Soběhrdy na vlně SPOLU-PRÁCE

„Spolupráce neboli kooperace je druh sociální interakce. Jedná se o základní formu sociálního chování organismů. Znamená společné úsilí zaměřené na dosažení prospěchu všech, kteří se na něm podílejí,“ píše se v otevřené encyklopedii Wikipedii o pojmu, který pro většinu z nás není ničím neobyčejným. Ale není spolupráce jako spolupráce. Že v tom nevidíte rozdíl? Tak zajeďte do Soběhrd. Jejich pět osad – Soběhrdy, Mezihoří, Phov, Žíňany a Žíňánky –, které mají dohromady čtyři stovky obyvatel, žije nejen svým vlastním, ale především společným životem. A bez spolupráce by to nešlo.

„Pro současnou generaci obyvatel obce je klíčovým slovem spolupráce, tedy spolu + práce. Fakt se nám podařilo omezit někdejší třenice mezi osadami, z nichž řada byla v minulosti samostatnými. Už skutečnost, že v Soběhrdech jsou dva kostely – evangelický a katolický –, svědčí o tom, že obec byla kdysi rozdělena i vírou. Většina ‚ostří’ se ale povedla hodně otupit a dnes třenice nemáme. A jestli se něco opravdu povedlo, je to právě spolupráce,“ říká starosta Pavel Bartík.

Jak se v Soběhrdech žije? Na to musí podle starosty odpovědět každý sám za sebe. „Myslím si, že kdo chce a je ochotný pro to něco udělat, tomu se u nás žije dobře. Kdo sem přijde třeba z města a jenom tu přespává, tomu tady možná něco chybí, třeba kino nebo do noci otevřená restaurace,“ dodal starosta s tím, že pozitiva života na vesnici ale určitě převažují. „Máme pěkné výhledy do krajiny, máme blízko do přírody – obnovili jsme polní cesty do Petroupimi, do kozmických lesů, letos je chceme obnovit mezi Žíňany a Bedrčí. Snažíme se tak zpřístupnit krajinu pěším, ne autům nebo čtyřkolkám,“ vysvětlil.

Sázka na vlastní zaměstnance

Soběhrdy se snaží vytvořit pro své obyvatele co nejkvalitnější podmínky pro život. „Hodně přemýšlíme o tom, jaké naši lidé mají a budou mít služby. Školu a školku historicky nemáme, ale spolupracujeme se všemi školami v okolí, nejen ve spádovém Benešově, ale i s těmi, které pro nás nejsou spádové, například Archou v Petroupimi nebo lesní školkou Ubuntu v Kozmicích,“ popsal starosta. V obci mají stabilní internetové připojení, při výkopových pracích automaticky pokládají do země i optické kabely, aby byli připraveni na rozšíření této služby. „Loni jsme od soukromého vlastníka převzali restauraci a provozujeme ji pod firmou, kterou jsme kvůli tomu založili. Obec jí půjčila na rozjezd peníze, vrátí nám je do konce letošního roku,“ přiblížil starosta s tím, že v restauraci zaměstnali tři místní lidi. V současnosti vaří kolem 40 obědů a přemýšlejí o navýšení a rozvozu jídel. „První rok to testujeme za pochodu, ale ukázalo se, že jsme schopni provoz restaurace udržet a přemýšlíme o jejím rozšíření. Na jaře bychom před restaurací chtěli otevřít stánek s pečivem, zmrzlinou a kávou, ve kterém bychom si zároveň otestovali, zda by se nám v budoucnu vyplatilo provozovat i obchod se základním sortimentem. Ten je dlouho zavřený, předloni jsme ho koupili, ale jeho otevření si vyžádá velké investice. Proto si chceme nejprve otestovat, jestli by o něj byl zájem,“ prozradil starosta.

„Děláme všechno opačně, než je dnes běžné – ruší se venkovské hospody, my ji otevřeli. Ruší se venkovské obchody – my ho chceme otevřít. Ruší se sady, my je sázíme a už přemýšlíme, jak bychom úrodu z nich za pár let zpracovávali. Úloha obcí se možná mění – když některé služby nebo funkce na venkově budeme chtít, budeme se o ně muset postarat sami,“ dodal starosta s tím, že vize mají, na jejich realizaci ale chybí peníze a hlavně lidi. I když – podle starosty má obec „kliku“ na zaměstnance. „Kromě tří zaměstnanců restaurace další tři lidé pracují přímo pod obcí. Se všemi se hezky dělá, můžeme se na ně absolutně spolehnout,“ pochvaluje si starosta. Například loni se obec pustila do stavby nového objektu – potřebovala prostor pro dětskou skupinu, garáž pro komunální techniku i sociální byty. Projekt vyšel na 15 milionů korun, ale dotace by byla velice složitá. „Pustili jsme se do toho proto svépomocí – zaměstnali jsme jednoho šikovného a spolehlivého zedníka, k ruce dostal pomocníka a během loňska jsme postavili hrubou stavbu za necelé dva miliony korun. Budovu máme pod střechou, má okna, dveře, vrata i základní přípravu sítí. Letos budeme pokračovat, chceme do toho dát aspoň milion,“ podotkl starosta.

Obec podle něj v současnosti připravuje velké projekty v základní infrastruktuře – dostavbu vodovodu, novou čistírnu odpadních vod, stavbu chodníků… „Za 30 let od revoluce se všechno nestačilo dohnat, hodně věcí také už zastaralo. Máme dvě čistírny postavené v letech 1998–2001 a už je musíme měnit, kapacitně ani technologicky nestačí, vývoj se posunul hodně dopředu,“ dodal starosta. Realizace připravených projektů bude finančně hodně náročná – odhaduje se na 150 milionů korun, obec už má projekty, stavební povolení a většinou i vybraného dodavatele, bez dotací se ale neobejde. „Náš roční rozpočet je kolem osmi, devíti milionů korun, většinu z toho představují provozní výdaje, na investice máme tak dva miliony korun. Něco máme našetřeno, ale zdaleka to stačit nebude, budeme si muset půjčit,“ řekl starosta.

Zájem o bydlení v Soběhrdech je podle starosty velký – jsou u dálnice, blízko Prahy a Benešova –, pokud by to však obec neregulovala územním plánem, počet obyvatel by neúnosně vzrostl. „Chceme, aby se obec rozrůstala postupně, ideálně formou výstavby třeba na zahradě u rodičů… Obec stavební pozemky nemá, v soukromém vlastnictví je 130 až 140 parcel, to je čtvrtina nynějšího stavu, ale naštěstí jsou rozptýleny ve všech našich osadách,“ poznamenal starosta.

Stromek do života

Každý nový občánek Soběhrd dostává při slavnostním vítání do života ovocný strom, který mohou jeho rodiče zasadit buď doma na zahradě, nebo na veřejném prostranství. „V prvním roce jsme měli asi 20 dětí, a stromky jsme zasadili s pomocí zahradníků. Následné ošetřování a údržbu už ale nezajišťovali, a protože jsme žádného odborníka nesehnali, udělal jsem si ovocný kurz na Mendelově univerzitě v Brně. Naučil jsem se o stromech vše od sázení přes řez až po zpracování ovoce a chytlo mě to tak, že je mi teď nejlíp mezi stromy v krajině. Jsem neuvolněný starosta, mám svoji práci a péči o stromy mám jako odreagování, ohromně si u toho odpočinu. Jsem venku, nad hlavou mi občas proletí nějaký dravec, nedaleko přeběhnou srnky… Už mám pár kamarádů, kteří to zkusili a chtějí to taky dělat, rád je zaučím, potřeboval bych ale víc mladých,“ konstatoval starosta.

Nové ovocné stromky lemují také cesty v Soběhrdech a okolí – v uplynulých letech jich tu svépomocí vysadili na 400, všechno staré odrůdy. Obnovili také obecní sady, třeba ten u fotbalového hřiště. „Teď už začínáme přemýšlet, co s úrodou, až stromy začnou pořádně plodit. Loni jsme zkusili moštovat – první ochutnávku dostaly děti na karnevalu. Letos v únoru jsme přichystali ukázku řezu ovocných stromů, o kterou byl obrovský zájem. Lidi to začíná znovu zajímat, je evidentní, že se k některým věcem vracejí, třeba znovu zakládají zahrádky,“ dodal starosta.

Se sázením stromů obec začala během covidu, kdy lidé neměli moc příležitostí se scházet. „A musím říct, že to byly nejhezčí akce za poslední roky, co jsme dělali. Sázení lidi chytlo a pořád se ptají, kdy se bude opakovat, ale už nemáme moc vhodných pozemků,“ směje se starosta. Nový velký sad chtějí letos na podzim založit ještě na tříhektarovém poli.

Hasiči, ochotníci, fotbalisté a další

Obec se může pochlubit bohatým komunitním životem, pod kterým jsou podepsány hlavně místní spolky. “Máme troje hasiče, fotbalový klub, divadelníky, volejbalisty, šipkaře… necháváme jim prostor. V posledních letech se navíc objevují akce, které organizují neformální uskupení lidí, třeba žen. Prostě se propojí a požádají nás třeba o pronájem sálu, materiál na tvoření… Záleží tedy na tom, co která komunita vygeneruje, co udělá,“ popsal starosta. Obec podle něj organizuje dvakrát lročně etní kino, zbytek je na aktivitách obyvatel. K dispozici mají kulturní sál, knihovnu a herničku pro děti v Soběhrdech, kulturní dům v Mezihoří, společenský domek v Žíňanech nebo dětská a sportovní hřiště v Soběhrdech a Mezihoří.

Z historie

První písemná zmínka o Soběhrdech pochází z roku 1360, kdy byl majitelem zdejší tvrze Čeněk ze Soběhrd. Soběhrdští vladykové pak drželi panství až do roku 1533. V roce 1663 byly Soběhrdy včetně Mezihoří a Phova (které původně patřily ke Lštění) připojeny k mračskému statku. Ten v roce 1725 koupil Jan Josef, hrabě z Vrtby, a přidružil ho ke Konopišti. Sídlem obecní samosprávy se Soběhrdy staly v roce 1848. Nejdelší doloženou historii ze všech pěti osad mají Žíňany, a to z roku 1085, kdy byly majetkem benediktinského kláštera na Ostrově. Do roku 1910 pak Žíňany a Žíňánky spadaly pod Mrač, později se osamostatnily. K Soběhrdům byly připojeny v 50. letech 20. století. V letech 1960 až 1964 k Soběhrdům patřila také Bedrč.

jt