Stříbrná Skalice: S historií v zádech

Stříbro kam se podíváš – tedy tak tomu bylo až do počátku 18. století, kdy byla ložiska vzácného kovu ve Stříbrné Skalici vyčerpána. Na stříbro ale obec, ležící na dohled od řeky Sázavy, odkazuje víc než jen svým názvem. Byly to právě zdejší zásoby rudy (respektive bohatství, které přinesly), kvůli nimž ves na jaře 1403 vyplenila vojska krále Zikmunda Lucemburského. Nájezdu útočníků neodolal ani zdejší hrad Skalice – jeho existenci dává tušit jen návrší s kostelem sv. Jana Nepomuckého. Nebo prakové kameny, které se jako němí svědci někdejšího dobývání sídla i po 600 letech stále v obci nacházejí. Nebo nově také turisté, kteří sem přijíždějí „objevit“ skutečný svět hrdinů počítačové hry Kingdom Come: Deliverance, zasazené do posázavských reálií a oživující středověkou podobu zdejších vesniček a měst, Stříbrnou Skalici nevyjímaje.  

Zikmundovy koule

Poslední „Zikmundovu kouli“, jak ji místní přezdívají, našli dělníci v červnu při výkopových pracích na stavbě kanalizace. Sbírka kamenné munice, která připomíná obléhání zdejšího hradu na počátku 15. století, se tak rozrostla na 15 kusů. Z žulových kamenů vážících několik desítek kilogramů chce obec vybudovat pietní místo v autentickém prostředí na návrší u kostela sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven na místě bývalého hradu Skalice.

„Snažíme se najít nějaký elegantní způsob pro bezpečnou prezentaci kamenů. Navíc hrad Skalici v nedávné době zpopularizovala počítačová hra Kingdom Come – lidi přijdou na hradní návrší, ale tam nic není,“ řekl starosta Stříbrné Skalice Miroslav Šmied. Jeho představou je revitalizovat prostranství před kostelem sv. Jana Nepomuckého, znovu obnažit půdorys hradní kruhové věže, který byl zřetelný ještě na začátku 19. století, a kameny tam vystavit. Doplnit by je měla tabule s informacemi o historii místa, posezení i stojan na kola. Propojit by se to pak podle starosty mohlo s dalšími místy, která v populární počítačové hře vystupují – obec o tom jedná s Posázaví o.p.s., destinační společností turistické oblasti Posázaví.

Nálezem unikátních kamenů obec v současnosti žije. „Ve skrytu duše jsme si říkali, že by se na stavbě kanalizace mohlo něco najít. Očekávali jsme, že to bude hlavně v ulici V Podhrádí, ale ještě než jsme se do ní prokopali, jeden kámen se našel v ulici Pod Farou,“ popsal historik Jiří Bernat, který s obcí spolupracuje. Poznamenal, že se starostou teď chodí na stavbu i několikrát denně, aby nepřišli o žádný další cenný nález.

Historii zdejších prakových koulí poodkryl v roce 1907 páter Antonín Podlaha ve své publikaci Posvátná místa Království českého, kde v pasáži o skalickém kostele sv. Jana Nepomuckého píše: „Při odkopávce země kolem kostela r. 1898 byly objeveny základy kulaté bašty a některých jiných zdí, mimo to nalezeno bylo sedm velikých kamenných koulí.“  Podle Jiřího Bernata sloužila v minulosti hradní lokalita jako zdroj stavebního materiálu. Zřejmě kolem roku 1893, kdy se zde těžily kameny pro základy nové školy, byly nalezeny i balvany kulovitého tvaru, které už tehdy páter Podlaha interpretoval jako prakovou munici z doby obležení skalického hradu Zikmundovými vojsky za druhého zajetí krále Václava IV., někdy v roce 1402 nebo 1403. Od té doby trvá v obci povědomí o takzvaných Zikmundových koulích, někdy mylně nazývaných Žižkovy koule. Podle Jiřího Bernata ale nemá husitský vojevůdce se zdejším hradem z pohledu písemných pramenů nic společného.

Kameny nalezené v sousedství kostela byly až do prvních desetiletí 20. století pietně rozmístěny v obrysech zdiva okrouhlé věže bývalého hradu, později byly přemístěny do rohu návrší a nakonec zmizely. Traduje se, že si je rozebrali převážně místní obyvatelé. „Mysleli si, že jsou to památky na husitství, takže v záchvěvu národní hrdosti a cti si je odváželi domů. Ale musíme uznat, že všichni ti, o kterých víme, že si je odvezli, je pietně uchovávali,“ dodal starosta.

Výzkum při stavebních pracích v obci zajišťuje Ústav archeologické památkové péče středních Čech. Všechny dosud objevené prakové kameny byly změřeny, zváženy (největší z nich váží kolem 110 kilogramů), vyfoceny a zadokumentovány. Ví se, kde se nacházejí a kdo je má v držení. Čtyři koule jsou deponovány v kostele sv. Jana Nepomuckého, kde vzniklo provizorní minimuzeum, není ale volně přístupné.

Většina zdokumentovaných skalických prakových kamenů má i svůj příběh. Část z nich patří k oněm sedmi, o nichž píše páter Podlaha a které jsou zachyceny na dobové fotografii z přelomu 19. a 20. století.  Díky archeologickým dohledům při rekonstrukcích nebo demolicích drobných staveb v obci se podařilo zachytit další koule, které posloužily jako běžný zdicí materiál. Jeden kámen se například našel v 70. letech 20. století při kopání základů pro dům v ulici Na Zlodějce, severně od historického jádra obce, zřejmě v místě, kde stál jeden z dobývacích praků. Další kámen se našel ve zdi u vchodu do chalupy z konce 18. století při bourání prostoru pro skříňku na elektroměr. „Na hradě je jedno stavení se zahradou, které od sebe odděluje pěšina. Za plotem u boudy v zahradě byla jedna taková koule, v dětství nás k ní vodila babička a vyprávěla nám přitom historii hradu. Asi před 20 lety ale kámen zmizel. Náhodou mi pak majitel nemovitosti prozradil, že se koule stala natolik populární, že se o ni začali bát, a tak ji přestěhovali do domu a mají ji v kuchyni,“ popsal starosta Miroslav Šmied. Další kameny by podle pamětníků mohly být pod hradem v korytě Jevanského potoka, jehož revitalizace se připravuje.

„Nalezené kameny jsou z hrubozrnné vyvřelé horniny (žuly), jejichž přesné složení by měl ukázat geologický posudek. „Nepochybné je to, že základní tvar, který si většina kamenů podržela, i když nesou stopy nějakých úprav, vznikla přirozeným způsobem. Tyto kameny se běžně vyskytují v pásmu skal na Jevansku, hornina v okolí Skalice není vhodná stát se projektilem,“ upřesnil Jiří Bernat. Tvar některých kamenů není kulový, což mohlo být způsobeno otesáním boků balvanů nebo třeba jejich nárazem do překážky.

„Podle koncentrace kamenů tohoto typu si myslíme, že měl páter Podlaha pravdu a že výskyt těchto kamenů ve Stříbrné Skalici není náhodný a že to nejspíš byla praková munice, i když se její nálezy v jiných lokalitách počítají na desítky až stovky kusů. Jsme ale rádi, že se u nás po mnoha letech něco takového objevilo,“ poznamenal Jiří Bernat.  Připomněl, že praková munice se dodnes nachází i na jiných místech Posázaví, například pod hradem Zbořený Kostelec.  

Kanalizace, revitalizace Jevanského potoka a rekonstrukce průtahu obcí

Nový nález prakových koulí je v obci událostí číslo jedna. Zároveň budí velké očekávání – najdou se další kameny? „Zaděláno“ na to je – výstavba kanalizace (náklady kolem 74 milionů korun) se pomalu, ale jistě blíží do podhradí, tedy míst dalšího předpokládaného výskytu koulí. A objevit by se mohly i v korytě Jevanského potoka, jehož revitalizace se připravuje, nebo při rekonstrukci průtahu obcí.

Revitalizace Jevanského potoka je jedním z výstupů Studie odtokových poměrů v povodí Sázavy, kterou koordinovala Posázaví o.p.s. Realizaci projektu za odhadovaných 15 milionů korun připravuje Povodí Vltavy s. p. Obec chce v rámci ní na vlastní náklady opravit historický kamenný most v místní části V Betlémě. „Je to nádherná stavba z poloviny 19. století. Chtěli bychom ji opravit včetně poprsních zdí, o které most v minulosti přišel, a jednoho zasypaného oblouku. Kdyby se to podařilo, tak by v době, kdy historické stavby mizí před očima, byl most velkým tahákem nejen pro nás, ale i pro celé Posázaví,“ poznamenal Jiří Bernat.

„Oprava mostu zatím není vyčíslena, bude ale nákladná,“ dodal starosta Miroslav Šmied. Na jaře v době koronavirové krize se spolupracovníky a dobrovolníky uklidili okolí mostu – vykáceli náletové dřeviny, vytrhali pařezy, vyčistili kus koryta… Obec už také zadala statický posudek, který by měl ukázat, co s mostem dál. „Naše zadání je nekompromisní – most musí být opraven, ne nahrazen novotvarem,“ konstatoval starosta. Klenutý most se nachází na hranici ochranného pásma kulturní památky a určuje charakter celé čtvrti. „Máme archivní doklady, že ho stavěla obec za své peníze v 50. letech 19. století. Byl postaven standardní technologií, tradičně z místního materiálu, převážně lomového kamene,“ popsal starosta.

Čtvrť V Betlémě dostala jméno podle rozložení zdejších domků ve svahu, připomínajícímu legendární město. Často v ní hořelo a požárová suť se většinou navážela k mostu, kde vytvořila vysoký břeh. V předpolí mostu se při výkopu jedné z kanalizačních stok našly mimořádně zajímavé archeologické nálezy. Byla tam mimo jiné taky jáma s fragmenty renesančních kamnových kachlů. Výzkum zajišťuje Ústav archeologické památkové péče středních Čech.

Dalším velkým projektem, na kterém Stříbrná Skalice participuje, je rekonstrukce průtahu obcí. „Opravu tělesa vozovky realizuje Středočeský kraj, ve spolupráci s ním obec vybuduje chodníky, osvětlení a výsadbu zeleně. Je to projekt za asi 100 milionů korun, spoluúčast obce je desetimilionová,“ řekl Miroslav Šmied. Polepší si zejména řidiči, protože nynější dlažební kostky budou nahrazeny asfaltovým povrchem. Rekonstrukce by ale podle starosty měla být „bezbolestná“ a neměla by narušit historický ráz centra obce.

Všechny tři projekty – stavba kanalizace, revitalizace Jevanského potoka a rekonstrukce průtahu obcí – výrazně promění vzhled obce, na druhou stranu ale přispějí k udržení historické paměti regionu. „Naším výhledem do budoucna je návrat obecního úřadu do budovy staré radnice, jejíž historie se píše od roku 1719 a dneska zeje prázdnotou. Rádi bychom také udělali popularizační publikaci o pamětihodnostech a zajímavostech místa a alespoň předpřipravili podklady pro vybudování historické expozice o minulosti obce,“ prozradil starosta další plány. Všechny kroky podle něj směřují k tomu, aby Stříbrná Skalice opět získala status města či městysu.

jt