Zamykání Sázavy

Podzimní sluníčko krásně hřálo a zdálo se, že ani dlouhé čekání na Dědu Sázavu, který u každoročního zamykání nesmí chybět, nikomu nevadí. Děda však nakonec dorazil a po nezbytném přivítání, svou chráněnkyni zamkl. Voňavý klíč z kynutého těsta dostaly děti a zatímco se vodáci připravovali na svou poslední letošní jízdu, Děda, coby tvor společenský, ochotně rozdával rozhovory.

Jaká byla letošní sezona?
Tak, letošní sezona byla taková zvláštní, protože bylo krásné letní počasí – teplé počasí, ale na druhé straně, několikrát byla velmi vysoká voda, až moc vysoká, vlastně povodňové stavy, takže přestože sluníčko bylo, a bylo krásně teplo, tak vodáci třeba na tu vodu úplně vždycky a pokaždý nemohli.
Víte, že letos jezdili vlastně strašně hodní vodáci, protože Vám v létě vyčistili řeku?
No tak, to vodáci jsou vždycky hodní a já na ně jsem přísnej a tu řeku musej uklízet, protože jinak bych ji neodemk, trošku hýčkat a je dobře, že tu řeku uklízí.
Těšíte se na zimní odpočinek?
Mám mnoho služby za sebou a musím si odpočinout a proto se vždycky těším na zamykání Sázavy, abych si mohl zdřímnout a pak se zase těším na jaro, kdy mě vodáci vzbudí a já jim Sázavu odemknu.
Zamykání Sázavy probíhalo současně s Komunálními volbami, a tak se nabízí otázka – volil Děda, a kde?
Volil jsem, to samozřejmě, ale je to tajný... povodí Sázavy je dlouhatánský, takže vždycky se najde místečko, kde můžu odvolit, ale neprozrazuji ho!
Děda Sázava nepatří mezi mladíky, sám to dokládá tvrzením, že na svůj věk si už přesně nevzpomíná, ale prý po té „třístovce“ už je to vlastně stejně jedno.

Reportáž - vyšší kvalita (28 MB)
Reportáž - nižší kvalita (9,5 MB)