Do podzemí v okolí Jílového u Prahy

V adrenalinový zážitek se může proměnit i taková obyčejná návštěva muzea. Stačí, když v rámci prohlídky „kývnete“ na pozvání k návštěvě podzemí. Třeba takového, které nabízí Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Kromě expozic přibližujících zdejší „zlatou“ historii návštěvníkům otevírá i bývalé zlatonosné štoly sv. Josefa, sv. Antonína Paduánského a Halíře. Pokud netrpíte klaustrofobií, můžete se jimi vydat za neobyčejným dobrodružstvím.

Naším cílem se v květnu stala štola sv. Antonína Paduánského, která je výjimečná nejen v Jílovém, ale i mezi ostatními zpřístupněnými důlními díly v naší zemi. Vede totiž ve dvou úrovních, které jsou spojeny systémem sedmi žebříků a povalů v původním úzkém komíně. Chodba navíc není osvětlena, takže každý návštěvník jí projde s hornickou lampou. Velikost dobývek je tady ze všech tří zpřístupněných jílovských štol největší.

Vchod do štoly sv. Antonína Paduánského sice není na dohled od muzea, ale cestu z kopce k němu hravě zdolá i méně zdatný turista. Nebo se jako my sveze autem. Před dřevěným domkem, který dával tušit, že už jsme na místě, posedávala skupinka školáků – v rámci prohlídky se snažili z potůčku, který tudy protékal, do rýžovací pánve „ulovit“ nějakou zlatinku. Soudě podle jejich výrazu jim to moc nešlo, ale nevzdávali se.

Nafasovali jsme plátěné pláště (záhy jsme měli poznat, že bez nich bychom po prohlídce byli všichni „zralí“ na pračku), přilby a hornické svítilny. Zhruba půlhodinová cesta podzemím mohla začít. Úzkou kluzkou (bylo po dešti) chodbou, zabezpečenou výdřevou usazenou do původních vysekaných skalních patek, jsme následovali našeho průvodce. Ve snaze zahlédnout aspoň kousek drahého kovu jsme zaostřovali pohled na stěny protkané žilovinami. Jsou na nich vidět stopy po ručním vrtání dokumentující způsob dobývání v 18. století. Prohlídka prvního podlaží skončila u starého závalu. Kousek jsme se vrátili a úzkým komínem jsme začali šplhat o patro výš. S každým stupínkem dřevěného žebříku stoupal i adrenalin v naší krvi. Ale stálo to za to! K východu schovanému za železnou mříží pak zbývalo už jen pár kroků.

Na štole sv. Antonína Paduánského se pracovalo v letech 1753 a 1754. V dobových zprávách se píše, že „nalezli staré dílo hluboké 22 láter (přibližně 40 metrů), a protože nebyla hned spatřena nadějná žilovina, dílo opustili.“ Štola pak byla více jak 250 let nepřístupná. Zabezpečení opuštěného důlního díla provedl mezi lety 2005–2007 státní podnik Diamo. V roce 2007 se správcem štoly stalo muzeum, které o rok později památku zpřístupnilo veřejnosti. Profil zadní části (veřejnosti nepřístupné) a rozměry chodeb horního patra napovídají, že se jedná pravděpodobně o zbytky původního, mnohem staršího dolu. Hlavní chodba má podle historických map délku kolem 170 metrů.

Regionální muzeum v Jílovém u Prahy je příspěvkovou organizací Středočeského kraje. Sídlí v areálu bývalého domu Mince, který je od roku 1958 kulturní památkou. Ve středověku zde sídlil královský horní úřad a dům vlastnil krátkou dobu také alchymista Edvard Kelley. V muzeu jsou expozice Historie těžby a zpracování zlata, Historie regionu a Tramping a příroda dolního Posázaví. Muzeum spravuje také naučnou stezku Jílovské zlaté doly, která vede z centra města ke zlatonosným štolám.

jt