Zámek v Třebešicích povstal z popela a zve k návštěvě

Jeho střechou dávno nezatéká, komnatami se neprohání meluzína, žlaby v konírně nejsou plné odpadků, zahrada už není bludištěm plným nebezpečných nástrah. Naopak. Zní tu hudba, básně, smích i sliby novomanželů. Scházejí se zde rodiny, kamarádi, přátelé i náhodní návštěvníci. Stačilo přitom málo a už tu vlastně ani nemusel být… Ale svůj boj o přežití vyhrál – zámek Třebešice.

„Péče o kulturní dědictví odráží kulturu národa,“ říká Eliška Valdová, která s manželem Igorem koupila areál třebešického zámku v roce 2009. Rozpadající se ruině tehdy dali přednost před bytem v Praze. Ale nelitují. „I když nás to stálo spoustu úsilí a nervů, ta kulturní památka je natolik krásná, natolik významná, že to stojí za to, a to i přes problémy, které jsme museli překonat,“ shrnula Eliška Valdová a dodala: „Asi nejtěžší bylo, když zhruba po roce opadlo původní nadšení a konec oprav byl v nedohlednu. Ale musím říct, že ten pocit netrval dlouho. Měli jsme velké štěstí, že jsme byli v roce 2011 zařazeni do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury a s jeho pomocí jsme byli schopni náš závazek ustát a památku opravit tak, že jsme ji mohli opět zpřístupnit a ukázat její krásy.“ Památek, jako je třebešický zámek, je podle ní nejen v okolí mnoho, a pokud zaniknou, je to nevyčíslitelná ztráta.

V uplynulých 11 letech Valdovi rekonstruovali většinu historických stavení šestihektarového areálu. V době, kdy památku koupili, jí bezprostředně hrozil zánik. „V první řadě jsme museli opravit střechy, aby se zamezilo další devastaci budov. Stěžejní pak bylo zachránit zámek. A díky evropským fondům jsme mohli obnovit také zámecký park a konírnu,“ zavzpomínala Eliška Valdová. V hlavní budově zámku finišují restaurátorské práce – hotovo je v přízemí a prvním patře. „Doufáme, že příští rok se nám podaří celkovou obnovu zámku dokončit,“ dodala Eliška Valdová s tím, že do obnovy památky investovali všechny rodinné úspory i vydělané peníze a toto financování bylo vyšší než získané dotace.

Za odměnu   

Po letech dřiny a starostí dokáže třebešický zámek rozdávat i radost. A to nejen v podobě spokojených návštěvníků. Odměnou jsou pro majitele i malá/velká tajemství, která jim památka odhaluje. Třeba v podobě pozdně renesančních a raně barokních malovaných záklopových stropů. Ukrývaly se pod plochými rákosovými omítkovými stropy z 18. století, které vznikly jako součást protipožárních opatření v rámci takzvaného Ohňového patentu Marie Terezie. „Tyto rákosové stropy se kvůli zatékání propadly. Malované stropy, které se pod nimi ukrývaly, byly tak dokonalé, že nevyžadovaly žádné speciální restaurátorské zásahy, pouze jsme nechali ošetřit některé dřevěné konstrukce napadené houbou. Stropy byly jen očištěny a konzervovány a jsou prezentovány v té podobě, v jaké se zachovaly,“ prozradila Eliška Valdová.

Podobnou péči dostala také řada nádherných výmaleb a fresek, které byly v zámku objeveny. Například v Rytířském sále v hlavním zrcadle stropu byla odhalena freska z poloviny 18. století znázorňující setkání Krista s učedníky v Emauzích. „Má to logickou návaznost, protože zámecký areál, tehdy poplužní dvůr, vlastnil od roku 1752 až do pozemkové reformy na začátku 20. století řád benediktinů z Emauzského kláštera, takže logicky si největší sál vyzdobili freskou s touto tematikou,“ vysvětlila Eliška Valdová.

Když památka promluví

Autentické vybavení na zámku nenajdete. „V roce 2009 byl na prahu zániku, co bylo hodnotnější, bylo rozkradeno nebo zničeno, nebyla tam okna ani dveře, takže z hodnotových prvků se nezachovalo téměř nic,“ vzpomněla Eliška Valdová. Většina vystaveného mobiliáře proto pochází z majetku rodiny a z aukcí, všechno jsou ale starožitnosti. Zálibu majitelky například ukazují mycí soupravy z 19. a začátku 20. století, kromě české kameniny a porcelánu jsou v ní zastoupeny i výrobky z Anglie a Francie. Zdi zámku pak zdobí grafické ručně kolorované rytiny z francouzských módních časopisů konce 19. a začátku 20. století. K vidění je tu také velká sbírka jídelních servisů českých porcelánek nebo starých talířů z karlovarské porcelánky ve Staré Roli. „Prohlídky ale nejsou jen o historii. Jejich hlavní osou je výklad o záchraně památky, o její rekonstrukci, postupech, restaurátorských pracích… Návštěvníci nejen procházejí krásnými prostorami, ale zároveň se dovědí spoustu informací o cestě, která vedla k jejich otevření,“ dodala Eliška Valdová.

Už při koupi zámku měli Valdovi jasno, že chtějí památku nejen zachovat pro příští generace, ale zároveň ji zpřístupnit veřejnosti. „Je nám však jasné, že se zámek nenachází na exponovaném místě a sám o sobě není tak výjimečný, abychom návštěvníkům nabídli jeho pravidelné prohlídky. Počítáme ale s nimi, a to třeba v nějaké významné dny nebo o sobotách a nedělích, ale pouze po předchozí rezervaci,“ řekla Eliška Valdová. V současnosti mají zájemci příležitost prohlédnout si zámecké prostory při kulturních a společenských akcích, které se tu konají. Jednou z tradičních je letní autorské čtení, na které ve spolupráci s profesorem benešovského gymnázia Pavlem Hozou zvou různé spisovatele, nebo předvánoční výstava betlémů a sáněk.

Do Třebešic za betlémy

Každoročně v době adventu majitelé pořádají na zámku výstavu betlémů a sáněk, kterých mají ve sbírce už kolem 200. Otevřeno je vždy v sobotu a neděli od 12.00 do 17.00, a to až do 26. prosince. „Výstava se těší velké oblibě, lidé se nepřijdou jen podívat, ale dávají si u nás sraz s přáteli, aby společně oslavili předvánoční čas,“ popsala Eliška Valdová. 

Betlémy a sáňky jsou vystaveny v konírně a v přízemí zámku, návštěvníci si tak mohou prohlédnout i dobově zařízené pokoje a nejstarší prostory původní renesanční tvrze, která byla předchůdkyní zámku. Výstava každoročně láká i na nějakou novinku, letos jí bude velká kolekce starých voskových jezulátek. Nově se zájemci podívají i do 1. patra zámku, a to v rámci prohlídkového okruhu nazvaného Vánoce na zámku – z kapacitních důvodů ale bude nutná předchozí rezervace.

O prknech s červotočem

Jedenáctileté zkušenosti s opravou zámku změnily pohled Valdových na památky. „Všímáme si každé rozpadliny, kolem které projíždíme,“ směje se Eliška Valdová. Nejkrásnější je podle ní cesta vedoucí k záchraně památky. Nemrzí ji tedy, že už se oprava zámku chýlí ke konci? „Svůj díl už jsme odvedli, ale u konce zdaleka nejsme a ani nikdy nebudeme. Zámecký areál je velký a údržbu bude potřebovat neustále. Když si prohlížíme fotky a ohlížíme se, musíme říct, že i když to bylo náročné, bylo to krásné,“ přiznala.

Koupě zámku ovlivnila také životní cesty dětí Valdových. Starší syn vystudoval architekturu. „Ukázal nám, jak má rekonstrukce památky vypadat, že to není stavba nového baráku. Takže jsme zachraňovali vše, co se zachovalo, i každé napůl ‚shnilé‘ prkno, protože v tom je ta hodnota, v tom je historie,“ uvedla Eliška Valdová a dodala: „Dcera v zámku bydlí a pomáhá mi s organizací kulturních akcí a svateb. Mladší syn se zase stará s manželem o chov včel a ryb.“

Z historie

Zámek byl založen zřejmě ve 2. polovině 16. století, jeho renesanční podobu změnila ve 3. čtvrtině 17. století raně barokní přestavba. Další úpravy proběhly v 70. letech 18. století a klasicistní úpravou a rozsáhlou modernizací prošel ve 3. čtvrtině 19. století.

Součástí areálu jsou kromě zámku klasicistní konírna, barokní špýchar a hospodářské budovy bývalého lihovaru a pivovaru. V západní a severní části se rozprostírá bývalý park a ovocný sad. Ve východní části je soustava třech rybníků, z nichž dva, původně vypuštěné, byly v roce 2013 obnoveny. Kromě rekonstrukce zámecké budovy Valdovi opravili chlévy, hlavní bránu, lihovar i dům v sousedství, u jižního průčelí zámku vysadili nový květinový parter, nad zámkem obnovili ovocný sad… Podobně komplexní přístup k záchraně památky nemá v kraji obdoby.

Poděkování

Oprava třebešického zámku nebyla procházkou růžovým sadem. Eliška Valdová si proto váží všech, kteří jim s obnovou kulturní památky pomohli. „Sami bychom si leckdy nevěděli rady. Poděkování patří především zaměstnancům Národního památkového ústavu a Památkové péče města Benešov, evropským fondům a také Ministerstvu kultury, které rekonstrukci zapojilo do Programu záchrany architektonického dědictví – bez něj bychom obnovu nemohli realizovat,“ dodala.

Poděkování ale patří především rodině Valdových – za to, že jí osud třebešického zámku nebyl lhostejný. Národní památkový ústav za to Elišce a Igoru Valdovým udělil v roce 2017 cenu Patrimonium pro futuro, jíž od roku 2014 vyzdvihuje příklady dobré praxe a oceňuje ty, kteří se o ně přičinili.

Foto Nikola Valdová

jt

Přílohy ke stažení:
Zámek v Třebešicíh povstal z popela