“ vypráví Slávka Matoušová.

Přesunuli jsme se do jiné části bývalého konventu a posléze zámečku světských majitelů. Po dřevěných schodech pak stoupáme vzhůru směrem k zámecké neorenesanční věži. Zhruba uprostřed jsme se zastavili a nakoukli do tzv. opatské kaple, která dnes slouží jako příležitostný svatební prostor. Pak jsme pokračovali na půdu až pod střechu. I tady „úřadují“ řemeslníci. Opravují a vyměňují trámy krovů, které poznamenal zub času. Krásně to tu voní čerstvým dřevem. „Tady jsou nádrže, do nichž se čerpala voda ze Sázavy a rozváděla se pak po tehdejších – zámeckých – prostorách,“ vysvětluje moje průvodkyně. A na krovech ukazuje vývoj památkové péče, tedy například to, jak se zpočátku trámy opravovaly pomocí kovových špon, v současnosti se znovu používají tradiční dřevěné klíny. Novorenesanční věží – až na její vrchol – povede nová vyhlídková trasa s průvodcem.  

Stavební obnovy v areálu Sázavského kláštera jsou z dálky viditelné. Kromě neorenesanční zámecké věže „obalené“ lešením pravděpodobně během léta přibude lešení i kolem pomocných budov kláštera. „Letošní opravy ještě žádným způsobem neovlivní náš provoz. Dá se ale předpokládat, že během příští sezóny v souvislosti s plánovanou a připravovanou obnovou svatoprokopské jeskyně a okolních zahrad už bude provoz omezen tím, že nebude možné chodit do zahrad,“ doplnila kastelánka.

O klášteru

Sázavský klášter založil na začátku 11. století poustevník Prokop. Usadil se v jeskyni nad řekou, ze které podle legendy vyhnal tisíc démonů. Nad ní poté vystavěl kapli Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Ve spolupráci s přemyslovskými knížaty Oldřichem a Břetislavem I. tady vznikl po roce 1032 benediktinský klášter. Byl třetím nejstarším mužským benediktinským klášterem v Čechách. V raném středověku proslul používáním staroslověnštiny a písma hlaholice. Jazykovědci předpokládají, že v Sázavě vznikly vzácné rukopisy, např. Pražské zlomky nebo část Remešského evangeliáře. Po smrti Prokopa se Sázava stala poutním místem – 4. července 1204 byl Prokop oficiálně svatořečen.

Část areálu Sázavského kláštera byla v roce 2016 na základě majetkového vyrovnání s církvemi vrácena Římskokatolické farnosti Sázava – Černé Budy a Opatství Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Praze Emauzích. Farní část prošla v nedávných letech rozsáhlou obnovou. Správcem druhé části klášterního areálu je Národní památkový ústav, který se po sametové revoluci nejprve soustředil na opravy střech a fasád kostela i konventu, průběžnou údržbu šindelových střech bývalého opatství a fary, rekonstrukci sítí a zejména na několik let trvající záchranu rozpadávajících se pilířů nedostavěného gotického trojlodí. Nechal také upravit a zpřístupnit do té doby uzavřenou severní zahradu kláštera. Od roku 2007 byly postupně zpracovávány rozsáhlé a detailní průzkumy, studie a projekty týkající se prakticky celého klášterního areálu. Prováděny byly modernizace a rekonstrukce kanalizace, vnitřní rozvody elektroinstalace v budově kostela a bývalého opatství, znovu opraveny krovy a krytina střech konventu a kaple Panny Marie. Postupně se také odkrývají a restaurují zabílené fresky v křížové chodbě.

V článku byly využity informace Národního památkového ústavu.

jt