Cesta do Petrova – (geometrického) středu Čech

„Kocháte se, pane doktore, kocháte?“ Právě tato parafráze zlidovělé repliky z legendární komedie Vesničko má středisková mi bleskla hlavou, když jsem se od Jílového blížila k Petrovu u Prahy. Za oknem se míhala zvlněná krajina zahalená do krásných barev zvýrazněných teplým podzimním sluncem. Jela jsem do středu Čech – a to doslova a do písmene. Na kopci Ďábel (398 m n. m.) přímo v Petrově údajně leží geometrický střed, odkud je to na hranice Čech s Moravou, Polskem, Německem a Rakouskem shodně 105 km. Na Ďáblův vrchol jsem ale tentokrát nevystoupala, čekala na mě totiž starostka Petrova Pavlína Menclová. Tak možná příště…

Petrov, vesnička s 730 trvale žijícími obyvateli (a minimálně stejným počtem chalupářů), je doslova venkovskou oázou. Sázava, Vltava, Zahořanský potok, trampské osady, Posázavská stezka, síť cyklotras, ale také obecní knihovna, Pošta Partner, prodejna potravin, pohostinství,… „Dobře se tu žije,“ usmívá se Pavlína Menclová.

Občanská vybavenost

„Jsme v blízkosti soutoku Sázavy a Vltavy, náš katastr sahá až k Zahořanskému potoku. Máme tu tisícovku rekreačních objektů, takže přesah chalupářů je opravdu velký,“ říká starostka. Blízkost Prahy a příjemné prostředí zvyšují poptávku po bydlení. Všechny pozemky, které jsou podle územního plánu určeny pro výstavbu rodinných domů, vlastní soukromí majitelé. Obci patří pole, louky, lesy a některé komunikace. „V současnosti začíná investor v jedné lokalitě, kde by mělo vyrůst 32 domů, opravovat stávající komunikaci a realizuje přeložky vodovodů, kanalizace a elektřiny. Přispěje také obci na rozšíření čistírny odpadních vod – zvýšení její kapacity pomůže vyřešit i případný zájem stávajících obyvatel o připojení na obecní kanalizaci,“ dodala starostka.

Vybudování kanalizačního řadu v celé obci není s ohledem na její rozsáhlý katastr možné (kromě Petrova jsou její součástí ještě obce Bohuliby a Chlomek). Napojit by se na něj mohl pouze Chlomek, ale podmínkou je vybudování další čistírny odpadních vod, což je ekonomicky neúnosné. Odkanalizování těchto částí se řeší domovními čistírnami, které si obyvatelé budují sami. A obec se snaží postupně obnovovat už existující vodohospodářskou infrastrukturu. „Třeba vodovodní řad jsme v minulém roce vyměnili z Fondu obnovy kraje, byla to investice za 900 000 Kč a 690 000 z toho zaplatil kraj,“ dodala starostka. Pochlubila se také opraveným křížem u Petrovské obory, který se zpět na své místo vrátil díky jednomu z místních obyvatel. „Kříž v minulosti chátral, až se ztratil. Starousedlíci si na něj ale pamatovali. S nápadem obnovit ho přišel jeden pán z Bohulib. Obec Petrov a město Jílové daly dohromady sponzory a na opravě kříže se také finančně podílely. Oslovili jsme místního řemeslníka, který vyrobil kamenný podstavec s dřevěným křížem. Na něj byla umístěna malovaná postava ukřižovaného Krista,“ popsala Pavlína Menclová.

Starostka uvítala spolupráci se společností Posázaví o.p.s., jejímž prostřednictvím se snaží dosáhnout na dotace. „V minulosti jsme je moc nečerpali a já si říkám, když už ta možnost je a mám někoho, kdo mi s tím pomůže, proč to nevyužít,“ konstatovala.  S Posázaví o.p.s. obec například připravuje stavbu mateřské školy. Nárůst počtu obyvatel, respektive příchod mladých rodin s dětmi, totiž ukázal na velký problém – absenci míst v předškolních zařízeních. Do nedávna se to řešilo smlouvami o spádovosti s okolními obcemi, které ale kvůli velkému zájmu ze strany vlastních obyvatel odmítly smlouvy prodloužit. „Takže když sem maminky začnou volat, kam mají dát děti, obvolávám ředitelky okolních školek, kolik dětí by nám mohly vzít. Přednostně samozřejmě berou předškoláky. Některé děti máme v Jílovém a Davli, jiné v Měchenicích a Hvozdnici,“ popsala starostka. Obec se proto rozhodla postavit vlastní školku a připravila projekt. Zatím se jí ale nepodařilo vybrat zhotovitele – výběrové řízení z loňského prosince zrušila a teď se chystá vypsat nové. „Školka pro obec bude plus, i když to bude znamenat také velkou starost. Ale od toho tady jsme, abychom zajistili základní služby. V současnosti máme asi 19 dětí, které by mohly jít do školky, z větší části ji proto zaplníme sami a budeme ji moci doplnit dětmi z okolí,“ řekla starostka.

V obci je také obecní knihovna. „Máme novou paní knihovnici, která se do toho pustila s vervou a má spoustu plánů. Vyšli jsme jí vstříc tím, že knihovnu přesuneme do společenského sálu na obecním úřadě, který byl nevyužitý. Vzali jsme si inspiraci z nedalekého Hradištka, kde mají velice pěknou knihovnu,“ poznamenala starostka. Velkou službou pro obyvatele bylo, když obec převzala provoz pošty, která měla být zrušena. „Je tady spousta starších lidí, kteří nemají možnost si pro každý dopis jezdit do Davle nebo Jílového. Pošta tu vždy byla, takže jsme neváhali ji zachovat,“ konstatovala Pavlína Menclová. Znamenalo to poskytnout nejen vhodné prostory pro službu, ale také zaplatit poštovní úřednici.

Obec má také vlastní komunální vůz (v současnosti vybrala dodavatele nového auta), se kterým dva její zaměstnanci zabezpečují pravidelnou údržbu veřejných prostranství. V létě sekají trávu – za což podle starostky sklízejí pochvalu veřejnosti –, v zimě odklízejí sníh.

Starostka upozornila také na negativa, která má velký převis chalupářů nad místními obyvateli. Řada chatařů má třeba problém s placením poplatku za svoz odpadu. „Tvrdí, že sem jezdí málo a odpad neprodukují nebo si ho odvážejí domů,“ přiblížila starostka. Z tabulek, které si vede, je ale vidět, že každoročně v březnu, kdy začíná chalupářská sezóna, začíná výrazně narůstat odpad na 13 sběrných místech, která obec na svém katastru vytvořila. Jsou na nich kontejnery na plasty, papír, komunální odpad, na třech místech i na nápojové kartony, oleje a tuky, na jednom místě na kovy. Mají také dvě nádoby na sběr oblečení, které poté putuje do sociálně slabších skupin. Obec organizuje také jednorázové svozy velkoobjemových a nebezpečných odpadů. Velkou pomocí v likvidaci odpadů bude určitě i možnost ukládat odpady ve sběrném dvoře v Jílovém, který je v současné chvíli v rekonstrukci. „Za poslední dva roky, kdy se sem v souvislosti s covidem hodně lidí přestěhovalo nastálo, odhaduji, že místo 730 trvale přihlášených obyvatel tu bydlí určitě dvojnásobek lidí. Obec je na tom bita, musíme obsloužit dvojnásobek lidí, ale finance od státu na to máme poloviční,“ posteskla si Pavlína Menclová. Někteří chataři podle ní mají někdy také větší nároky na služby než trvale žijící obyvatelé.

Starostku také mrzí, že se někteří nově přistěhovaní obyvatelé vůbec nezapojují do vesnického života, nikam nechodí, a mnohdy je starousedlíci ani neznají. Hledá proto způsob, jak to alespoň částečně změnit. Jedním z nich je nová tradice – neformální vítání občánků. „Rodiče s dětmi se přijdou podívat, navážou kontakty, minimálně o sobě vědí, poznají, že jsou tady stejně staré děti, že mohou společně řešit některé problémy,“ dodala starostka. I přesto všechno se podle ní v Petrově žije dobře, je ale také stále co zlepšovat, proto vítá jakýkoli podnět od občanů i rekreantů.

Chvála hasičům

Hybateli společenského života v Petrově jsou dobrovolní hasiči. Neobejde se bez nich žádná akce – pověstní jsou zejména svým gastronomickým uměním. Legendární je obecní zabijačka, která se koná na přelomu ledna a února. „Vyklidí se garáž a dvůr u obecního úřadu, postaví se tu stan, varny, kotle a polní kuchyň, kterou hasiči koupili a nechali zrenovovat. Chlapi nakoupí maso – každoročně je ho víc a víc a skoro nikdy to nestačí –, nastoupí řezníci, my se pak chopíme špejlí a už to jede,“ směje se starostka. Na vyhlášené speciality podle ní chodí čím dál víc lidí. Dřív se začínalo vařit v sobotu brzy ráno, teď se první várka udělá v pátek po obědě, aby jitrnice, jelita, tlačenky, ovar nebo polívka byly už v sobotu ráno.

Čendův běh

Tradiční Petrovskou akcí je Čendův běh, který je nejstarším trampským během v Čechách a sedmým nejstarším běžeckým závodem v Česku. Poprvé ho uspořádalo v roce 1931 několik sportovních nadšenců v trampské osadě Libřický osadní klub (LOK) pod názvem Lesní běh v Petrově. Vítězem prvního ročníku se stal mladý atlet Čenda Pokorný, který v roce 1936 tragicky zahynul. Na jeho počest byla v tomtéž roce akce přejmenována na Čendův běh. Koná se pravidelně každou neděli před Velikonočním pondělím. Běhá se v patnácti věkových kategoriích, včetně nejmenších, hlavní závod má 12 km, veteráni a ženy běží 6 km.

„Asi před pěti lety měl Čendův běh namále – generace stárnou a LOK a osada Silver Foxes, které ho pořádaly, chtěly štafetu předat mladším, nikdo se ale do toho nehrnul. Tak jsem dala dohromady hasiče, osadu Hřebena a pomohli jsme jim s tím, abychom tradici zachovali. Startovní místa se mění, teď to již několik let hřiště pod Ďáblem. Po vzoru větších závodů už máme i časomíru. Běhá se za každého počasí. Je to společenská událost, která zahajuje novou chatařskou sezónu – místní se na ní po zimě poprvé sejdou, aby si popovídali, takže běžců bývá méně než všech ostatních účastníků. Akce mnohdy nekončí doběhnutím posledního závodníka“ dodává starostka.

Do Petrova se určitě vrátím. Když ne na Čendův běh nebo zabijačku, tak určitě kvůli Ďáblovi. Tedy kvůli návštěvě onoho středu země, ve které žiju. Tentokrát jsem svůj vzkaz do zápisníku ve vrcholové schránce, umístěné na kopci, ještě nepřidala. Ale příště ho určitě napíšu…

jt