Klub radosti na Závisti učí lásce ke koním a přírodě

V ohradě na louce na konci Závisti u Krňan se popásá skupinka koní. Nevlídné únorové počasí jim pranic nevadí, jinak by se přece schovali do nedalekého dřevěného přístřešku, říkám si. Viditelně jim ale nic neschází. Před balíkem suchého sena dávají přednost okusování trávy, která vykukuje mezi zbytky sněhu. Pod dekami, které kryjí jejich hřbety, se dá tušit bělouš a hnědák, jimž se pod nohama „motá“ malý poník. I na tu dálku je vidět, že jsou dobrý tým. Netrpělivě vyhlížejí své dvounohé parťáky. Přijdou dnes? Vítejte v Klubu radosti na Závisti!

„Máme tady deset koníčků, z toho jsou dva ‚důchodci‘ a jeden je minihorse, což je koníček velikosti psa, máme také poníka, dvě kobylky střední velikosti a valacha. Pak tady mám ještě svou nemocnou kobylku. Na ježdění je jich málo – čtyři –,“ vypočítává moje průvodkyně Mína Sigmundová, zakladatelka Klubu radosti na Závisti. Pod jeho hlavičkou funguje jezdecký oddíl a od letošního roku také lesní klub pro předškolní děti. „Nejsme klasický jezdecký oddíl, snažíme se to dělat jinak než ve sportovním světě. Důraz klademe na kvalitní spolupracující kolektiv, kde silnější pomáhají slabším, větší menším, zkušenější méně zkušeným. Děti zde mohou strávit celé odpoledne, učí se ošetřovat koně, sedlat, uzdit, krmit, trénují a jezdí podle svých možností. Dostanou tu základní jezdeckou přípravu, aby věděly, co obnáší mít svého koně, těžkou stájovou práci po nich ale nechceme. Děti jsou tu šťastné,“ dodala Mína. V současnosti klub navštěvuje dvacítka dětí od 5 do 15 let, většina je z Hradištka, Štěchovic, Jílového a okolí. Starají se tu o koně a plní „úkoly z tabulky“, které jsou pro ně velkou motivací – když je všechny splní, mohou se zúčastnit jezdeckých závodů. „Jedná se o hobby závody zručnosti, žádné překážky. Pokud je dítě talentované a ambiciózní, doporučíme mu přestup do nějaké sportovní stáje, která vytvoří podmínky pro jeho rozvoj,“ dodala Mína.

Do školky? Ne, do lesního klubu!

Vedle jezdeckého klubu v Závisti funguje i lesní klub jako alternativní forma vzdělávání a péče o děti předškolního věku v přírodním prostředí. „Vizi otevřít a provozovat školku mám už dlouho, dávno předtím, než jsem se sem nastěhovala. Až tady jsem ale poznala ty správné lidi, kteří se mnou do toho šli. Základ tvoří čtyři ženské – každá z nás je úplně jiná (trenérka koní, pedagožka z mateřské školy, akční studentka a sociální pracovnice), ale dokonale se doplňujeme. Zázemí máme v chatě u ohrady s koňmi. V suterénu je prostor pro jezdecký oddíl, šatna a klubovna. V prvním podlaží je školička a nad ní bude ubytování,“ popsala Mína.

Není to lesní školka ani lesní klub v pravém slova smyslu. „Jsme něco napůl – ano, děti mají být co nejvíc venku. Máme jim co nabídnout – pod loukou teče potůček, je tam studánka, máme v plánu tady s dětmi něco pěstovat, každému uděláme jeho záhonek, o který se bude starat. Baví je to, spoustu věcí se tím naučí. Plány jsou to krásné, ale úředně to dát do kupy je hodně složité. Zatím jsme proto lesní klub, ale fungujeme jinak než ostatní – využíváme zázemí, máme hezkou herničku, školičku, takže pokud malým dětem není pobyt venku komfortní, jdeme s nimi dovnitř,“ dodala Mína. Pilotní projekt rozjeli v lednu se čtyřmi dětmi, hlavní činností je teď stále ještě jezdecký klub, Mína ale věří, že v budoucnu bude mít navrch školička.  

O splněných snech

Koním se Mína věnuje od dětství, nejprve to byl pro ni koníček, nyní životní poslání. Všechno, co se naučila, chce předávat dál. Splnila si tak nejen svůj velký sen, ale i přání své maminky, která vystudovala konzervatoř a celý život učila na základních uměleckých školách. Také milovala koně, ale protože bydlela v paneláku, sen o jezdectví se stal skutečností až s malou Mínou. I když… Jak dcera začala jezdit na koních, zkusila to její maminka taky. Brzy ale zjistila, že to „není ono“ a svou lásku ke koním „přetavila“ do koňského domova důchodců, který vybudovala na svém statku. Když už neměla sílu starat se o staré a nemocné koně, předala je dceři, statek prodala a za utržené peníze koupila velký pozemek u Mínina domu v Závisti, kde si teď její dcera plní své další sny. „Mamince za to moc děkuji,“ vyznala se Mína. A její maminka na oplátku v klubu učí děti hře na klavír a kytaru a plánuje tady pořádat koncerty svých bývalých žáků.

Koneckonců důvodů, proč si do Klubu radosti na Závisti zajít, je a bude ještě mnohem víc: Mikulášská pro rodiny s dětmi, vánoční krmení, Velikonoce u koní, čarodějnice, příměstské tábory… připravují také besedy pro veřejnost a pobytové tábory. Prostory areálu nabízejí i k pronájmu pro soukromé akce.

jt