Cena „Ď“ pro dobrodince Sázavského kláštera

Je čtvrtek 7. června půl třetí odpoledne a ve Stavovském divadle, jedné ze scén Národního divadla v Praze, je v hledišti plno. Publikum ale tentokrát netvoří divadelních kusů chtivé publikum, ale dobří lidé, kteří se v tomto roce dostali do užší nominace tzv. „Ceny "Ď" i ti, kteří je nominovali.

Cena "Ď" je celorepublikový projekt s již osmnáctiletou tradicí, který chce alespoň některým z mnoha skvělých jednotlivců, kolektivů nebo i institucí veřejně poděkovat a ukázat je jako vzory mecenášů, dobrodinců a morálních vzorů.

A právě letošní rok onoho čtvrtečního parného odpoledne v chladivém prostředí divadla, které je z minulosti známé jako scéna, na které rád vystupoval například W. A. Mozart a Pražané mu zde vyjadřovali vděčnost a úctu za jeho muzikantskou genialitu, nebo kde byla představena premiéra české opery Františka Škroupa Dráteník, jejíž součástí se později stala i píseň Kde domov můj, na pódium vystoupila zástupkyně Nadačního fondu AVAST a Sázavanka Magdalena Šelejovová, aby převzala letošní velké „Ď“ v kategorii „hrady, zámky a muzea“ za podporu Sázavského kláštera za finanční podporu obnovy fresek v křížové chodbě.

"Bylo to absolutně nečekané," říká kastelánka Slávka Matoušová a pokračuje: "Byli jsme s kolegyní Kateřinou Hladíkovou, která má ve středočeském památkovém ústavu na starosti právě tyto fresky, pozvané na vyhlášení ceny Ď a myslely jsme si, že tam jdeme jako křoví. A zřejmě si totéž myslela i naše příznivkyně Magdaléna, která si své mateřské povinnosti chtěla zpříjemnit kulturní vložkou, a proto byla v divadle nejen se svým manželem, ale i osmiměsíční Rozárkou a navíc si ještě zula v lóži lodičky, které aktuálně moc nenosí. Když pak byla cena 'Ď' vyhlášena, dlouho na pódium převzít si skleněný broušený artefakt nikdo nepřicházel, protože Rozárku právě uspávala v Mozartově salónku a pak zas nemohla najít zuté boty. Naštěstí v poslední chvíli, když už hrozilo, že na pódium budu muset vystoupat já, se Magdaléna vynořila z chodby a cenu převzala, jak o tom koneckonců svědčí i fotografie její rozesmáté tváře na oficiálních webových stránkách ceny 'Ď' http://www.cena-d.cz/."

Velké "Ď" ale stejně tak patří i všem ostatním věrným podporovatelům Sázavského kláštera, ať už jde o pomoc finanční nebo jinou, jako naposledy třeba manželům Vavříkovým a Coufalovým s jejich malými a mladými Sázavskými muzikanty a jejich rodičům, prarodičům, strýčkům či tetičkám, kteří v červnu uspořádali pěkné a milé koncerty a výtěžek z nich věnovali prostřednictvím darovací smlouvy také na obnovu zabílených maleb v ambitu. "Je to velká radost – z šikovných dětí, které se vůbec na pódiu nestydí, na rozdíl ode mě nebo od paní Magdalény, z rodičů, kteří vidí a slyší své potomky, jak jsou rok od roku lepší a kultivovanější a jak jim to sluší, z učitelů a jejich péče a trpělivosti s dětmi, z vděčnosti jedněch ke druhým i z příspěvků, těch kapek v moři, které ale vytváří moře něčeho krásného a trvalého. A také osobního, protože jde o vztah a nejen o nějaké anonymní peníze. Právě letošní příspěvky se zhmotní v letos odkrývané fresce s tématem, kterak svatý Prokop křísí utonulého v řece Sázavě. Dokončena bude nejpozději v říjnu letošního roku. Tak se přijďte podívat!"

Slávka Matoušová, kastelánka Sázavského kláštera

Fotografie z koncertu mladých flétnistů a kytaristů manželů Vavříkových v refektáři kláštera 13. června 2018. Foto Hana Mádlíková.