Vzpomínka na věčného kluka Lubomíra Lipského

Ředitel Centra sociálních služeb (CSS) v Tloskově Matěj Lipský má umění v krvi. Maminka výtvarnice, otec režisér a hlavně dědeček – legendární herec Lubomír Lipský (1923–2015). „Dědeček byl moudrým rádcem v životě mém i mých dvou bratranců. Vždycky říkal: ‚Nejdřív řemeslo, potom kumšt‘. Nejdřív ať se věnujeme škole, něco vystudujeme, a až pak se dáme na umění. A ještě nás nabádal, ať nehrajeme divadlo, protože sám věděl, jak je to těžké,“ vzpomíná Matěj. On sám měl pak rozhodování ještě o něco těžší, protože podobné rady, tedy „Hlavně nemaluj“, mu dávala i maminka výtvarnice. „Takže mi zbyla hudba,“ dodává s nadsázkou všestranný muzikant.

Kluku, to je pitomost!

Dědečkovy rady si Matěj Lipský vzal k srdci a vystudoval psychologii a speciální pedagogiku, které propojil muzikoterapií. „Dědovi jsem vždy představoval své šílené nápady a on mě vždycky usadil tím svým ‚Kluku, to je pitomost‘. Když jsem pak už jako ředitel CSS zakládal Rádio Tloskov, jehož moderátory jsou lidé s mentálním a kombinovaným postižením, děda se zamyslel a k mému překvapení řekl ‚A to je docela dobrý nápad‘. Žasl jsem, protože jsem zase čekal tu jeho repliku o pitomosti,“ směje se Matěj Lipský. A byl to právě dědeček, který namluvil jeden z prvních jinglů začínajícího rádia. Doteď lze občas na jeho vlnách slyšet ono nezaměnitelné „Haló, tady Lubomír Lipský, zdravím posluchače Rádia Tloskov“.

Rodina Lipských měla kdysi chatu nad klášterem v Sázavě – Černých Budách. „Dědeček tam jezdil už se svými dětmi, měl to tam rád, byl tam klid. Když jsem byl malý, trávili jsme tam s ním a babičkou celé léto. Později, když pak nehrál divadlo, tak tam odpočíval. Čas od času odtamtud vyjížděl na estrády a my kluci jsme jezdili s ním. Nechápali jsme, čemu se lidi při jeho vyprávění smějí, protože to byl humor pro dospělé a nás to nudilo. Hrozně jsme se ale těšili na řízky, které po besedě většinou byly. Nebo jsme chodili na jídlo do restaurací v Sázavě. A jak jsme s bratranci byli tři věčně hladoví kluci, hodně jsme toho spořádali – tolik, že kolikrát se i sám kuchař přišel podívat, koho tam pan Lipský s sebou má,“ vzpomněl Matěj Lipský s úsměvem.

Lubomír Lipský byl pro něj především dědeček, že byl slavný, nevnímal. „Přišlo mi, že to tak mají všechny děti, že mají dědečka v televizi, ve filmech nebo novinách. Vůbec mi nebylo divné, že jsme třeba ten kousek do obchodu šli hodinu, protože dědečka každý zastavil a chtěl si s ním povídat. Až později, v pubertě, jsem si řekl, že si chci vyšlapat vlastní cestu, takže jsem nikde neříkal, že jsem vnuk Lubomíra Lipského,“ přiznal.

Matěj Lipský hudbou žije, důkazem jsou hudební projekty, pod nimiž je podepsán, třeba Bratrstvo Luny, Krmelec, Negativ Face… „Negative Face čas od času opráším, udělám nějakou desku… asi rok před dědečkovou smrtí jsme natočili videoklip, ve kterém hrál s mými dětmi a jejich kamarády. Původně jsme ho měli natočit ve velké produkci, bylo to ale velice nákladné, tak jsem to odpískal. Myslel jsem si taky, že dědu do toho tak nějak trochu nutím. Děda ale za mnou jednoho dne sám přišel a ptal se, jestli není škoda, že se to nenatočí. Tak jsme sestavili malý štáb a natočili to skoro na koleně. Bylo to úžasné, všechno vyšlo – podle scénáře tam měl být sníh a sněhulák, ale ještě den před natáčením byla všude kolem zelená tráva. Večer ale napadl sníh a mohli jsme postavit i toho sněhuláka. Dneska je to krásná vzpomínka na dědečka nejenom pro mne, ale i pro mé děti,“ popsal Matěj Lipský.

Kluku, to je velký, jak to zvládneš?

Když se před deseti lety Matěj Lipský stal ředitelem Centra sociálních služeb v Tloskově, do zařízení, které se stará o klienty s mentálním a kombinovaným postižením, dědečka pozval. „Řekl mi tehdy ‚Kluku, to je velký, jak to zvládneš?‘ A bývalý ředitel Ing. Antonín Dušek, který byl u toho, ho ujistil, že na mě dohlédne. Bylo to milé o to víc, že ti dva jsou si něčím hodně podobní,“ řekl Matěj Lipský.

Práce v CSS Tloskov se pro Matěje Lipského stala velkým koníčkem, i proto, že zde může realizovat spoustu svých nápadů. V současnosti například intenzivně pracuje na realizaci floating terapie založené na relaxaci v beztížném prostředí bazénu se slanou vodou. „Jedná se o nový druh hydroterapie, už nám ho schválilo ministerstvo. Teď budeme vypisovat soutěž na dodavatele. Postavit terapeutický floating bazén je moc těžké, ale pro klienty to bude přínos, hlavně pro ty s kombinovaným postižením. Pomoci by to ale mohlo hlavně spastikům, což chceme zkoumat ve spolupráci s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a Univerzitou Palackého,“ přiblížil Matěj Lipský. Myslí, že by se tento nápad líbil i dědečkovi.

Kluku, to jste dobře vymysleli!

Ne, to není další moudro Lubomíra Lipského, to jsem si jen dovolila vytvořit repliku v duchu jeho bonmotů. Přesně tato slova mě totiž napadla, když mi Matěj Lipský popisoval, jak chtějí letos připomenout dědečkovy nedožité 100. narozeniny. A vzpomenou přitom i na jeho bratra, režiséra Oldřicha Lipského (1924–1986), který by „stovku“ oslavil příští rok. Ve spolupráci s Městskými divadly pražskými a rodným městem bratrů Lipských Pelhřimovem chystají na 19. dubna v pražské Betlémské kapli talk show věnovanou jejich památce. Pod moderátorskou taktovkou Dalibora Gondíka a Otakara Brouska na ně bude vzpomínat rodina, herci, režiséři…, a to všechno za doprovodu melodií z filmů spojených se jménem Lipský, které zahraje klavírista Jiří Pazour. A aby to bylo co nejvíc autentické, řečnit se bude u pultíku z legendárního filmu Ať žijí duchové, který jim zapůjčí pelhřimovské MÚZYum Lipský.

Dědečkovi chtějí věnovat také film Tloskov Fiction, což je svérázný remake kultovního snímku režiséra Quentina Tarantina Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Půlhodinový snímek, ve kterém se vedle profesionálních herců představí v hlavních rolích gansterů tloskovští klienti Jirka a Ondra, byl natočen v roce 2019. Letos se dokončí a premiéru by měl mít na jednom velkém českém filmovém festivalu. „Děda tam sice nehrál, ale podařilo se nám na tom filmu opět spojit naše rodiny. Střihačem byl Dalibor Lipský (syn Lubomírova bratra Oldřicha), který na snímku produkčně spolupracoval se svým synem Tomášem,“ přiblížil Matěj Lipský.

Lubomír Lipský nebude „chybět“ ani na jedinečném koncertu gothic rockové formace Projekt XIII, který se uskuteční 27. května v jeskyni Výpustek v Moravském krasu. Akce, které se primárně zúčastní klienti CSS Tloskov, Domova Laguna Psáry, brněnského Centra Kociánka a organizace Srdce v domě z jihomoravské Klentnice, je otevřen i veřejnosti. „V kapele hrají dědečkovi dva vnuci – kromě mě ještě baskytarista Martin Jandourek. Ve videomappingu, kterým koncert doprovodíme, se proto děda v nějaké podobě objeví,“ prozradil Matěj Lipský. Připravuje také knihu o dědečkovi, která by měla vyjít ještě letos a objeví se v ní i dosud nezveřejněné rodinné zajímavosti a tajemství.

Věčný kluk Lubomír Lipský

„Oslovení kluku bylo pro nás synonymem mladého ducha. Můžou být přece sedmdesátiletí kluci a patnáctiletí starci. Kluk není měřítko pro léta, ale spíš pro náboj. Elan vital se tomu říká… Takže i dnes občas myslím, že jsem ještě kluk. Koneckonců – jako mladík jsem hrával dědky, proč bych si dnes nezahrál na mladíka. Klukovinama se člověk dokáže odpoutat i od každodenního životního stereotypu“ – tato slova Lubomíra Lipského si bylo možné přečíst na jednom z výstavních panelů expozice k jeho 90. narozeninám ve foyer Divadla ABC v Praze v dubnu 2013.

Herec a komik Lubomír Lipský se narodil 19. dubna 1923 v Pelhřimově do rodiny cukráře a kavárníka. Otec Vilém vedl tamní ochotnický soubor Rieger, v němž hráli všichni tři jeho synové Lubomír, Oldřich a Dalibor (1930–1947). Lubomír s Oldřichem a dalšími vrstevníky později založili v Pelhřimově ochotnické Dramatické studio mladých a Divadlo satiry. V letech 1950–1990 byl členem souboru Městských divadel pražských a od roku 1996 vystupoval v Divadle ABC.

Lubomíra Lipského proslavila řada televizních i filmových postav, zejména děda Potůček ze seriálu Tři chlapi v chalupě nebo cirkusový klaun Cibulka z filmu Šest medvědů s Cibulkou.

S manželkou tanečnicí Věrou Kittlerovou měli dceru Tatjanu, která je překladatelkou, a syna Lubomíra (1951–1991), který byl filmovým režisérem. Lubomír Lipský zemřel 2. října 2015 v Praze.

jt