Meryup: S respektem k životu a přírodě

Zdálo se mi… že jsem s partou horolezců vyšplhala na Mount Everest, že jsem se naučila čínsky, že jsem píšťalou vyfoukla z rozžhaveného skla nádhernou vázu, že jsem si koupila kousek Národního muzea v Praze… Ne každý sen musí být z kategorie utopie. Třeba ten poslední. (Pomyslným) vlastníkem kousku budovy jedné z nejvýznamnějších muzejních institucí v republice přitom může být každý. Ale abych to uvedla na pravou míru – omítku ani kamínky z budovy, která je dominantou pražského Václavského náměstí, prosím, nedloubejte. Raději si kupte některý z výrobků chráněné dílny Meryup – cycling s.r.o. Právě ona totiž vdechla nový život „obalu“, který umně maskoval Národní muzeum během jeho nedávné rozsáhlé rekonstrukce. Z velkoplošného banneru teď vyrábí penály, spisovky, taštičky, pouzdra, batohy… Je libo třeba obal na knihu nebo diář zdobený reprodukcí mříže, andělského křídla, kousku okna, ornamentu, mramoru nebo pískovcového portálu muzejní budovy? Poptejte se v Meryup. Materiálu prý mají na roky dopředu.

Nerudovské „Kam s ním?“

Plachtu z PVC, která skvost české architektury chránila, nebylo možné tepelně zpracovat kvůli úniku chlóru a dalších nebezpečných zplodin a na skládce by se rozkládala celé století. Společnost Meryup přišla s lepším nápadem – banner přijala za vlastní, ekologicky ho vyčistila a střihla na správných místech. A začala z něj šít obaly na knihy, tašky na notebooky, penály nebo pouzdra na diáře. Kvalitní, pevné, čisté… a hlavně jedinečné. Co kus, to originál. Na každém je totiž kousek nádherné budovy, co stojí „nahoře na Václaváku“.

Výrobky Meryup prodává přes e-shop, ale vyráží s nimi také za zákazníky, třeba na pražský Dyzajn market. „Lidi si tu věc potřebují osahat,“ říká jedna ze zakladatelek firmy Pavlína Hradečná. Na začátku podobu produktů konzultovali s externí designérkou, teď si je vytvářejí sami. „Funguje to za pochodu – přijdeme s něčím na trh, zákazník řekne, že by se mu hodil jiný rozměr, nebo i my sami zjistíme, že bychom potřebovali něco praktičtějšího,“ vysvětlila Pavlína, jak a kde hledají inspiraci. Reagují prostě na poptávku a zákazníci jsou spokojeni. Své výrobky nabízejí i jako firemní dárky, měsíčně jsou schopni ušít až 600 kusů. „Jeden střihá, druhý špendlí, třetí šije…,“ popsala zavedený rituál. Každá zakázka je jedinečná, na sklad vyrábět nemohou.

Za zelenou budoucnost

Tento příběh začaly psát dvě ženy – Pavlína a Lenka –, obě žijí s velkým respektem k přírodě a lidem ve svém okolí. Nechtěly jen nečinně přihlížet masové produkci nových věcí a přemýšlely, jak to změnit. Jak vyrábět nové produkty, ale zbytečně nezatěžovat planetu dalším materiálem, a zároveň podpořit lidi, kteří jsou na trhu práce znevýhodněni. A zrodila se myšlenka sociálního upcyclingového podniku (upcycling = nové využití pro staré a nepotřebné věci). Nejenže tím daly šanci materiálu odsouzenému k zániku, ale při jeho zpracování zaměstnávají lidi, jejichž uplatnění na trhu práce není jednoduché – lidi s mentálním postižením, duševní nemocí nebo jiným zdravotním znevýhodněním. 

Pavlína do projektu přizvala i svého syna a vznikla rodinná firma. „Řekli jsme si, že to zkusíme, banner jsme převzali, postupně ho čistíme, vymýšlíme z něj různé věci. Aby to mělo větší smysl, tak zaměstnáváme lidi s postižením, jsme chráněná dílna, máme asi 95 procent zaměstnanců s handicapem, celkově nás je sedm,“ uvedla Pavlína, která 15 let pracovala v sociálních službách na Benešovsku.

První dílnu měla firma v Netvořicích, letos se přestěhovala do Benešova na Mydlářku, kde balíky s plachtami i skladuje. Jejich zpracování klade velké nároky především na prostor. „Dohodla jsem se se starostou Soběhrd a půjčili jsme si na to místní hřiště,“ usmívá se Pavlína. Balík tam vždy odvezou a těší se, jaké překvapení jim přichystal. „Je to moc hezký moment, když ho rozmotáme a vidíme, co tam je na obrázku, třeba okno, socha, kus fazety – je to nádhera. Pak už jenom přemýšlíte, jak to nařezat, aby se z toho dalo něco rozumného ušít. Když se to vytřídí a nařeže, znovu materiál srolujeme, odneseme ho na dílnu, tam se odmáčí a čistí,“ popsala Pavlína. Osvědčil se systém několikanásobného ručního čištění, aby se zachovala vrchní vrstva laku a materiál se nepolámal. „Zkoušeli jsme ledacos, ale strojově to nejde, takže je to poměrně časově náročná činnost, ale na druhou stranu tím dáme práci lidem s mentálním postižením, kteří to zvládnou,“ poznamenala Pavlína.

Za zhruba dva roky, co Meryup funguje, zpracoval asi třetinu z darovaného množství banneru. Ne všechen materiál z něj je ale použitelný. Přesto se firma nemusí obávat o další zdroj suroviny. Zájemci se jí už hlásí a nabízejí další vyřazené reklamní poutače. „Nešijeme ale jenom z banneru, máme i základní řadu výrobků z jiných materiálů, takže naše cílová skupina se rozrůstá,“ podotkla Pavlína. Uživit se je podle ní v době covidu náročné. Šicí dílna proto přijímá i další zakázky, vyráběla třeba potahy na pivní chlazení, v současnosti připravuje zakázku pro významnou státní instituci na výrobu propagačních předmětů.

Firma Meryup se také snaží aktivně zapojit do místní komunity. Na jaře například její zaměstnanci šili roušky pro benešovskou nemocnici, Městskou policii Benešov, pekárnu Benea, pro místní lékaře, školy i obce v okolí. Spolupracuje s Úřadem práce v Benešově, a to zejména při zaměstnávání lidí s handicapem. „Těšíme se, až skončí protiepidemická opatření a my budeme spolupracovat s místní komunitou offline a ‚na plný plyn‘,“ přeje si Pavlína Hradečná.

Další informace jsou na www.meryup.cz.

jt