Vydejte se do Netvořic za týneckou kameninou

Talíře, mísy, omáčníky, konvice, hrnky, šálky, teriny, umyvadla, nočníky, kalamáře, svícny… z týnecké kameniny, které proslavily kraj mezi Vltavou a Sázavou na konci 18. a začátku 19. století, představuje Městské muzeum v Netvořicích. Nově zrekonstruovaná stálá expozice unikátních výrobků zaniklé továrny na kameninu je největší svého druhu v České republice. Vystavena je v ní převážná část sbírkových předmětů, které ve 20. a 30. letech 20. století shromáždili především členové zdejšího Muzejního spolku a Spolku rodáků z Netvořic. Součástí sbírky, čítající kolem 580 kusů kameniny, jsou také exponáty z Pražského hradu, které netvořickému muzeu věnovala v roce 1927 Kancelář prezidenta T. G. Masaryka.

V posledních letech prošlo muzeum celkovou rekonstrukcí, která stála více než 2 750 000 korun, z nichž 752 000 korun pokryla dotace ministerstva kultury, a to právě na výstavní prostory v 1. patře. Muzeum se pyšní ještě dalším jedinečným exponátem – vysokým bicyklem z roku 1886, které vyrobil Jan Dominik Barták (1861–1924) z nedalekého Neveklova. Jedná se o raritní, technicky propracované a inovativní vysoké kolo s uzavřenou hlavou řízení. Vyniká zvláštním patentovaným přídavným systémem ruční výpomoci při šlapání, který je odpojitelný. Kolo je navíc vybaveno mechanickým počítadlem ujetých kilometrů. V muzeu je k vidění ještě jedno vysoké kolo, a to King of Clubs vyrobené v roce 1888 anglickou firmou The Coventry Machinists Co., Coventry.

Iniciátorem vzniku muzea, potažmo sbírky týnecké kameniny, byl Spolek rodáků z Netvořic a okolí založený roku 1904 v Praze. „Byli to poměrně významní lidé původem z Netvořic nebo okolí, kteří chtěli vytvořit sbírku něčeho hezkého, co by se v muzeu dalo vystavovat, co by se lidem líbilo a co by bylo pro náš kraj typické. A tím se ukázala být právě týnecká kamenina,“ vysvětlila netvořická místostarostka Ivana Fulínová. Podle tzv. přírůstové knihy, ve které najdeme všechny muzejní předměty včetně týnecké kameniny, je vidět, že se k rodákům brzy začali přidávat i místní,“ dodala místostarostka. Vzácností zdejší sbírky kameniny je i dar prezidentské kanceláře z období, kdy byl prezidentem T.G.Masaryk. Mezi asi 27 kusy kameniny, které muzeu Pražský hrad ze svého depozitáře daroval, jsou bílé omáčníky, konvice, mísy nebo nočníky zdobené modrými linkami a pásy teček a čárek.

Spolek rodáků z Netvořic a netvořické muzeum

Záměrem spolku bylo mimo jiné „pracovati pro povznesení a okrášlení Netvořic a okolí“. Z pohledu Prahy byl totiž tento kraj zanedbaný a mladí lidé z něj odcházeli do měst. Spolek se proto snažil pomáhat například tím, že sbíral ošacení a obuv pro netvořické děti nebo knihy a školní pomůcky pro tamní knihovnu a školu. Usiloval o zlepšení dopravního spojení v kraji, v obci vysazoval stromy, snažil se o vybudování nové školy… Během první republiky zaměřil svou činnost na vybudování muzea v Netvořicích – v roce 1919 založil Muzejní spolek a začal nakupovat a sbírat předměty pro muzeum. Uspořádal také peněžní sbírku a z jejího výnosu pak koupil od obce malý deputátní domek, do nějž se sbírky přestěhovaly. V roce 1931 bylo přistavěno patro a budova tak dostala svoji současnou podobu.

Muzejní spolek postupně zušlechťoval a doplňoval sbírky – podařilo se mu shromáždit ojedinělý soubor výrobků zaniklé manufaktury na kameninu v Týnci nad Sázavou. Jeho činnost ale přerušilo násilné vystěhování regionu během druhé světové války. Kvůli vzniku vojenského cvičiště SS v Netvořicích a okolí byly muzejní sbírky narychlo převezeny do Benešova, a to je zachránilo. Ani jejich navrácení zpět do netvořického muzea po válce v roce 1947 nebylo jednoduché a stálo spolek nemalé úsilí. V souvislosti s historickými událostmi v roce 1952 spolek zanikl a správa muzea přešla pod obec Netvořice. Ta začala v 90. letech minulého století budovu postupně rekonstruovat.

V roce 1995 byl založen Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích, aby navázal na myšlenku původního spolku, kterou je zejména všestranný kulturní a společenský rozvoj Netvořicka. „Po těch 100 letech od založení muzea můžeme říci, že spolku šlo hlavně o to, aby připomněl paměť kraje…“ řekl při slavnostním otevření stálé expozice současný starosta spolku Ing. Jiří Stibůrek. Připomněl obavy, které provázely přesun sbírek do Benešova během druhé světové války a jejich složitý návrat do Netvořic. „Po těchto peripetiích stojíme v nádherné expozici. Můžu říct za všechny rodácké generace, že se nám splnil sen. Děkuji,“ dodal.

Radost z nové expozice měla i bývalá učitelka Helena Černošová, která v minulosti osm let provázela netvořickým muzeem. „Nejen místní, ale každý, kdo měl kořeny v Netvořicích, tak když mohl, něco do muzea přinesl, nebo dal peníze,“ vzpomněla na rozšiřování sbírky týnecké kameniny. Ta se postupně stala natolik vzácnou, že v současnosti už prakticky není žádný kus k sehnání, jak potvrdila i netvořická starostka Monika Šlehobrová.

O týnecké kamenině

V roce 1793 zahájil František Josef hrabě z Vrtby, tehdejší majitel konopišťského panství, v Týnci nad Sázavou výrobu jemného kameninového zboží (to se k nám do té doby dováželo převážně z Anglie). Továrna, původně umístěná do starého týneckého hradu, jeho středověké věže, bývalé románské kaple a části pivovaru, začala prosperovat. Pro rozšiřující se výrobu nechal majitel postavit novou budovu. V roce 1830 hrabě zemřel a továrnu spolu s veškerým majetkem získal Jan Karel kníže z Lobkovic. Továrna dosahovala velkých úspěchů, její výrobky byly například oceněny na průmyslové výstavě v Praze v roce 1836 bronzovou medailí. Hlavním výrobním artiklem bylo stolní užitkové nádobí, výroba se ale zaměřovala i na předměty dekorativní, jako jsou vázy, svícny, busty a kalamáře. Dodnes je však nejvíc ceněna výroba figurální. Barevnost jednotlivých druhů nádobí podléhala módním trendům, ať už se jednalo o nádobí bílé, pozlacené, nebo zdobené malbou. Ceněná byla i zvláštní bílá a hladká poleva, čistý měditisk pod polevou a krásná malba například s modrým nebo zeleným tiskem. Vedle kreseb hradů a zámků patřících Vrtbům a Lobkovicům je možno vidět na výrobcích alegorie a mytologické náměty. Nejoblíbenější však byly kobaltové tisky s bohatou květinovou bordurou. S rozvojem výroby porcelánu zájem o kameninu upadal a týnecká továrna v roce 1866 ukončila provoz.  

jt