Student Obchodní akademie Neveklov bojuje za záchranu zdejší synagogy

Máme mnoho úspěšných absolventů, mnoho perspektivních studentů, ale aby někdo uspořádal výstavu s regionální tématikou, zaujal tím širokou neveklovskou veřejnost a vysloužil si i pochvalu od ředitele benešovského archivu a neveklovského radního v jedné osobě, to tu máme poprvé. Dokázal to student Martin Bitarovec (4. B, oboru ekonomické lyceum) se svou maturitní prací o historii Židů na Neveklovsku.

Martin své aktivity začínal se studentskou skupinou DOORS. Ta byla zapojena pod patronací organizace Člověk v tísni do mezinárodního projektu Kdo jiný? Tady sbíral první informace o projektech, o jejich přípravě i financování, na workshopech se účastníci učili komunikovat, oslovovat sponzory. Se skupinou DOORS se studenti naší školy v mezinárodním měřítku rozhodně neztratili. Z českých projektů byl náš hodnocen jako nejvšestrannější.

Martin šel ve své činnosti dál. Chtěl všechno, co se dozvěděl, vyzkoušet v praxi. A jak se mu jeho práce podařila, řekl on sám:

Proč ses věnoval tomuto tématu?
Mám rád historii. Po maturitě bych rád pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nebo na Masarykově univerzitě v Brně právě v tomto oboru. Když jsme měli ve třetím ročníku vytvořit ročníkovou práci, sáhl jsem po tématu, které mě zajímalo. Stále jsem si kladl otázky, proč tady máme židovský hřbitov a synagogu, když tady žádné židovské obyvatelstvo není. Chtěl jsem zjistit víc.

A povedlo se?
Určitě. Hledal jsem materiály, pamětníky. Něco jsem objevil v Okresním archivu v Benešově, kde mi pomáhal magistr Michal Sejk, ale nejvíc mě oslovilo vypravování pamětníka pana Škarvana. Ten si pamatoval spoustu detailů. Za druhé světové války byl ještě dítě a jako dítě chtěl bezstarostný život, nechápal, proč jsou najednou rozdíly mezi ním a kamarády. Znal i smutné osudy svých sousedů. Válkou tato komunita přestala existovat. Smutné, že?

Ale vraťme se k výstavě. Jaké byly Tvé očekávané cíle?
Já se chtěl něco nového naučit. Ale hlavně jsem chtěl mezi veřejností vzbudit zájem právě o osudy lidí, které nikdo nevrátí zpět. Chtěl jsem, aby i mé okolí vědělo, co se tady vlastně dělo. Proč tady máme památky, o kterých mnozí nemají ani tušení. Vždyť synagoga dlouho sloužila jako skladiště či dílna. Lákalo mě vyzkoušet, co znamená grantové řízení (pozn. výstava vznikla za podpory Nadace O2 SmartUp), později, když jsem měl podporu schválenu, cíle narůstaly. Zajistit všechny materiály, připravit panely, připravit program, pozvat veřejnost – získával jsem zkušenosti. Chtěl jsem dokázat, že mladí nejsou ti budižkničemové, ale že také něco dokáží.

Když Tě poslouchám, vše vypadá téměř idylicky. Přesto – co bylo na přípravě výstavy nejnáročnější?
Ani ne ta příprava výstavy, ale předstoupit před tolik lidí a začít povídat. V rámci přípravy se nic nepřihodilo – možná mě překvapila cena panelů, tisků, výše faktury, kterou vystavilo Židovské muzeum Praha za zapůjčené materiály pro výstavu. Ale jinak – komunikace se všemi byla perfektní. Snažili se mi vyjít vstříc.

Vyskytly se vůbec nějaké překážky?
Na poslední chvíli muselo být změněno místo. Výstava měla být původně přímo v synagoze, ale ani ne týden před akcí spadly štuky ze stropu. Prostor se stal nebezpečným. V tu chvíli jsem si myslel, že se všechno zhroutí.

Ale prostory jsi nakonec našel náhradní.
Ano, pomohl mi pan vikář Církve bratrské Tomáš Trávníček. Spolupracoval se mnou po celou dobu, doporučil mě panu Malému, řediteli Matany a.s. (pozn. Matana a.s. je společnost, jejímž úkolem je vykonávat správu většiny nemovitostí ve vlastnictví Židovské obce v Praze), se kterým jsem jednal o využití synagogy. Když pan Trávníček viděl mé obrovské zklamání – výstava měla být již za čtyři dny – nabídl mi prostory své církve. Jsem mu moc vděčný. Návštěvníci mohli do synagogy nahlédnout alespoň po skončení programu. Možná to tak mělo být. Součástí výstavy byla i podpisová akce a finanční sbírka na její rekonstrukci (vybralo se 2 192 Kč). Obojí se také povedlo. Peníze budou poukázány na účet Židovské obce a podpisový arch tam zašlu spolu se zprávou o výstavě a fotografiemi.

Jak se dle Tvého názoru akce povedla?
Podařila se nad moje očekávání, přišla spousta lidí a překvapil mě také zájem o to, zda bude možno si ji ještě někde prohlédnout… Zažil jsem radost, jsem nadšený a vím, že takové akce mají smysl.

A kde tedy bude výstava pokračovat?
Její hlavní část bude umístěna v Informačním centru na náměstí. Pro veřejnost bude k dispozici po celou letošní turistickou sezónu. Podařilo se také vytvořit a vytisknout letáčky, které stručně informují o synagoze a hřbitovu. I ty budou k dispozici na stejném místě.

A které části již veřejnost neuvidí?
Od místních obyvatel se mi podařilo získat předměty z druhé světové války, přilby, bodák, plynové masky, filtry a jiné zajímavosti. Ty budou vráceny majitelům, aby nedošlo ke ztrátě.

Co bys vzkázal veřejnosti?
Mladí nejsou všichni takoví, jak se říká, že nic nedělají. Jsou i takoví, kteří chtějí změnu, chtějí, aby lidé „otevřeli dveře“ a začali vnímat svět okolo sebe.

A ještě poslední otázka, kdo Tě podporoval, chceš něco ještě doplnit?
Podporoval mě pedagogický sbor Obchodní akademie Neveklov, zejména Vy, spolužáci, babička, mamka, Nadace O2, pan vikář, Židovská obec. Všem moc děkuji. Poznal jsem, že samotnému člověku je těžko, ale pokud má někoho, kdo pomůže byť jen radou, úsměvem, vlídným slovem, je všechno daleko jednodušší.

Děkuji.

Že se Martinovi výstava povedla, mohu jenom potvrdit. Nešlo pouze o výstavu samotnou. Její otevření je opravdu možno nazvat vernisáží, neboť součástí byl i velice zajímavý kulturní program. Vystoupení pana vikáře T. Trávníčka, který přiblížil něco z terminologie judaismu a také z historie synagogy, či příspěvek pana magistra M. Sejka, ředitele Okresního archivu Benešov a radního zároveň, jenž připomněl nelehký úděl Židů, doprovázel zpěv Pěveckého sboru Základní školy Jana Kubelíka pod vedením Ing. M. Šaffkové. Mimo jiné zde v jejich podání zazněly i překrásné židovské písně. A konečně mohli návštěvníci ochutnat pravé židovské pokrmy, charoset, maces či hummus s arabským chlebem.

Co dodat na závěr – snad jen – výborná práce, Martine! A protože své myšlenky budeš s touto prací prezentovat ještě ve Středoškolské odborné činnosti, přeji, ať se Ti i zde s projektem daří!

M. Hulanová

Přílohy ke stažení:
Článek Posázaví