Autíčka, láska na celý život

V úterý 13. června byla v klášteře sv. Františka z Assisi slavnostně zahájena výstava modelů autíček sběratele Jiřího Holinského z Prahy. Na výstavě se vrátíte o pár desítek let zpět, konkrétně do doby sedmdesátých a osmdesátých let, kdy silnice tehdejšího Československa brázdily Škodovky, Wartburgy, Lady či Moskviče. Nejeden z tatínků či dědečků si zde vzpomene na svá vlastní autíčka, se kterými si v dětství hrával. Nyní vám přinášíme krátký rozhovor s autorem výstavy.

Jak dlouho se sběratelství věnujete, co považujete za Váš první kousek do sbírky?

Sběratelství se věnuji přes čtyřicet let, rozhodla o tom náhoda. Otcův kolega ing. Kraus mne v útlém dětství pozval, abych se podíval na jeho sbírku autíček, protože o mně věděl, jak moc mám rád autíčka, s otcem totiž pár kusů na služební cestě společně koupili, pan ing. Kraus pro sebe, můj otec pro mne. Pohled na jeho vitríny s autíčky mám dodnes v paměti. Mým přáním bylo mít takové vitríny také. Tím to začalo, autíčka šla více do vitrín než na hraní. Za svůj první kousek považuji tehdy i dnes vyhlášený Matchbox, který mi můj strýc přivezl z Helsinek v roce 1968.

Kolik autíček máte ve sbírce nyní?

Ve sbírce mám přes dva tisíce autíček. Na výstavě v klášteře je k vidění pouze jejich část. Přiznávám, že autíčka už raději nepočítám, protože když jsem měl těch osm vitrín, co jsem viděl u pana ing. Krause, začalo mne sbírání pohlcovat ještě více. Od té doby ani rodina nemá přehled o mých přírůstcích do sbírky.

Zaměřujete se na konkrétní typ aut nebo konkrétní výrobce?

Nejraději sbírám malá československá autíčka v délce cca 10 cm, to je u osobních aut měřítko cca 1:43. Jelikož mne nejvíce zajímá to, co se shání nejhůře, zaměřuji se hlavně na autíčka vyrobená v zemích bývalé RVHP, protože u těch je to nejsložitější, neví se, co se vyrobilo a tudíž stále nevíte, co vám vlastně chybí ve sbírce. Mám ve sbírce i auta Matchbox, která sbírá nejvíce lidí, ale ta pro mne nejsou tak zajímavá. U západních modelů vesměs existují katalogy výrobků, které by se u výrobků RVHP asi daly i dnes těžko udělat.

Které autíčko je pro Vás nejcennější?

Nejcennější jsou pro mne autíčka z padesátých let, to jsou autíčka ještě bakelitová, která jsem vystavoval loni na zámku v Blovicích u Plzně. Díky tomu, že jsem začal sbírat brzy, mám pár kousků, tehdy obyčejných autíček, ale dodnes originál zabalených, takových asi v republice moc není. Určit nejcennější je těžké.

Pomáhá se sbíráním i rodina? Máte v dětech svého následovníka?

Má rodina, i když nechápala, proč sbírám autíčka, mně od dětství pomáhala náhodnými nákupy po prodejnách v celé republice. Jak si někteří ještě pamatují, vše se shánělo a nejinak tomu bylo i u hraček. Proto se muselo autíčko koupit, když zrovna bylo, třeba v létě, a dítěti dát až pod stromeček, protože před Vánoci se zrovna nic nesehnalo. Měl jsem štěstí, že otec občas jezdil na služební cesty po republice, tak jak viděl hračkářství, zašel se podívat, zda zrovna nemají něco zajímavého. Moje děti mají od dětství vztah k autům, poznají i starší auta. Rozdělovaly autíčka na modely a hračky, starší syn má zálibu v modelářství.

Proč jste si pro výstavu vybral právě Votice?

Votice jsem si vybral a snil jsem o tom už dávno, protože z Voticka pochází předci mé prababičky, což mohu doložit dokumentem. Ve Voticích však dlouho nebyly prostory, kde by se dalo cokoli vystavit. Každé město v republice má alespoň nějakou galerii či výstavní prostory, toto Voticím chybělo, teď se ale blýská na lepší časy, protože se postupně opravuje klášter. Doufám, že brzy bude zahájena oprava posledního křídla. V této části bych rád měl možnost vystavit něco ze své sbírky, budu podnikat kroky s vedením města, aby mi umožnili dlouhodobější výstavu. Štěstí pro město, že se o chod kláštera stará několik velmi zapálených lidí a já doufám, že jejich počet bude stále přibývat a že město bude chod kláštera, výstavy a akce stále více podporovat. Chtěl bych v rámci výstavy podpořit ve sběratelství dnešní děti, aby neseděly jen u počítače, ale věnovaly se i jiným věcem, modelařině, sportu, umělecké činnosti. Začal jsem tím, že jsem chtěl, aby stěny vyzdobily obrázky aut dětí z místní školy, vybrána byla ZUŠ Votice. Desítky obrázků vystavených na stěnách jsou velmi povedené a podtrhují dobrou spolupráci školy a MKC Votice. Moc bych chtěl tímto poděkovat paní Petře Líznerové, která se velkou měrou zasloužila svou prací za uskutečnění výstavy.

Retro výstavu modelů autíček doplněnou o výstavu výtvarných prací žáků ZUŠ Votice můžete v klášteře sv. Františka navštívit až do konce září. Klášter je otevřen každý den kromě pondělí. Vždy od 10 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin.

Petra Líznerová

Přílohy ke stažení:
Rozhovor_J.Holinský_VN