Všednost v Muzeu umění a designu v Benešově

Věci denní potřeby, obrazy i fotografie uvidí návštěvníci výstavy Všednost, kterou Muzeum umění a designu (MUD) v Benešově reaguje na uplynulé měsíce pandemie, jež výrazně ovlivnila životní styl jedinců i celých rodin. Pod vlivem protikoronavirových opatření se lidé uzavřeli do jasně vymezených prostorů, v nichž se odehrávaly veškeré jejich aktivity. A začali si víc všímat obyčejných předmětů, které nás obklopují a které se v nové expozici dostaly na výsluní – židle, knihy, telefony, počítače, sklo, hračky… Výstava bude otevřena do 31. října.

„Chtěli jsme nějakým způsobem reflektovat ne úplně příjemnou zkušenost s pandemií, neustálými lockdowny. Přemýšleli jsme, jak téma uchopit, přišlo nám hodně důležité to, že tím, jak jsme všichni byli zavření doma, se nějakým způsobem proměňuje vnímání všednosti, všedního běhu událostí i věcí, které nás obklopují,“ uvedly kurátorky Barbora Pavliš a Markéta Hornerová.

Je to trochu jako procházka minulostí – knížky z edice Gama, které jste kdysi dávno četli a které teď odpočívají na dně knihovny. Židle „tonetka“ s ratanovým výpletem, na které jste určitě někde seděli. Starý dobrý psací stroj, jehož klávesnice dodnes „žije“ v moderních počítačích. Žlutá nafukovací žirafa – podobné výrobky Fatry Napajedla byly součástí našeho dětství stejně jako plastový černý kocour s břichem ve tvaru harmoniky od Libuše Niklové. Kdo z dětí dnes ví, jak se obsluhoval telefon s vytáčecím číselníkem a co to byly Zlaté stránky? A ta těžká váza z hutního skla od Josefa Hospodky byla kdysi snad v každém obýváku. Kousek od ní je jeden z prvních mobilů, diktafon, ale také designový skleněný hrníček „přilepený“ na podšálku nebo atypická žehlička z dílny Stanislava Lachmana… Žlutý rámeček u některých exponátů nabádá: dotýkat se je dovoleno!

Když si dost zavzpomínáte, ve třetí místnosti na vás čeká překvapení za vysokým paravánem. Uličku, která z něj vznikla, zdobí výtvarná díla na téma soužití a setkávání, třeba Dvojice od Adrieny Šimotové, Otevírání dveří od Marie Blabolilové nebo Rozpočítávání od Dalibora Chatrného. A jako bonus se na závěr vyloupne cyklus černobílých fotografií Jiřího Hankeho s příhodným názvem Pohled z okna.

Výstava je rozdělena na dvě části, jedna je věnovaná „všedním“ věcem – předmětům a designu, druhá část je věnovaná „všednímu“ životu – emocím, pocitům a zkušenostem, které jsme nasbírali uzavřeni ve svých bytech. „Rozhodli jsme se, že stejně jako my jsme byli uzavřeni doma, tak se taky trochu ‚zavřeme doma’, tedy v muzeu, a celou expozici jsme poskládali z naší sbírky. To do jisté míry determinovalo vyzdvižená témata – máme kvalitní sbírku designu, včetně grafického,“ popsala Barbora Pavliš základní myšlenku výstavy. Z depozitáře do expozice se tak dostaly nejen technické předměty běžné denní spotřeby, ale také kvalitnější věci z 60. let minulého století, ze zlaté éry československého designu. Prezentuje ho sklo, porcelán i zástupci klasických uměleckoprůmyslových disciplín. „Pak jsme se rozhodli vystavit také fotografii. Máme celkem obsáhlou sbírku fotografií z 60. až 80. let, která byla také zlatou érou dokumentární a humanistické fotky. Objevuje se v ní hodně často téma obyčejného života, obyčejných lidí, ať už z vesnice nebo trochu z okraje společnosti, což velmi dobře koresponduje se zkušenostmi z posledního roku,“ dodala Barbora Pavliš.

Osobně ji zaujal například cyklus fotografií Jiřího Hankeho nazvaný Pohledy z okna. Známou sérii, která vyšla několikrát i knižně, umělec nafotil na konci 80. let minulého století v rozmezí asi pěti let. Je na ní vidět, jak se postupem času měnila scenérie pod jeho oknem. „Za mě to hodně ukazuje, jak se proměňuje kontext našeho vnímání uměleckých děl. Zatímco v 80. letech v Hankeho fotkách mohla být vidět trochu i kritika režimu, tak teď je to hodně intenzivně ovlivněno naší zkušeností z lockdownu. Co dělá člověk, když je zavřený doma? Sedí a kouká z okna, zkoumá, co se pod ním mění,“ popsala Barbora Pavliš. Překvapila ji i grafika sester Květy a Jitky Válových, které společně tvořily od 60. do 80. let minulého století. V expozici je vystavena jejich kresba zachycující setkání dvou lidí – každá ze sester ji vytvořila na polovinu přehnutého papíru. „To setkání může být příjemné, mohou splynout dohromady, nebo mezi nimi může dojít ke sporu, což vyjadřuje to, čím jsme si všichni prošli. Že totiž to, že pobýváme s člověkem, se kterým si skvěle rozumíme, v jednom bytě 24 hodin sedm dní v týdnu, může za nějakou chvíli přestat být ideální,“ konstatovala Barbora Pavliš. Pro Markétu Hornerovou nebyl pohled do depozitáře velkým překvapením. „Naše muzejní sbírky znám dost podrobně,“ vysvětlila s úsměvem. 

Výstava se zaměřuje na kolektivní zkušenost s každodenní všedností. Velký důraz klade na věci, které zabydlují náš obytný prostor. Potřeba skloubit práci z domova a distanční výuku s běžným chodem domácnosti přinesla vyšší nároky na její technologické vybavení. Každodenní používání spotřebičů i dalších předmětů pak vedlo k otázkám ohledně jejich kvality a funkčnosti, ale také nezbytnosti nebo naopak nadbytečnosti.

Výstava má i svou webovou stránku www.vsednost.cz, která je jednak jejím doplňkem, jednak samostatně fungujícím médiem. Tři virtuální místnosti – kuchyně, obývák a ložnice –, které znázorňuje, vytvořila výtvarnice Vendula Chalánková, předměty nafotil Zdeněk Rerych, design pokojů je dílem Martiny Oravcové a zvuk dodal Ondřej Hauser. Některé předměty z klasické expozice jsou i ve virtuálním bytě a po kliknutí na ně se objeví jejich podrobný popis. Výstava tak i v době případného dalšího lockdownu zůstane „otevřena“.

jt