Mini farma Malý zelí vsadila na přírodní zahradničení

Voní sluncem, ranní rosou i čerstvou hlínou. A při troše fantazie z ní „ucítíte“ i radost, nadšení a lásku. Taková je čerstvá zelenina z mini farmy Malý zelí, která se ukrývá ve stráni nad hlavní silnicí v Babicích u Řehenic nedaleko Benešova. Tady, na půlhektarovém pozemku u svého rodinného domu, ji založila Kateřina Fiedlerová. V rozhovoru prozradila, jak se z vystudované antropoložky a mámy dvou malých dětí proměnila v zemědělce tělem i duší.

„Pocházím z Tábora, studovala jsem vysokou školu v Praze, ale věděla jsem, že tam žít nechci. S manželem, který je Pražák, jsme vhodný dům pro bydlení hledali několik let. Měla jsem jasno v tom, že chci velký pozemek na trase mezi Prahou a Táborem, na kterém budu moci pěstovat hodně zeleniny,“ popsala Kateřina začátek trnité cesty za splněním svého snu. Většina nemovitostí, na které se byli podívat, ale buď neodpovídala jejich představám, nebo byla nad finanční možnosti mladé rodiny. Pak přišlo narození prvního dítěte děti a Kateřina měla na chvíli jiné starosti…

Asi před šesti lety opět zabrousila na stránky realitní kanceláře a „vyskočil“ na ni domek se zahradou v Babicích. „Sice to nebylo úplně podle mých představ, chtěla jsem větší pozemek, aspoň hektarový –tady byla jen polovina i se sadem a kouskem lesa –, do kamenné chalupy se s miminem nešlo nastěhovat,  bylo to dražší…, ale jeli jsme se na něj podívat. Zastavili jsme se tu cestou od rodičů z Tábora, neměli jsme domluvenou prohlídku. Šla jsem jenom kolem plotu, obešla jsem si to a v tu ránu jsem věděla, že je to ono. Totálně jsem se do toho zbláznila. Byla to láska na první pohled,“ vzpomněla. Na osud moc nevěří, má ale pocit, že si ji to místo samo zavolalo. A co je podstatné – pro byl i manžel.

Přeměnit zpustlý pozemek v rodinnou oázu je podle ní během na dlouhou trať. Po konzultacích s architektem se rozhodli přistavět ke kamennému domu novostavbu, která rodině poskytne moderní zázemí. „Je to asi nejsložitější varianta, protože máte starý barák a zároveň novostavbu, takže člověk dělá obojí – rekonstrukci starého, i když jsme ji zatím částečně odložili, a veškeré peníze dáváme do stavby nového. Ve starém jsme museli udělat podlahy, nová okna a dveře. Budeme bydlet v novém, starý bude fungovat jako letní byt pro návštěvy a budu tam mít dílnu,“ popisuje Kateřina, která nemá problém se v případě potřeby změnit ze zahradnice na zedníka. 

Rodina zatím bydlí v Praze, do Babic se chce ale brzy přestěhovat. Kateřina tady trávila hodně času, už když byla s dětmi na rodičovské dovolené. Původně chtěla pěstovat zeleninu jen pro vlastní potřebu, postupem doby se to ale nějak „zvrtlo“. „Rozjela jsem to ve větším, ale pořád mi to nestačilo. V jedné osobě už to moc ale zvládnout nejde, dělám všechno ručně, musím se proto trochu uskromnit. Přišla jsem na to, že zeleniny máme hodně a není až taková práce ji vypěstovat, jako to potom zpracovat,“ přiznala. Zeleninu pro vlastní potřebu zavařuje, kvasí, dělala jablečný ocet i cider. „Impulsem, proč jsem začala zeleninu prodávat, bylo právě to, že jsem ji nedokázala sama všechnu zpracovat. Jejím prodejem se mi trochu uvolnily ruce,“ dodala.

Zemědělec „punkáč“

Sadbu si Kateřina připravuje sama. „Přímo do záhonu seju jen kořenovou zeleninu jako mrkev a petržel, ostatní zeleninu si předpěstovávám ve skleníku nebo doma. Mám to pak pod kontrolou a záhony maximálně využiju – na některých mám i tři po sobě jdoucí plodiny. Musím si všechno plánovat, protože plochy nemám zas tak moc,“ přiblížila. Koneckonců v hlavě už má osevní plán na příští rok. „Je to ale vždycky otázka – na začátku sezóny nevíte jistě, jak se vyvine, kdo bude víc chodit. Pro bedýnkáře potřebujete spíš klasickou zeleninu, pro restaurace by měl člověk pěstovat i atraktivní zajímavosti, prostě musíte mít odbyt. Přemýšlím, jak to příští rok nakombinovat, protože v sezoně už to nedoženete. Chce to mít naplánované i střídání plodin na záhonech – i když já jsem ‚punkáč‘ – stejně to ve výsledku vždycky trochu přeházím,“ směje se.

Začala se také zajímat o přírodní zahradničení, permakulturu, zkoušela osvědčené i nové postupy. Objevila koncept market gardeningu, který ji zaujal – jde o prodej zeleniny ze zahrady. Na rozdíl od konvenčního zemědělství je to hospodaření v souladu s přírodou, s důrazem na zdravou půdu a druhovou pestrost.  Rozhodla se proto, že na svém pozemku market garden zrealizuje. „Ten koncept je ale docela náročný na realizaci, protože je to hodně pracné, a dokud v supermarketu bude v sezóně stát okurka 7,90 Kč, tak tomu nelze ekonomicky konkurovat,“ připustila.

Když sezónní, tak v sezóně

Kateřina letos vyzkoušela prodej formou bedýnek. Zjistila, že k tomu musí mít od jara do podzimu k dispozici aspoň osm druhů zeleniny. Ne všechny odběratele ale nabídka dokáže uspokojit. „Když dostanou bedýnku, kde je to, co zrovna dozrálo, a nemůžou si sami zvolit sortiment, je to složité. Přemýšlím, jak to příští rok udělat, aby to pro zákazníky bylo atraktivní,“ dodala Kateřina s tím, že pro zeleninu si k ní chodí hodně maminek, které pro své děti hledají to nejlepší.  

Lidé podle ní ale občas nevědí, že je zelenina sezónní záležitostí. „Jsou druhy, které jsou k dostání třeba jen dva týdny v roce. Spousta zeleniny se nedá pěstovat v létě, spousta zase na jaře. Zelenina se orientuje podle délky dne, takže když vysejete v létě ředkvičky, jdou kvůli dlouhému dni automaticky do květu. Jahodník podle délky dne pozná, kdy má nasadit na květy a kdy má vyhodit šlahouny. Rostliny jsou v tomto naprosto fascinující. Člověk jim musí zajistit co nejlepší podmínky, aby výsledek byl optimální, což je docela náročné, když nemáte fóliovníky, mechanizaci, herbicidy, pesticidy… a lidi. Protože když se tím člověk sám neuživí, nemůže zaměstnat další pracovní sílu,“ poznamenala Kateřina.

Bob, tuřín, fazolky… kdo je má?

Kateřinu také láká pěstovat neobvyklou zeleninu pro luxusnější restaurace. „Byla to moje vize na úplném začátku. V supermarketech v zahraničí mají neuvěřitelný výběr zeleniny, což tady v Čechách není, a spousta plodin, které by se daly relativně snadno pěstovat, tady není vůbec k dostání,“ uvedla. Už se domluvila na spolupráci se šéfkuchařkou jedné pražské restaurace, že pro ni zkusí příští rok vypěstovat druhy zeleniny, které tady nejsou k sehnání. Patří mezi ně třeba bob – nenáročná luštěnina, která se v Čechách téměř nepěstuje. Nebo tuřín, který dřív patřil mezi tradiční potraviny. Ale punc něčeho divného a exotického mají někdy i zelené fazolky.

Zelenina má podle ní velké množství odrůd i v rámci klasických druhů, třeba takové ředkvičky jsou kulaté, dlouhé, fialové, červené, bílé, žluté, liší se chuťově, jsou rané, pozdní…. Podobně jsou na tom rajčata, papriky – všeho je moc, ale v rámci konvenčního zemědělství se všechno pěstovat nedá. „Pokud to člověk dělá jako já bez mechanizace, ručně, tak to je samozřejmě moc práce, která se musí zaplatit, ale nezaplatí se, protože takovou cenu zeleniny je pak málokdo ochotný akceptovat,“ dodala.

Co se v dětství naučíš…

K zahradničení Kateřinu přivedli prarodiče – obě babičky si samy všechno pěstovaly, chovaly i slepice. „Měla jsem k tomu vždycky blízko. Bydleli jsme v paneláku, ale když mi bylo 10,12 let, přestěhovali jsme se do rodinného domu. Tam jsem se začala hrabat v zemi, zasadila si první rajčata… Zkušenosti z dětství využila i v Praze – zeleninu pěstovala také na malé zahrádce u činžovního domu, kde bydleli.

jt