Tajemství tunelů

Zatímco první vlakové soupravy dosupěly na pražské nádraží císaře Františka Josefa už 14. prosince 1871, na vybudování lokální železnice v Posázaví se čekalo téměř třicet let. V horním toku až do Čerčan kopírovala železnice  tok řeky. Tehdy soukromá společnost by bývala pokračovala přes Poříčí, Městečko a tenkrát Dnespeky, kdyby do trasy nevstoupily zájmy konopišťského následníka trůnu, kterému patřily Požárské lomy. Navíc obec Kamenný Přívoz a město Jílové požadovaly, aby je "210" neminula. Za úplatu jim bylo Vídní „pokud možno vyhověno“, a to vstupem do rajonu. I tak vznikly další vícenáklady v podobě unikátního železničního viaduktu u Žampachu (viz obrázek) a kromě náročných a nákladných terénních úprav i několika tunelů. Z nich šest prvních – od Jílového do Davle – však za 2. světové války sloužilo tajné německé výrobě.

Před výlukou v tunelech    
Kolem roku 1930 se vžilo označení Posázavský Pacifik a konec týdne patřil trampům, nikoliv ještě chatařům, jimž bylo  podle M. Berky a jeho  publikace prodáno za jedinou sobotu v Braniku přes třicet tisíc jízdenek. Vznik Protektorátu Čechy a Morava byl počátkem budoucích válečných událostí v Evropě, ale také pohromou pro území mezi Sázavou, Vltavou a nejen Neveklovskem, a to  vytvořením tzv. SS Truppenübungplatz. Vznikl na levém břehu Sázavy o rozloze stovek hektarů vystěhováním obyvatelstva. Dne 18. června 1944 došlo i na šest tunelů od Jílového do Skochovic. Jílovská stanice se stala konečnou. Díky počtu kolejí bylo možno přesunout lokomotivu se služebním vozem  a souprava se vracela. K cestě opačným směrem bylo využíváno autobusů.

Poetické jméno tunelů – Modrá sýkorka
Směrem k Braniku dostaly tunely číselné označení I.–VI. Zahájení výroby v nich předcházely vnitřní a vstupní úpravy, jen koleje zůstaly na svém místě. Došlo k úpravám pro umístění strojů, ale také k důmyslnému uzavření vstupu  z obou stran. To mělo zabránit poškození vnitřku  střelami z amerických letadel, která se zejména na konci války objevovala nad naším území. Vzniklo horkovzdušné vytápění z venkovní kotelny a elektrické osvětlení. Nezapomnělo se ani toalety, které se sice nacházely mimo, ale byly přísně rozděleny na mužské a ženské, zvlášť byly pro Němce (služební). 

Továrna Omega II

Přiložená tabulka zčásti informuje, o co šlo a pro koho byla tajná výroba určena. Protože tady v dvousměnném provozu pracovalo asi 400 národnostně cizích dělníků (Moravanů, ale také žen). Téměř dva roky se tady tajně vyráběly součástky pro letňanskou Avii, podle pamětníků snad dokonce k raketám V1 a V2. Konec výroby souvisel s koncem 2. světové války.

V druhé polovině dubna 1945 se také nad územím mezi Sázavou a Vltavou objevovali tzv. američtí hloubkaři. Údajně se objevili v blízkosti prvního Jílovského tunelu. Pamětníci mi vyprávěli, že snad poslední vlak před příchodem Rudé armády byl poněkud zvláštní. První dva vagony patřily německým vojákům a  německým civilistům, kteří utíkali před Rudou armádou. Na dalších vagonech byly na autech naskládány velké dřevěné bedny. Podle avíza z Čerčan směřovala podivná, ale ostře sledovaná souprava k dokončené přehradě ve Štěchovicích. V Davli měla auta přísně střeženého nákladu  pokračovat po vlastní ose. Dodatečně se objevily domněnky, že mohlo jít o převoz Jantarové komnaty. Souprava byla však z Jílového  vrácena přednostou p. Sochorem. Před první zastávkou za Týncem byl nejen tenkrát terén příznivý pro opuštění nákladních automobilů směrem na vzdálenou Plzeň, kde   americká armáda vyčkávala na eventuální další postup k osvobození Prahy. Ale souhlas velmocí nepřišel, neboť by byla porušena dřívější dohoda z konference v Jaltě. Zmizely však také stopy po nákladních autech z transportu. Po desetiletí v rámci poválečného výročí údajně putoval z Německé spolkové republiky do tehdejšího SSSR dárek – prý jantarový skvost.

Ale vraťme se k tunelům. Údajně jako první do nich krátce po 8. květnu 1945 vjely dva vojenské motocykly. Pak v jejich blízkosti shořel vagon elektronu, ani podvozek se nezachoval! A pak už se demontovalo výrobní zařízení a podle jílovské kroniky byl obnoven provoz na trati 15. srpna l945.     

Jaromír Košťák