Lešany vzpomínají na básníka Františka Hrubína

„Ještě včera, deset dní po velké pouti,

stál kolotoč na netvořském náměstí,

Terina vybírala peníze, lesklé

řetízky spoutávaly závrať, jež se z nich

pokaždé na pár minut divoce vysmekla.

A ještě včera stála na náměstí

střelnice. U ní nabíjel pušky Viktor.

Všechno to bylo okoukané, než

Terina stiskla páčku na aristonu,

než Viktor vyndal zpod pultu křídlovku,

než hodil na pult dvě plné hrsti broků:

„Nabíjejte si sami!“ Pokryl ariston

hřebčími zvuky, nechal si pod kůží

hubených tváří běhat kuličky vzduchu

a na křídlovce vynesl vysoko Herkulovy lázně, prohnal je povětřím

až nad kostel, všelijak je zpřevracel,

nakonec srazil do husí travičky

a nechal u hvězd zatřepetat se sólo.

Přitom ani na chvíli nespustil oči ze mne a z Teriny.

Z těch deseti každý večer

jsem běžel pod Běsnou k Netvořicům…“

Tak básník František Hrubín (1910–1971) ve své Romanci pro křídlovku popisuje nejen osudovou lásku, ale i kraj kolem řeky Sázavy, kde trávíval prázdniny. Netvořice, Lešany, Běsná, Obory, Chleby, Pěnkavský jez… Nejen těmto místům vzdal hold ve známé lyrické poemě o tragické lásce, ale také třeba v dramatu Zlatá reneta nebo baladě Lešanské jesličky.

V lyrické poemě Romance pro křídlovku vypravěč František s odstupem let vzpomíná na svůj prázdninový pobyt v Lešanech a lidi, kteří tehdy prošli jeho životem – na nemocného dědečka, živočišnou Tonku, ale zejména na mladičkou Terinu od kolotočů a žárlivého majitele střelnice Viktora. Dvacetiletý student František, který pečoval o nemocného dědečka a čelil svodům vdané, divoké Tonky, se na pouti setkal s mladinkou Terinou, zamiloval se do ní a chtěl si ji vzít. Jejich plány překazila dědečkova smrt, kvůli níž František zmeškal schůzku s Terinou. Kolotoče odjely a s nimi i Terina. Vrátila se po třech letech na lešanskou pouť, znovu se s Františkem scházeli po nocích a plánovali společnou budoucnost. Až jednou Terina přišla s Viktorovou čepicí na hlavě – František to neunesl, čepici jí strhl z hlavy a uhodil ji s ní do tváře. Nechápající Terina utekla a už nikdy nepřišla. A za další rok se František od Viktora dozvěděl, že tu zimu Terina zemřela na záškrt. Oba sokové v lásce se pak znovu setkají po dlouhých letech v hospodě a dávný prožitek je najednou sblíží. Společně se vydají na lešanskou náves a popustí uzdu vzpomínek… Celým příběhem se prolíná melodie valčíku Herkulovy lázně, kterou Viktor hraje na svou „flíglhornu“ (křídlovku).

Příběh osudové lásky Františka a Teriny převedl v roce 1966 na filmové plátno režisér Otakar Vávra. Hlavní role svěřil Jaromíru Hanzlíkovi a Zuzaně Cigánové. Velkoplošné záběry z legendárního filmu nechybějí v expozici nové Pamětní síně Františka Hrubína na obecním úřadě v Lešanech, v pravém křídle budovy bývalého zámeckého velkostatku. Otevře se hned, jak to epidemiologická situace dovolí. 

Do pamětní síně se vstupuje poutačem ve tvaru velkého leporela s textem Hrubínova rukopisu Lešanských jesliček. Hlavní sál pak lemují prostorové moduly – „krystaly“ s průřezem díla Františka Hrubína. Na levé straně jsou úryvky z jeho děl pro děti doplněné ilustracemi Josefa Čapka, Josefa Lady, Adolfa Zábranského, Zdeňka Milera, Matěje Formana, Lucie Lomové nebo Kamila Lhotáka. Pravá strana chronologicky provází Hrubínovou tvorbou pro dospělé. Průčelí síně připomíná básníkovo dětství v Lešanech. Výrazným prvkem této části expozice je dřevěný stůl s fotografiemi a dokumenty z rodinného archivu a vzpomínkovou knížkou U stolu. Cesta expozicí se „obtáčí“ kolem půlkruhu na podlaze vytvořeného z písku, oblázků a balvanů, což spolu s velkoplošnou fotografií na zdi evokuje romantický kaňon řeky Sázavy. Kolem tohoto „poloostrova“ se pak vejde do vedlejší místnosti, kde je možno sledovat audiovizuální kompilaci o Františku Hrubínovi, ukázky z filmů nebo poslechy přednesů. Tato část expozice připomíná také Hrubínovo dílo převedené na filmové plátno a divadelní prkna. Jsou tu velkoplošné nástěnné fotografie, historické snímky z filmů a inscenací, otočné válce s plakáty a kolážemi z divadelních programů a upoutávek: Oldřich a Božena, Křišťálová noc, Kráska a zvíře, Pyšná princezna, Panna a netvor, Srpnová neděle…

„Františka Hrubína připomínala pamětní síň na obecním úřadě i v minulosti, vznikla ale před desítkami let a byla už poplatná době svého vzniku. V roce 2017 proto zastupitelstvo obce rozhodlo ji zrekonstruovat a nechalo zpracovat projekt. Práce začaly loni, kdy původní expozice byla demontována. Některé exponáty se v současnosti rekonstruují a budou vystaveny v chodbě před novou pamětní síní,“ řekl starosta František Ludvík.

Nová pamětní síň vznikla podle projektu architekta Jana Špačka. Náklady včetně stavebních úprav přesáhly milion korun. Z nich 442 000 korun pokryje dotace ministerstva kultury, kterou loni obec získala díky Posázaví o.p.s. „Začátek byl obtížný, protože se nacházíme ve staré historické budově.  Mysleli jsme si, že rekonstrukce bude jednodušší i kvůli tomu, že jsme měli schválený její rozpočet. Během dvou let od zahájení příprav se ale ceny změnily, takže nás to stálo o trochu víc, než jsme původně zamýšleli,“ dodal starosta. Výsledek ale podle něj předčil očekávání, starosta proto věří, že si nová pamětní síň brzy najde své příznivce, hlavně z okruhu rodin s dětmi a základních škol. Obec se navíc dohodla s architektem, že se bude expozice každoročně obměňovat.

František Hrubín, spisovatel, básník, dramatik a překladatel, se narodil 17. září 1910 v Praze. Po vypuknutí první světové války jeho otec narukoval, matka se proto s Františkem a jeho bratrem Josefem přestěhovala ke svému otci Josefu Novotnému do Lešan. Tady František chodil v letech 1916–1922 do školy. Vystudoval gymnázium, studia filozofie a práv na Karlově univerzitě ale nedokončil. Pracoval nejprve v Městské knihovně v Praze, později na ministerstvu informací a v roce 1946 se stal spisovatelem. Podílel se na založení dětského časopisu Mateřídouška. S manželkou Jarmilou měl dceru Jitku a syna Víta. Žili v Praze-Holešovicích a v Lešanech, často pobývali také v Chlumu u Třeboně, kde měli dům. František Hrubín zemřel 1. března 1971 a pochován je na pražském Vyšehradském hřbitově.

jt

Přílohy ke stažení:
Lešany vzpomínají na básníka Františka Hrubína