Svět škodovek – muzeum vzpomínek s vůní benzínu

Kdysi byly častým terčem vtipů, na které si dnes vzpomenou už jen jejich skalní příznivci či odpůrci. Názor na škodovky, auta s okřídleným šípem ve znaku, totiž byl většinou „černý“ nebo „bílý“. Pamatujete: Chcete zdvojnásobit cenu své škodovky? Tak natankujte plnou nádrž! Nebo: Víte, kde jede škodovka nejrychleji? Na montážní lince! Uběhlo pár let a dnes se za některé z těchto aut paradoxně platí zlatem. To všechno se mi honilo hlavou, když jsem se vydala do Světa škodovek, unikátního muzea, které se otevřelo letos v létě mezi Poříčím nad Sázavou a Čerčany. A ještě jeden „film“ mi běžel před očima – až jsem se bezděky začala usmívat. V tom videu, starém přes deset let, které putovalo po internetu, se rodiče snaží dostat svého asi tříletého synka Jarouška od volantu staré škodovky. Klučina ho zarputile svírá a odmítá auto opustit. „Nemozu vystoupit, jedu čkodovkou za babičkou,“ opakuje stále dokola. Jak to s ním tehdy dopadlo, se neví, jeho replika „jedu čkodovkou“ ale určitě zlidověla.

Škodovky jsme v rodině měli (a máme) taky. Dokonce několik. S nostalgií vzpomínáme, jak se – na rozdíl od nynějších vozů nabitých elektronikou – dokázaly opravit doslova „na koleně“. Ano, i moje silonové punčocháče kdysi posloužily jako náhrada prasklého klínového řemene! Návštěva Světa škodovek proto pro mě byla i výletem za vzpomínkami.

Svět škodovek – to je největší soukromé muzeum této značky na světě. Sériově vyráběné vozy tady ale nenajdete. Jsou tu závodní a prototypová auta, vládní speciály i užitkové verze vozidel Škoda. Co exponát, to originál. Co kus, to zajímavý příběh. Ředitelka muzea Blanka Kunčarová by je mohla vyprávět hodiny!

Favorit typ 904

Naleštěného krasavce stojícího na dohled od vchodu do muzea nelze přehlédnout. Čestné místo pro jeden z nejstarších exponátů sbírky podtrhuje „červený koberec“, na kterém stojí. Favorit se poprvé představil v roce 1936, z dnešního pohledu mělo jít o vůz vyšší střední třídy, jehož hlavním tahákem byla prostorná karoserie. „Moc se ale neuchytily, lidé si kupovali buď levnější populáry, nebo naopak dražší superby, proto se těchto favoritů moc nedochovalo,“ popsala Blanka Kunčarová. A jaký příběh stojí za zmíněným vozem? Naprosto prozaický – jeho holandský majitel se rozváděl a potřeboval peníze, tak rozprodal svou sbírku automobilů.

Škoda 450

Světlý kabriolet na podvozku spartaka, který byl předchůdcem populární sportovní Škody Felicie, vyvolal v roce 1957 velký rozruch nejen na mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, ale také na autosalonu v Londýně. Sériově jich byla vyrobena asi tisícovka, hlavně na export do západního Německa, Velké Británie a USA. Propagační snímky tohoto auta, na nichž pózovala úřadující americká královna krásy Charlotte Sheffieldová, pořídil fotograf Vilém Heckel. Škodovka ale požadovaných 15 000 aut do Ameriky nebyla schopna vyrobit a vyvezla jich tam nakonec jen asi 400.

Škoda 990 NOV Favorit

NOV neboli „nový osobní vůz“ z dílny designéra Jana Žáčka je jedním z prvních prototypů známé Škody 1000 MB a vznikl v roce 1960. Od sériově vyráběných aut, která na trh přišla o čtyři roky později, je na něm řada rozdílů: světla jsou víc vysunuta dopředu, jiné jsou nárazníky, nápravy i umístění víčka nádrže, mřížky a kliky se vyráběly ručně, úžasné bylo zadní sání i interiér s volantem. „Na tomto základě vzniklo ikonické ‚embéčko‘, se kterým měl pan Žáček obrovský úspěch. To už se ale nedá říct o jeho návrzích nástupce tisícovky – sedanu a kombíku Škody 720, kterým se přezdívalo Žáčkovy boudy,“ dodala Blanka Kunčarová. Upozornila, že „obyčejnou tisícovku“ návštěvníci v muzeu neuvidí.

Škoda 720

Škoda 720 se měla vyrábět od roku 1970 jako nástupce populární Škody 1000 MB. Několik moderních prototypů nakonec vzniklo na základě karoserie, která byla dílem Giorgia Giugiara ze studia Ital Design (pocházely z něj legendární vozy VW GolfI, Lancia Delta nebo De Lorean DMC-12). Součástí prototypu této škodovky byl i nový unikátní stavebnicový motor OHC 1250/1500 cm³. „Stačilo do něj vložit mezikus a objem motoru se zvýšil. Bylo to jako zjevení,“ konstatovala Blanka Kunčarová. K sériové výrobě tohoto auta ale nikdy nedošlo, vyrobilo se pouze 14 prototypů a v roce 1972 byl projekt zrušen.

Škoda 110 L Rallye

Poslechněte si životní příběh této oprýskané zelené škodovky z roku 1971: Byla jednou jedna rakouská cukrárna s 20 zaměstnanci, jejíž majitel Rudolf Sallaba miloval automobilové závody. I pořídil si Škodu 110 L, za volant posadil Hanse Petra Krakhofera a sám se ujal role navigátora. Závody brali jako velký mejdan a byli schopni za ně utratit veškeré své jmění. A tak se stalo, že „zlaťáky“ projezdili, cukrárna zkrachovala a Rudolf skončil jako pouťový prodejce. Auto pak stálo mnoho let na dvorku. Po Rudolfově smrti se jeho manželka nechtěla vozu vzdát, proto skončil v takovém stavu, v jakém je. Dochoval se ale kompletní, včetně závodní výbavy. „Byla o něj velká bitva. Spousta lidí ho chtěla koupit na náhradní díly. My jsme se rozhodli ho ponechat tak, jak dojelo svůj poslední závod,“ popsala Blanka Kunčarová.

Škoda 110 R

Prototyp legendárního „erka“ z roku 1969 je jediným kusem v metalické barvě, které vyjelo z fabriky. Od sériově vyráběných vozů ho odlišují také rámy kolem oken, čtyři světla a nápis „Škoda“ v přední masce, logo na kapotě, unikátní volant nebo ručně malovaný otáčkoměr. „Po ukončení testování ho zabalili a poslali do Moskvy tehdejšímu sovětskému vůdci Leonidu Břežněvovi. Ten ale sbíral jen americké vozy, takže škodovku vrátil zpátky,“ přidala Blanka Kunčarová další historku.

Škoda 130 RS

Modrá okruhová „130“ z roku 1975 je jedním z nejcennějších exponátů muzea. Tým ve složení Břetislav Enge, Zdeněk Vojtěch a Jan Šenkýř s ní vyhrál v roce 1981 Mistrovství Evropy cestovních vozů. „Všichni pánové už jsou po smrti, poslední z nich, Břeťa Enge, zemřel loni na podzim. Od jeho dcery Lucie, která s ním pak občas závodila na novějších autech, jsme dostali jeho kombinézu, helmu a boty,“ dodala Blanka Kunčarová.

Škoda 120 LE Super Estelle

Na první pohled má vůz z roku 1983 luxusnější výbavu (například hliníkové disky v základní výbavě) – nebyl totiž určen pro tuzemský trh. Pod tímto názvem se prodával ve Velké Británii. I když byla tato škodovka opovrhovaným modelem (s motorem za zadní nápravou byla už tehdy pro Brity retro), díky nízké ceně se tam prodávala velmi dobře.

Škoda Rapid 130 H

Jediný vyrobený kus okruhového speciálu z roku 1988 při závodech dosahoval rychlosti až 265 km/h, a byl tak rovnocenným konkurentem západních vozů. Je jednou z posledních závodních škodovek s motorem vzadu a úplně první závodní škodovkou s elektronickým vstřikováním paliva a katalyzátorem.

Škoda 1202 sanitní

Vyrobena byla v roce 1966 a sloužila jako podniková sanitka v Závodech Jana Švermy, n.p. (Zbrojovka/Zetor Brno). Z celkových zhruba 60 000 těchto vozů bylo 12 217 sanitek. Její první prototyp vznikl už v roce 1959, sériově se vyráběl v letech 1961 až 1969.

Škoda Henlein

Vůz v maskovacím designu, s platem vajíček a pohřební urnou na zadním platu a s těžkým kulometem v okně je recesistickou odpovědí na reklamní spot, kterým Škodovka propagovala nového favorita. Vysílal se 31. 12. 1994 v silvestrovském dílu populárního satirického a kultovního pořadu Česká soda, kterým provázel Petr Čtvrtníček a zahráli si v něm Milan Šteindler a David Vávra. Nejednalo se o propagaci nacismu – díl vznikl v době, kdy smysl pro humor (i hodně černý) převažoval nad korektností – v současnosti by se natočit a vysílat už nemohl.

Malované škodovky

Pestrobarevná auta pomalovali na objednávku německého prezidentského páru výtvarníci z Francie, Španělska i Německa. Výtěžek z jejich prodeje v dražbě pak věnovali některé z dobročinných nadací. „Jsou to doslova umělecká díla, kolik jich bylo, nevím, dohledala jsem osm, v muzeu máme čtyři. V současnosti je v Německu na prodej jedna felicie, chtějí za ni ale 550 000 korun. Ozvali se nám i majitelé další pomalované škodovky, která sloužila jako rodinné auto – vyměnili by ji za nový vůz,“ uvedla Blanka Kunčarová.

Zpět do autoškoly

Vzpomínáte na ten pocit, když jste v hodině autoškoly poprvé usedli za volant trenažéru? Rozechvělýma rukama uchopili volant a upřeně zírali na projekční plátno, kde po sešlápnutí plynového pedálu začala kolem vás ubíhat imaginární krajina? Ano, simulátory jízdy mají i nynější autoškoly a jsou mnohem realističtější. Ale tehdy to byl přece jen větší adrenalin. Třeba to zažijete znovu, když se podíváte na některý z trenažérů v dobové učebně, kterou v muzeu mají.

Dopravní značení

Zákazy, příkazy, upozornění, varování… značky, které je symbolizují, se u silnic objevily už za Rakousko-Uherska. Za první republiky je osazoval autoklub ve spolupráci s ministerstvem a aby si na to vydělal, pronajímal část plochy firmám na jejich reklamu. V muzeu můžete vidět třeba tu od Bati z roku 1907. Zajímavé je porovnat, jak se historicky měnila nejen podoba, ale i materiál, z nichž byly značky vyrobeny – dřevo, kov… „Dřevěných žlutých protektorátních značek se moc nedochovalo, protože lidé je z nenávisti vůči nacistům po válce pálili,“ vysvětlila Blanka Kunčarová.

Byla to prý nehoda…

Prvního veterána si Pavel Zima a Tomáš Hervert (J. W. spol. s r.o.) koupili na přelomu milénia. „Pak se nám stala taková nehoda… postupem let se z jednoho auta stala sbírka okolo sta vozů,“ popisují s nadsázkou. Auta měli zaparkována v halách, skladech i garážích u kamarádů. V sezóně vždy vyrazili na nějaké automobilové srazy. Když viděli zájem okolí, přišlo jim líto, že většina vozů je schovaná. Tak vznikl nápad vybudovat místo, kde by dělaly radost více lidem. „Skoro 10 let jsme hledali vhodný areál, kde bychom je mohli vystavit,“ zavzpomínala Blanka Kunčarová. A shodou okolností sehnali areál, historicky spojený s automobilismem, kvůli kterému neváhali opustit Prahu. Nachází se nedaleko silnice I/3 mezi obcemi Poříčí nad Sázavou a Čerčany.

Kraucher a spol., JAWA, PAL…

Původní továrnu zde v roce 1945 vybudovala firma prvorepublikového automobilového závodníka Jindřicha Krauchera, který jako první Čechoslovák postavil motor vlastní konstrukce. Závodil na vlastních vozech Jikra a Jiskra, a to i na prestižním závodě 1000 mil československých. Před válkou provozoval dílny na opravy motorových vozidel a na konci roku 1940 založil s Ferdinandem Luckem firmu Kraucher a spol. Po válce byl křivě obviněn z kolaborace s nacisty a i když byl později zproštěn obvinění, firmu zpět nedostal a po roce 1948 emigroval do Brazílie.

Firma Kraucher a spol. zůstala po válce pod národní správou a skončila v úpadku. Po roce 1948 přešel areál do majetku národního podniku PAL (Spojené závody pomocného automobilového a leteckého průmyslu), později byl převeden pod Autobrzdy Jablonec. V roce 1958 se stal součástí Závodu 9. května, n. p. (JAWA) – tuto část historie připomíná i název nynějšího majitele – firmy J. W. spol. s r.o. –, která areál koupila v roce 2019. To v něm byla prodejna obkladů a dlažeb, která zde vznikla po ukončení strojní výroby v 90. letech minulého století.

„Areál jsme dva roky dávali dohromady, dělaly se nové podlahy, rozvody, vzduchotechnika, elektroinstalace, kompletně nová střecha. Areál má 8 000 m², výstavní hala má 1 400 m²,“ popsala Blanka Kunčarová. Muzeum se otevřelo letos 10. července a příznivci škodovek si do něj brzy našli cestu –v sezóně ho denně navštíví kolem 300 lidí.

Další informace na www.svet-skodovek.cz. 

jt