Laskavost, důvěra, otevřenost, lidskost, spolupráce… to je Ubuntu!

Ve starém třešňovém sadě u Kozmic je živo. Parta malých brigádníků se právě vrací „z pole“. Každý se pyšní velkou bramborou. Je z jejich první vlastnoruční sklizně. Teď už vědí, kde se oblíbená obědová příloha vzala. Že se nejprve na jaře musí hlízy zasadit do země, pak se záhon musí okopávat, aby plevel úrodu nezničil, a ve správný čas se musí brambory sklidit. I ta bramborová kaše, která pak byla k obědu, jim určitě chutnala jinak… Těmi „brigádníky“, kteří se sklizní pomáhali, byly děti z Lesní školky Ubuntu. A třešňový sad s bramborovým políčkem (skleníkem, jahodovým záhonkem a dalšími zahradními vymoženostmi) je jejich hernou, jídelnou a někdy i ložnicí v jednom.

„Chceme, aby děti mohly prožít svoje dětství venku. Nabízíme kvalitní předškolní vzdělávání jako rovnocennou alternativu ke tradičním státním školkám. Naší učebnou je les, louka a vše, co se skrývá pod širým nebem,“ říkají zakladatelé školky Ubuntu Milan a Katka Pokorní. Svůj sen vybudovat školku, kde si pomyslné ruce podává empatie, laskavost, důvěra, individuální přístup a vzájemný respekt, si splnili v roce 2021. Do druhého školního roku s nimi letos vstoupilo dohromady 25 dětí a kapacita se tak vrchovatě naplnila.

Kde se vzalo Ubuntu

Klíčovým vzdělávacím cílem zakladatelů je rozvoj samostatnosti dětí, jejich potenciálu, vůdčích schopností a umění spolupráce. A právě o tom je i princip ubuntu, který dal školce jméno. Volně si ho lze přeložit jako "lidskost k druhým". „Když jsem přemýšlel o jméně školky, shodou okolností jsem se díval na jeden dokument o basketbalovém trenérovi, který dokázal neuvěřitelně spojit svůj tým. A v té souvislosti zmínil ubuntu. Začalo mě to zajímat, protože princip, kdy se lidé spojí a dokážou pracovat společně, bylo něco, co jsme vždycky chtěli dělat. Tak jsem si o tom začal hledat informace a dověděl se, že ubuntu pochází z jižní Afriky a že jeho velkým propagátorem byl bývalý prezident Jihoafrické republiky Nelson Mandela. Je to životní filozofie založená na tom, že když jsme spolu, tak se poznáváme a učíme jeden od druhého, a to nás dost spojuje, můžeme si navzájem pomáhat a vytvoříme šťastné společenství,“ popsal Milan.

„Čím déle to jméno máme, tím víc se ukazuje, že jsme ho vybrali správně, prostě k nám neuvěřitelně sedí,“ dodal Milan. A týmová spolupráce, na kterou sázejí, platí podle něj i pro rodiče. „Vzniká komunita nejenom mezi dětmi, ale i rodiči. Jsme taková specifická skupina stejně naladěných lidí. Na společných akcích třeba rodiče zjistí, že nejsou jediní ‚blázni‘, co chtějí pro své děti něco jiného, ale že takových rodičů je víc, a mají z toho radost,“ doplnila Katka. Když pak na takových setkáních rodiče vidí, jak se jejich děti přirozeně seznamují, spadne i z nich samotných ostych a začnou spolu navzájem komunikovat.

Den ve školce Ubuntu

Denní program školky je protkán opakujícími se rituály, které dětem poskytují určitý rytmus a bezpečí. „Ráno se sejdeme u křížku kousek od sadu, vyzvedneme si děti od rodičů a když jsme všichni, vyrazíme společně do sadu – někteří rodiče jdou kousek s námi. Dětem pak vždycky necháme chvilku volnost, aby se aklimatizovaly a uvolnily,“ popsal Milan. V následujícím „ranním kruhu“ se pak všichni přivítají, motivují se pro nadcházející program. „Povídáme si o různých věcech – o počasí, o tom, co se komu zdálo, jaký dárek dostal, jak oslavil narozeniny… Sladíme se, povídáme si a pak hrajeme hru ‚Kdo k nám dneska přišel‘ – opakujeme jména svých kamarádů,“ dodal Milan. Další činnost se pak odvíjí od daného dne – s dětmi třeba něco vyrábějí, ukazují jim různé druhy nářadí a jak se s nimi pracuje…  „Často se staráme o sad, jdeme něco sázet nebo naopak sklízet…, na podzim jsme sbírali popadané makovice, klasy obilí jsme rozebírali na zrníčka a říkali si, jak z nich vzniká mouka. Nebo když někdo našel šneka, uspořádali jsme šnečí závody,“ řekla Katka. Hrubá osnova, kterou si vytvořili, není podle nich dogmatem, směrodatné je, co si přejí děti.

Dopoledne také obvykle vyrážejí na pěší výlety do nedalekého lesa, remízku, roklinky nebo na kopeček. Svačiny si dětí nosí z domova, oběd se dováží. Po obědě všichni, včetně dospělých, odpočívají. Potom následuje odpolední program s knížkami, stavebnicemi, malováním, navlékáním korálků…

Provozní doba školky je od 8 do 16 hodin. Děti jsou venku za každého počasí, v případě nepřízně se aktivity odehrávají uvnitř v zázemí. „Když je opravdu velká zima, prší a je ošklivo, snažíme se být aspoň chvíli venku a pak děti vezmeme dovnitř. Denní plán se snažíme ladit podle aktuální nálady a situace a s dětmi se společně na programu domlouvat,“ řekl Milan.

Rodič OFF, příměstské tábory a jiné

„Neprovozujeme jenom školku, postupně přidáváme nové akce. Loni jsme poprvé pořádali letní příměstský tábor, a to hned dva turnusy, letos už byly turnusy tři a všechny jsme zaplnili. Dva měsíce prázdnin opravdu nemáme,“ směje se Katka. A připomíná další akci nazvanou Rodič OFF, kdy pro děti připraví na sobotu program třeba v podobě detektivní nebo bojové hry či drakiády. “Zjistili jsme totiž, že rodičům chybí volný den, tak jim to tímto způsobem chceme trochu vynahradit,“ dodala Katka. Je to podle ní zároveň i skvělý způsob, jak vyzkoušet, zda tento druh školky bude případnému zájemci vyhovovat.

O děti se v současnosti stará tříčlenný tým. „Zatím všechno táhneme sami, ale pomalu se rozrůstáme, teď máme úžasnou posilu ve slečně, která pracovala v podobné školce. Naše vize je taková, že si chceme vychovat svoje lidi – máme na ně velké nároky, ale když vidíme, že mají chuť učit se, pomůžeme jim s dalším vzděláváním, aby u nás byli šťastni, bavilo je to a měli přirozenou chuť se učit od dětí,“ poznamenal Milan. V budoucnu by rádi otevřeli ještě jednu třídu a připravují se také na expanzi, o spolupráci projevila zájem například benešovská soukromá základní škola Aperto. „První rok ukázal, že rodiče podobné vzdělávání chtějí a že jsou ochotni překonat své prvotní obavy například z pobytu venku i v zimě,“ shodli se Katka s Milanem. Minimálně letos se proto chtějí hodně věnovat obsahu a nastavení chodu školky. „Chceme razit myšlenku otevřenosti a spolupráce, nechceme zůstat u jedné školky, rádi bychom jejich počet rozšířili, ale to už je hra budoucnosti,“ uzavřeli.

Očima rodičů

Náš tříletý Damiánek rád tráví čas v přírodě, leze po stromech, po žebříku, baví ho zvířátka a hmyz. Při zvažování vhodné školky padla volba právě na Lesní školku Ubuntu. Líbil se nám její individuální přístup k dětem i rodičům, celodenní pobyt venku na čerstvém vzduchu a hlavně způsob, jakým vedou děti k samostatnosti, spolupráci a respektu k přírodě i ostatním. Po měsíci docházky mohu zhodnotit, že to bylo skvělé rozhodnutí. Damiánek chodí do školky s úsměvem a dobrou náladou, těší se na kamarády i průvodce. Je vidět, že je spokojený a šťastný, kolektiv i školka mu prospívá,“ říká Martina Vošahlíková.

Rodiče tříleté Adélky Melounové do Lesní školky Ubuntu přivedl jejich životní styl. „S manželem hodně cestujeme, chodíme po vandrech, Adélka to s námi absolvuje už od narození. Je zvyklá spát pod celtou, ve stanu nebo i pod širákem, běhá venku, i když prší, prostě si jen vezme pláštěnku. Takže jsme si řekli, že ji vlastně posíláme na dlouhodobý tábor. Měli jsme původně vyhlédnutou klasickou státní školku, pak jsme se ale jeli podívat na den otevřených dveří Ubuntu a zalíbila se nám. Řekli jsme si, že to zkusíme, aby měla dcera volnější režim. Děti mají za sebou první aklimatizační měsíc. Na Adélce je dost znát, že si začíná vytvářet vztah mezi Milanem a Aničkou (průvodci lesní školky). Už došlo i na vyrábění a tvoření z přírodních materiálů. Líbí se mi, že Milan zapojí děti i do zvelebování sadu či vylepšování jeho zázemí. Tuhle společně stavěli stan jako další z bunkrů či úkrytů,“ přidává Bára Melounová.

Další informace o školce jsou na www.skolkaubuntu.cz.

jt