Řeka Sázava letos těšila i odměňovala

Tolik vody jako letos teklo řekou Sázavou naposledy před sedmi lety. Potěšilo to vodáky i provozovatele půjčoven lodí, a to navzdory koronavirové krizi. Kvůli vládním omezením sice ubylo školních a firemních akcí, na druhou stranu spousta Čechů dala přednost před zahraničími dovolenými pobytu v tuzemsku. Zaznamenalo to i outdoorové centrum Bisport, jehož žluté lodě už víc než čtvrtstoletí brázdí Sázavu mezi Stvořidly a Pikovicemi.

„Květen a červen se jely pouze víkendy, vypadly školní výlety a firemní akce, které jsou v těchto dvou měsících ekonomicky nejdůležitější. Na konci června jsme na tom byli meziročně hůře. Ale tím, že byla letos krásná voda celou sezonu až do konce srpna, tak červenec ten výpadek dohnal a srpen byl navíc nad rámec loňského roku. V konečném hodnocení byl letošní rok lepší než minulý,“ zhodnotila jednatelka Bisportu s.r.o. Lenka Říhová. Její slova potvrdila i jednatelka Bisportu Kácov s.r.o. Anna Zímová: „Rozdíl pociťujeme hlavně v tom, že obrat, který jsme loni udělali za čtyři měsíce, jsme letos dali během dvou měsíců a pak ho ještě zvýšili. Jsme za to rádi, naposledy byla taková voda v roce 2013, pak následovaly suché roky, kdy jsme hlavně na spodním úseku nemohli jezdit. I díky suchým létům se lidé naučili jezdit po celé řece, takže už to není jenom z Týnce do Pikovic, ale oblíbili si i jiná místa.“

Bisport s.r.o. versus Bisport Týnec s.r.o. versus Bisport Kácov s.r.o.

Někomu to možná zamotá hlavu, ale nehledejte v tom žádnou poťouchlost. Lidé (majitelé) přicházejí a odcházejí, ale Bisport zůstává. „Otec“ Bisportu Jaromír Biolek předal štafetu svým kolegům – Lence Říhové a Aničce a Daliborovi Zímovým. Mateřskou společností zůstal Bisport s.r.o., který kromě názvu převzal know-how, přijímá veškeré objednávky, řídí marketing i rezervační systém. Bisport Týnec s.r.o. a Bisport Kácov s.r.o. jsou pak provozní firmy, které zajišťují realizaci objednávek, kromě půjčovny lodí, kol a koloběžek také hostel, tábořiště nebo občerstvení. A vodáci, respektive turisté, to vlastně ani nepoznají.

Zpráva o nejasné sezóně

„Předání firmy se připravovalo několik let, vše jsme dokončili k letošnímu 1. dubnu,“ dodala Lenka. Začít řídit firmu v době, kdy pandemie ochromila celou republiku, nebylo podle ní jednoduché. Prvního dubna proto měla pochybnosti jak se podaří sezónu rozjet, v květnu a červnu byla návštěvnost hodně omezená, ale zachraňovaly ji víkendy. „V momentě, když jsme se rozhodli, že otevřeme půjčovnu, byla situace ještě na hraně, a opatření byla hodně utažená. Vybavili jsme půjčovnu plexiskly, pořídili dezinfekční prostředky, rukavice, roušky, ochranné štíty… I tak jsme se setkali s kritikou, že hazardujeme se zdravím, protože jsme si dovolili otevřít. Byla jsem proto ráda, že lidi jezdili po malých skupinkách, že se neshromažďovali ve velkém počtu a zdravě se rozdělili,“ potvrdila Anička.

Vládní nařízení výrazně zasahovala nejen do samotného podnikání, ale také omezila pohyb lidí, potažmo turistů. Nemohli vyjíždět do zahraničí, což se projevilo jejich zvýšeným zájmem o tuzemské lokality, řeku Sázavy nevyjímaje. A sjet vodu zkusili i ti, kteří by sem za jiných okolností nepřijeli. „Bylo to hodně náročné, na druhou stranu na to, kolik nezkušených hostů k nám přijelo, jsme je až tolik nemuseli ‚lovit‘ po řece, většinou do cíle dojeli a svůj výlet si užili,“ vzpomněla Lenka.

„Dostali se sem lidé, kteří by jinak nepřijeli. Takže jsme se ocitli v podobné situaci, v jaké je Vltava – procento klasických vodáků je tam malé, většinou tam jezdí party, které hledají něco jiného než vodu – chtějí se bavit, navštěvují pojízdné bary a od toho se odvíjí jejich chování. To bychom tady ale nechtěli,“ podotkla Anička.

Za vším hledej lidi

Lenka, Anička a Dalibor v tom „neplavou“ sami. K ruce mají spolupracovníky a brigádníky. „V nejvíc exponované dny přijmeme přes call centrum 250 až 300 hovorů. K tomu e-maily, komunikace s provozem… není to jednoduché. Bez spolehlivých telefonních operátorek by to nešlo. Letos velké díky patří Dáše a Lenče, které mi byly velkou oporou. Na příští sezonu budeme hledat další posily, které nám s provozem call centra pomohou,“ říká Lenka. Anička s Daliborem mají v sezóně k ruce tým 40 lidí. „Zavážíme lodě na místa podle přání hostů, musíme tam vypravit auto, takže potřebujeme denně minimálně 3–4 řidiče. V nejexponovanějších dnech jsme po celém toku měli denně 15 až 20 lidí, kteří obsloužili vodu, bistro i ubytování. Maximální kapacita lodí je kolem 800–900 lidí denně,“ řekla Anička. V Kácově letos začali půjčovat i koloběžky – postupně je vyměňují za kola, která pomalu dosluhují. „Příští rok budeme mít kola pouze pro ubytované hosty. Místo nich jsme pořídili koloběžky, které lidi baví,“ doplnila Anička.

Život na vodě (nebo s vodou?)

Lenka spojila svůj život s Bisportem v roce 2001, kdy do firmy nastoupila jako studentka na brigádu. Začínala u výdeje lodí a postupně stoupala na profesním žebříčku. „Na lodi jsem se svezla jen párkrát, jsem vodák-teoretik,“ překvapuje. Získané zkušenosti ale dovede mistrně předávat dál. A to i na vrcholné úrovni – je členkou výboru Asociace vodní turistiky a sportu. „Když jsem kolegům ve výboru, kteří jsou uznávanými kapacitami v oboru v republice, měla poprvé říct, že nejsem vodák, nebylo to jednoduché,“ směje se. Respekt ale získala.

Na rozdíl od Lenky Anička vyrůstala u vody, konkrétně mezi Berounkou a Kačákem, k Sázavě ji přivedl manžel Dalibor. „Když jsme se seznámili, začala jsem za ním jezdit do Bisportu, a tím to začalo. Oba jsme vodáci, u řeky se nám líbí, takže když jsme potom hledali nějaké bydlení, hledali jsme u řeky. A Sázava nakonec vyhrála. Úplně náhodou jsme si pořídili domeček v Kácově a úplně náhodou se naproti němu uvolnil areál, který teď spravujeme a kde máme vodácké zázemí s půjčovnou. Hezky se to poskládalo,“ vzpomněla. Řeka je podle ní kouzelné místo, a to nejenom samotná voda, ale i kraj kolem ní. „Dají se tam dělat úžasné aktivity, člověk se tam cítí dobře. Na druhou stranu mám ale z vody respekt, obzvlášt’ když se její hladina zvýší, až nahání člověku strach. Musíme se s tím ale naučit žít. Snažíme se vodákům i našim dětem klást na srdce, aby si dávali pozor,“ shrnula.

Anička přiznává, že každoročně na konci sezóny, koncem srpna nebo na začátku září, má většinou chuť všeho nechat, ale tento pocit dlouho netrvá. Utěšuje se vidinou zimního „klidu“, ale nehledejte za ním lenošení u krbu s knížkou v ruce. „Dřív jsme s Daliborem přes zimu pracovali ve Ski areálu Chotouň, ale před rokem jsme toho nechali. Rozšířili jsme kácovskou základnu, přibrali týneckou, a to znamená dobře se připravit na novou sezónu. Před Vánoci nabízíme dárkové poukazy, koncem února už děláme výběrové řízení na nové brigádníky, investujeme do zázemí…,“ vyjmenovala Anička. Letos začnou například rekonstruovat koupelny v Kácově, „doladit“ chtějí i areál týnecké půjčovny. „V Kácově si můžeme vybrat, do čeho se pustíme, teď uděláme rozvody, chceme vyměnit okna, to znamená udělat izolaci a obklad, sáhneš na jednu věc a nabalují se na ni další. Není to ani tak o penězích jako o práci,“ konstatovala Anička.

A ještě jednu věc si Lenka s Aničkou pochvalují – spolupráci s půjčovnou lodí Dronte, kterou letos navázali. Obě firmy jsou na trhu dlouho a mají velkou základnu hostů, kterou si mohou „vyměňovat“. Dronte, která působí na řekách po celé republice, zapůjčila Bisportu 50 lodí, Bisport jí naopak nabídl své zázemí na Sázavě, call centra obou firem se pak propojila. Lenka a Anička se shodují, že taková vzájemná podpora má smysl i do budoucna.

jt