V Tloskově bojují s covidem i hudbou

S covidem se dá bojovat různě, nejen medikamenty, očkováním, nošením roušek a respirátorů, sociální izolací či odjezdem do „bezpečnějších“ krajů. V Centru sociálních služeb (CSS) Tloskov zkusili terapii hudbou. A ona zafungovala! Stačilo přitom tak málo – kolem 19.00, kdy všechny televize v Česku rozjíždějí večerní zpravodajství –, naladit ten správný kanál. Ne veřejnoprávní nebo komerční, ale „tloskovský“. A místo vážných tváří moderátorů zahlcujících éter zprávami o tragickém nárůstu počtu nemocných a mrtvých, o marném boji o život stovek našich spoluobčanů, o zavřených školách, divadlech, muzeích, hospodách… diváci viděli šťastné muzikanty a zpěváky v „plné polní“. Byly to jedny z mála koncertů, které mohli odehrát v uplynulých měsících plných restrikcí. Říkalo se jim Hudbou proti zprávám. A byla to vlastně terapie „na třetí“ – na své si přišli klienti, muzikanti i diváci, kteří si tloskovské vysílání naladili na svém telefonu, tabletu nebo počítači.

„S příchodem pandemie zůstali klienti, jako většina z nás, ve svých pokojích. Chodili sice ven, ale nepotkávali se, protože jsme kvůli obavám z šíření koronaviru jednotlivé domy v našem areálu izolovali. Museli jsme uzavřít i společnou jídelnu a přerušit běžné aktivity. Klienti tak zůstali u televize, z níž byli zásobeni negativními zprávami. Jedná se o lidi s mentálním a kombinovaným postižením, takže strach z toho, co slyšeli, u nich přerůstal do psychiatrických diagnóz. Myli si ruce do krve, aby se zbavili viru, někteří odmítli vycházet z pokoje, usínali s respirátorem nebo rouškou. Jedné klientce se vrátily vzpomínky na válku, protože se k nám dostala v době, kdy se válčilo v Bosně. V důsledku toho jsme museli zvýšit dávky medikamentů, přibylo hospitalizací na psychiatrii,“ popsal neutěšenou atmosféru ředitel CSS Tloskov Matěj Lipský.

Zlepšit náladu se podle něj podařilo dvěma úžasnými způsoby. Tou první byla obětavá péče zaměstnanců o klienty, hlavně v přímé péči – trávili s nimi podstatně víc času. A tou druhou byla televizní vystoupení v rámci cyklu Z klubu do obýváku. „Živé koncerty, které jsme pořádali v našem klubu, jsme prostřednictvím kanálu Rádia Tloskov přenášeli do televize klientům. Pozvali jsme třeba kapelu nebo interpreta, kterého má rád klient, který potřebuje psychicky podpořit. A ukázalo se, že to funguje. Najednou začaly ubývat léky i hospitalizace, zmizely agresivní projevy, vzpomínky na válku i mytí rukou do krve,“ dodal Matěj Lipský. Ukázalo se však, že jeden koncert měsíčně nestačí, že televize diváky válcují negativními zprávami denně. Tak začali pořádat koncerty pravidelně jednou týdně. A pokud to interpret dovolil, vysílali jeho vystoupení nejen ke klientům, ale i na sociální sítě tloskovského centra. „Měli jsme hezké reakce i od jiných lidí. Psali nám, že jim to zlepšilo náladu, že se cítili líp a zjistili, že to bylo tím, že se nedívali na zprávy. Takže to mělo obrovský terapeutický efekt s jasným cílem a přesahem,“ shrnul Matěj Lipský.

Vysílat koncerty mohli Tloskovští díky studiu Rádia Tloskov, které provozují už několik let. „Streamovat jsme začínali s jedním tabletem a postupně to zdokonalili – půjčili jsme si střižnu na čtyři kamery, pozvali jsme si profesionální zvukaře, potom jsme počet kamer rozšířili na devět, k tomu jsme pouštěli potlesky našich klientů ze záznamů koncertů v klubu a navíc živě přenášeli klienty z obýváků k vystupujícím interpretům. Klienti byli samozřejmě předem seznámeni s tím, že je mohou vidět nejen muzikanti, ale v případě on-line přenosu na sociální sítě i veřejnost. Někteří to odmítli, jiní byli nadšení, že je někdo uvidí, ale že i oni sami uvidí nejen sebe, ale i kamarády, s nimiž se dlouho nepotkali,“ doplnil Matěj Lipský.

S „hudbou proti zprávám“ v Tloskově vystoupili například interpreti a kapely Mr. Loco, Vypsaná fixa, Vltava, Pokáč, Ivan Hlas trio, Bára Zemanová band, Luboš Pospíšil, Keks, Ben Cristovao, Karol Komenda group, Vanua 2, November 2nd, Esence, František Nedvěd ml., Slapdash Rockabilly, Schodiště, Ajn Kesl Buntes, Rendez-Fou, Roman Dragoun & His Angels, XIII. století, Bára Štěpánová, Adam Mišík, John Wolfhooker, Dilemma in cinema, Oči, MY3.AVI, The Brownies, Dying Passion, Bran, Jiří Pazour, Clarinet Factory a další.

Cyklus Z klubu do obýváku byl velkou terapií i pro samotné interprety, kteří si po dlouhé době mohli zahrát. Byli vděčni a všichni vystoupili jen za náklady. Podobně to měli i zvukaři a osvětlovači, kteří kvůli protiepidemickým opatřením museli svou profesi vyměnit za jiná zaměstnání. „Říkali, že to svým způsobem zachránilo jejich firmu před úpadkem. Takže těch přidaných hodnot tam bylo podstatně víc,“ poznamenal Matěj Lipský. Na projekt Tloskovští získali grant ministerstva kultury a část zaplatili z výdělku festivalu, který pořádali před pandemií.  

„Z mého pohledu to byla opravdová komunitní muzikoterapie – pracovali jsme s celou komunitou, všichni na tom participovali, koho to nebavilo, tak si televizi vypnul, komu šla televize a signál lépe, u toho se začali klienti scházet, takže se obnovily sociální kontakty. Projekt měl jasný cíl – nedívat se na zprávy, posílit radost ze života, věnovat písničku klientům, aby měli pozitivní zážitek, a zároveň zabránit všeobecnému strachu a psychiatrickým problémům. A ukázalo se, že to funguje,“ zhodnotil Matěj Lipský.  A dokumentoval to na jednom příběhu: klientovi, který odmítal vycházet z pokoje, pozvali jeho oblíbenou kapelu a on ji mohl sám přivítat. „Dali jsme mu respirátor, vyšel ven, jednou větou kapelu uvedl a odešel. Od té doby začal zase chodil ven.“

Matěj Lipský na závěr připomněl slova Aristotela, který říkal, že hudba a kultura obecně povznášejí a mění člověka v člověka lepšího. O to horší je, že během pandemie byla lidem kultura, z pochopitelných důvodů, odepřena, posteskl si. 

jt