Davle

Vstup železnice č. 210  v roce 1900 na pravý břeh řeky Vltavy, posilněný soutokem se Sázavou, si vyžádal tři tunely. Vznikla vytížená nejen rekreační dopravní síť - voroplavební, lodní a silniční z Prahy do Štěchovic kolem zbytků kláštera na ostrově, budoucích přehrad, silnicí na Slapy a do Nového Knína, kde došlo v první třetině nového tisíciletí k památnému spojení Čech s Moravou. V roce 1905 překlenul v Davli řeku most a umožnil propojení břehů bez převozníků. Koncem tisíciletí přibyl ještě silniční most od Jílového. Tunely podstoupily v roce 1991 rozsáhlou rekonstrukci kvůli elektrifikaci, ale dosud nebyla dokončena. Do Davle znaly po úbočích dobře pěšiny s nejmenším výškovým rozdílem také hokynářky, které s nůšemi na zádech a s košíky v rukou celou noc pospíchaly s čerstvým máslem, tvarohem a vajíčky k prvnímu lodnímu spoji, aby dobře prodaly na pražských trzích. Ani na úspěšné rybaření či spolkovou činnost třeba v podobě Vltavanu se nedá zapomenout. Z davelských postav minulého století si připomeňme alespoň Ant. Borovičku a Ing. Voj. Kryšpína.   

Slavná historie
Začíná už rokem 999 v podobě Ostrovského kláštera. Ten se nacházel na vysokém skalnatém ostrohu řeky Vltavy. Po břevnovském a u kostela sv. Jiří na pražském Hradě to byl vlastně třetí nejstarší klášter v Čechách. Začal se budovat za vlád Boleslava I. a II.  Měl spojitost s mnichy z bavorského Niederaltteichu a  je tady připomínán opat Lambert. Tenkrát normální stav vody nebyl ovlivněn přehradou u Vraného nad Vltavou, a proto bylo nutné spojení s osadou Sekanka, která zajišťovala hospodářskou samostatnost kláštera. K překonání toku stačil brod nebo převozník. Samotný název Sekanka vznikl podle přístupové cesty vysekané ve skále.

První pohromu klášteru způsobili L. P. 1382 Braniboři. „Zle, matičko zle, Brandenburk je zde“, připomínala po staletí lidová písnička. Zatímco řemeslníci se usadili v budoucí Davli, klášter vstával z mrtvých necelé půlstoletí. Pak mu však způsobilo konec husitské drancování. Přitáhli od zlatohorního Nového Knína, kde doslova zrušili doly, na soutoku klášter a směřovali do Jílového. Rozehnali horníky, kteří kromě těžby uměli odvodňovat doly. A v blízkém Benešově po nich zůstalo jen torzo minoritského kláštera.

K samotné novověké Davli se vážou ještě další  zajímavosti. Třeba tři přívozy a dva mosty. Často se  připomíná ten u kostela sv. Kiliána (mimochodem jediný tohoto jména v Čechách), který vedl  k hospodě s názvem Mandát. Tady mívali plavci v čele se svým pantátou svou poslední zastávku. Druhý přívoz se nacházel při soutoku obou řek. Třetí umožňoval spojení z Libřice.

A dva mosty? Ten v blízkosti železniční stanice vznikl v roce 1905. Zhruba po třiceti letech byl upravován kvůli parníkům, aby mohly podjet. Stačilo jeden a půl metru. O dalších třicet let sehrál důležitou filmovou roli. Pak už kvůli omezené nosnosti začal sloužit pouze pěším. A ten nejmladší? Byl dán do provozu v posledním desetiletí minulého století.

Z publikace s názvem "1897–1992  95  let  Vltavan-Davle"

Úryvek z veršů Vildy Moraveckého:
Tam, kde stříbrná Vltava  / spojuje se Sázavou / dvě řeky společně spěchají / krajinou
usměvavou / tam leží malebné městečko / v celé své prosté kráse, / v údolí dvou řek je
ukryto / a Davle nazývá se...
Písničky, které zde skládal / Antonín Borovička. / Tady je kdekdo, i řeka zná / i každá
vlaštovička. / Vzpomínám na něho, i když dnes / není už mezi námi, / ale on žije a bude
žít / vždy svými písničkami.    

Krátce z prózy:  „Vorařům, kterým v Davli říkali „prameňáci“, šífaři i plavci… Pojmenovali každou peřej, skálu.  I každý velký kámen čnící nad hladinu nesl důvěrné přízvisko… Písek ze řeky se tahal „naběrákem“ s dlouhou, někdy až šestimetrovou násadou, po níž při nabírání stékala voda, takže ruce byly neustále mokré. V létě to ještě ušlo. Horší to bylo, když přišly mrazíky. … Při plavbě měli na šífu boudu s kamínky, na nichž si vařili maso, k němuž přikusovali chléb. Vodu na vaření nabírali z řeky. … Za zmínku stojí jiná zajímavost. Když připlouvali ke „štátuji“ ve Svatojánských proudech, poklekli a pokřižovali se s prosbou, aby šťastně propluli nebezpečnými místy. … Vltava nebyla skoupá a poskytovala jim slušné úlovky sumců, štik, kaprů … Nejvydatnější žeň měli v roce 1956, kdy při soutoku Sázavy s Vltavou vylovili na sto pořádných sumců – a to bylo něco! Tehdy celá Davle voněla sumčím masem a průvodčí autobusů zde vyvolávali: „ Sumcov, vystupovat.“ … Vzpomeňme noc v Davli. Ráno šíf nasměrovali  po proudu … Plavci se začali přít, mají-li plout po pravé nebo levé straně pilíře. Dohadování trvalo příliš dlouho a bylo přerušeno prudkým nárazem na pilíř. Než si uvědomili, co se stalo, bylo zle. Dravá voda vnikla do šífu a ten se začal potápět. Plavci hledali spásu skokem do vody. … Ranním šerem se rozléhaly jejich zoufalé hlasy. Uslyšel je František Medřický … Plul po směru výkřiků a s vypětím sil posupně všechny vytáhl … Na paměť utonulým a zemřelým druhům postavili v Davli v roce 1967 proti restauraci „Vltavanka“ vkusný pomníček s kotvou. …

Konstruktér parních lokomotiv

Citace z knihy z knihy M. Berky s názvem POSÁZAVSKÝ PACIFIK:
Ing. Vojtěch Kryšpín (1876-1956) navrhl téměř všechny typy parních lokomotiv, které Českomoravská později (ČKD) ve svých dílnách vyrobila … Ze své pražské činnosti v Českomoravské si rád vyjížděl Posázavským  Pacifikem na výlety podél Sázavy. … Rozhodl se, že v tak krásném kraji se usadí natrvalo, v roce 1928 si zakoupil stavební parcelu a postavil si vilu na pravém břehu  Sázavy v Davli … Tam také trávil  poslední léta odpočinku. Ale ani tam nemíval úplný klid. Čas od času za ním jezdívali jeho odchovanci z ČKD i ze Škodovky s prosbou, aby jim poradil nebo se raději jel podívat na jejich  „maroda“, když jim jejich lokomotiva nějak „kulhala“ či „plavala“ nebo měla „zimnici“. Jeho život dohasl současně s koncem výroby parních lokomotiv u nás.    

Most u Remagenu
Málokdo si už asi vzpomene na slavný americký válečný film s hudbou E. Bernsteina a s českými herci R. Jelínkem a V. Olmerem. Krátce se v roce 1969 promítal v Praze v kině Alfa.  Film přiblížil událost z března 1945, kdy německý major Kruger, tehdy velitel města Remagenu na Rýnu, dostal rozkaz vyhodit poslední most přes Rýn, k němuž postupovala americká armáda. Váleční historikové uváděli, že pozdržení tohoto rozkazu by zachránilo nejen 75 000 německých vojáků. - Tvůrci filmu s odstupem dvaceti let hledali podobné místo, až ho našli právě v Davli. Přesunuli sem tehdejší válečnou techniku v podobě tanků, bojových vozidel, uzpůsobili nájezd na silniční most podle Remagenu, který na straně proti davelskému kostelíku končil vjezdem do tunelu. Nejen v blízkém okolí se našly podobné stavby, kterým stačilo dodat německé nápisy. Samotná Davle se tenkrát hemžila vojáky v amerických a německých uniformách. Také místa pro divokou jízdu amerických nejen džipů se našla nebo vytvořila. Jinými slovy – dílo se podařilo dokončit v posledním okamžiku před vstupem "spojeneckých" vojsk.

Jaromír Košťák