RUAH na nové adrese: Křižíkova 2158, Benešov

Péče o nevyléčitelně nemocné a jejich blízké, poradenství, pomoc potřebným, mobilní testování na koronavirus… a do toho stěhování. Tak vypadaly poslední měsíce loňského roku ve společnosti RUAH o.p.s., která na Benešovsku poskytuje sociální a zdravotní péči v domácím prostředí všem, kteří odbornou pomoc potřebují.

Od letošního ledna sídlí RUAH na adrese Křižíkova 2158, Benešov (areál firmy Quo s.r.o.). Vyměnit prostory za větší musela kvůli tomu, že v posledních letech rozšířila své služby, a tím i počet klientů a zaměstnanců. Pronajaté prostory v centru Benešova tak přestaly stačit. „V současnosti máme 38 zaměstnanců, 20 služebních aut a tomu spoustu soukromých aut zaměstnanců i klientů, která nebylo kde zaparkovat. Navíc jsme byli součástí domova s pečovatelskou službou a jeho obyvatele náš provoz trochu rušil, přece jenom chtěli mít klid,“ popsala ředitelka RUAH o.p.s. Marta Vacková. Dva roky se snažili tuto situaci nějak vyřešit, ale pořád to naráželo na otázku místa, financí a možností. Upustili kvůli tomu i od projektu stavby na zelené louce, jejíž součástí měl být i stacionář.

„V neziskovce vždycky všechno ztroskotá na financování, protože takové přestěhování organizace není úplná finanční legrace,“ dodala Marta Vacková. „Pomohla“ jim paradoxně koronavirová pandemie, konkrétně mobilní testovací tým, který postavili jako jedni z prvních na Benešovsku už v prosinci 2020, a který dokázal „vydělat“ peníze v rámci zdravotní péče. „Tím, že jsme pomáhali s řešením pandemické situace, jsme získali finanční prostředky na to, abychom mohli podle našich potřeb rekonstruovat nějaký prostor. Nabídla se firma Quo, která zmenšovala vlastní kancelářské prostory a měla tady k dispozici okamžitě místo k pronájmu. Společně jsme provedli jeho kompletní rekonstrukci od podlah, připojení kanalizace a vody až po stropy a vybavení. Ještě nejsme úplně hotovi, chybí nám skříně, takže žijeme v krabicích, chybí nám rolety na oknech, takže občas kvůli sluníčku nevidíme na monitor počítače… Přestavba byla velice náročná, protože od prvního kopnutí trvala jen 2,5 měsíce, kdy byl prostor připraven k nastěhování. Za to patří obrovský dík všem, kteří se na tom podíleli,“ uvedla Marta Vacková.

Nové prostory podle ní nejen vytvořily důstojné zázemí pro zaměstnance i klienty, ale také vyřešily problém se skladováním kompenzačních pomůcek, postelí pro klienty, vozíčků, van na mytí apod. „V bývalých prostorech jsme měli sklady ve 4. patře a bylo velice nekomfortní s tím manipulovat a vozit to výtahem. Chyběl taky příjezd ke vchodu, takže nakládat pak ty věci do auta nebylo jednoduché,“ popsala Marta Vacková. Dalším přáním, které se podle ní díky stěhování podařilo splnit, bylo vytvoření odpovídajícího zázemí pro zaměstnance. „V kanceláři pracuje jen minimum lidí, většina je v terénu. Teď jim můžeme nabídnout krásný společný prostor na odpočinek, komunikaci a sdílení informací, kde můžeme společně pracovat. Pyšní jsme i na útulnou poradnu pro klienty a návštěvy,“ dodala Marta Vacková. 

Díky bedrčským hasičům

Když se loni v prosinci měl RUAH stěhovat, dostihla pandemie i jeho zaměstnance a najednou onemocnělo devět z nich. „Jako zázrakem nám vytrhli trh z paty dobrovolní hasiči z Bedrče, kteří během jednoho nedělního půldne dokázali převézt všechno, co RUAH za deset let své činnosti nashromáždil. „Byl to pro mě největší vánoční dárek. V situaci, kdy si myslíte, že už to vůbec nejde a kdy už nemáte sílu, tak přijde někdo a vyřeší to za vás. Bylo to moc hezké a patří jim veliký dík,“ vzkázala Marta Vacková.

Pomoc ve stínu pandemie

Podle Marty Vackové nezakládali před Vánoci 2020 mobilní testovací tým kvůli výdělku. Chtěli ale přiblížit tuto službu do venkovského regionu, kterému pomáhají. „V Benešově se tehdy na testy stály čtyřhodinové fronty, pro spoustu lidí byly navíc nedostupné. Nevěděli jsme, co bude, zkusili jsme proto vytvořit mobilní tým, který za lidmi vyjížděl. Myslím, že jsme v dané situaci mnohým pomohli se vůbec zorientovat, pomohli jsme jim překonat obavy, že nakazí někoho z příbuzných. Tím, že v regionu žádný jiný mobilní tým nebyl, nás začala hygienická stanice posílat do ohnisek pandemie, do škol, kde bylo najednou potřeba otestovat třeba 100 lidí, do firem, sociálních zařízení…“ vzpomněla.

Během jednoho dne například přímo na místě otestovali všechny klienty domu s pečovatelskou službou, a tím vygenerovali ochranu pro ostatní – to byla jejich hlavní motivace, ne peníze. Postupně, jak se testování stalo povinností, do něj začalo vstupovat více firem a RUAH tuto službu utlumil, protože pro něj byla extrémní zátěží. Vedle testování totiž zajišťoval i svou běžnou činnost – v té době měl například v paliativní péči dvojnásobek klientů proti předchozímu roku. „Dělali jsme všechno za pochodu, většina z nás navíc covidem onemocněla, takže jsme byli oslabeni, museli se nahrazovat navzájem. Dělali jsme běžně 13 hodin denně bez mrknutí oka. Ano, měli jsme peníze, ale v důsledku extrémní práce. A my jsme ty peníze vložili do vytvoření kvalitního a bezpečného zázemí naší společnosti,“ shrnula Marta Vacková.

Jak se zvýšila poptávka po službách RUAHu, asi nejvíc dokládá statistika domácí paliativní péče. Její pracovníci loni doprovázeli v nelehkém období pokročilého onemocnění 73 klientů, předloni jich bylo 50, rok předtím 36. „Bylo to opravdu hodně náročné. Přišel covid a my jsme se potýkali s tím, jak chránit zaměstnance. V nemocnici můžete udělat ‚filtr‘ a v něm se převléct z ochranného obleku, ale v chodbě bytu, v němž má covid celá rodina včetně pečujících, to nejde. Takže jsme v tom obleku museli doběhnout až do auta…  Volili jsme cestu zdravého selského rozumu, abychom ochránili zaměstnance a nemoc nepřenesli na klienty. Stres byl veliký. Když jsme pak loňský rok v jeho závěru hodnotili s vedoucími služeb, všichni se shodli, že už to nikdy nechtějí zažít. A ani o tom nechtěli mluvit,“ konstatovala Marta Vacková.

Zaměstnanci RUAHu ale loni poskytovali pomoc i v dalších oblastech – třeba v sociálních službách měli více než 350 klientů, ve zdravotní péči jich bylo ještě mnohem víc. „Vyčerpání bylo velké, ten rok nás stál hodně energie, ale na druhé straně nás v mnoha věcech posunul. Naučili jsme se pracovat efektivněji, investovali jsme do IT a cloudových programů tak, aby do nich měli všichni pracovníci přístup i z terénu, aby i tam měli dostatek informací. Byli jsme v nouzi, museli jsme proto hledat efektivní řešení, rozhodně to nebylo na pohodu,“ uzavřela Marta Vacková.

Obce (ještě) blíže lidem

Projekt Obce blíže lidem, zaměřený na rozvoj terénní a komunitní sociální práce ve venkovských lokalitách, realizuje RUAH 2,5 roku, před sebou má poslední půlrok. Jeho terénní sociální pracovníci radí klientům v obtížných životních situacích, doprovázejí je a podporují, učí je pomáhat blízkým lidem.

„Měli jsme nějaké představy a plány a sotva se projekt rozkoukal, vypukla pandemie a museli jsme okamžitě reagovat na absolutní změnu podmínek. Sociální práce se v tu chvíli omezila, úřad práce, na kterém závisí vydávání sociálních dávek, byl zavřený. Ze dne na den jsme se ocitli v situaci, kterou nikdo neznal, snažili jsme se na to reagovat a lidem, kteří to potřebovali, pořád pomáhat. Musím říct, že sociální pracovnice projektu se velmi kreativně stávaly koordinátory přirozené pomoci v obcích,“ vzpomněla Marta Vacková.

Například v době, kdy byly ordinace lékařů zavřené, od nich sociální pracovnice přijímaly e-recepty, vyzvedávaly léky v lékárnách a vozily je seniorům, kteří se k nim nemohli dostat třeba proto, že za nimi jejich rodina kvůli nařízené karanténě nemohla a oni byli odkázáni na externí pomoc. Na druhou stranu to ale potvrdilo, jak je projekt Obce blíže lidem velmi efektivní. „Ukázala se jeho potřebnost, to, že se najednou stovka lidí v pár našich vesničkách ocitla v naprosto neřešitelných situacích, kdy nebyla schopna si obstarat ani základní jídlo a léky. Sociální pracovnice odvedly neuvěřitelný kus práce, ukázaly odvahu a flexibilitu, vynaložily osobní nasazení, a to i mimo svou pracovní dobu tak, aby opravdu pomohly,“ popsala Marta Vacková. V projektu je podle ní v současnosti 500 klientů, asi třetina z nich využila pomoc jednorázově v podobě poradenství, ale zbylých 70 procent jsou lidé, kteří potřebují daleko větší penzum podpory.

Projekt bude fungovat do konce letošního roku a RUAH intenzivně jedná o tom, aby pokračoval. „Neumíme si představit, že bychom takovou škálu klientů odřízli od pomoci, kterou dostali, hledáme řešení i na platformě Místní akční skupiny Posázaví, jednáme se starosty obcí, jak projekt financovat v dalším období,“ dodala Marta Vacková. Velice si cení zájmu, který mají starostové některých obcí o své občany. Jako příklad uvedla Týnec nad Sázavou, který svým starším občanům velice usnadnil život zřízením senior taxi. „My jsme v tom projektu jenom iniciátorem, inspirací, že takové věci jsou možné. Uděláme šetření, navrhneme řešení, ale bez spolupráce s obcí bychom ho nezrealizovali,“ poznamenala Marta Vacková. Terénními sociálními službami je podle ní pokryta většina území Posázaví, a to včetně obcí, které tuto spolupráci oficiálně nedeklarovaly.

jt