Kamenný Přívoz

Málokterá železniční zastávka je poznamenána řadou zádrhelů jako kamennopřívozská. Především leží v katastru Kamenného Újezdce. O jejím umístění se vedly spory, protože jak Kamenný Přívoz, tak vzdálenější Jílové u Prahy požadovaly její umístění do středu obce a v druhém případě k blízkosti radnice. Zatímco malá obec kromě ústního jednání sepsala uctivou supliku, královské horní město a sídlo okresu zaplatilo 98 200 zlatých tehdejší měny, aby bylo vyhověno. Úředně  byl výsledek formulován Zemským výborem stavební společnosti slovy "přiblížit pokud možno". Toto šalamounské rozhodnutí padlo začátkem listopadu 1895 a o dva roky později byl zahájen provoz. Železnice minula obě místa o dva kilometry. Trasa se prodloužila sice o pouhých 1 458 metrů, ale úsek u Jílového byl velikými náklady kvůli kopcovité krajině obohacen o žampašský viadukt – dnes středoevropskou unikátní památku.

J. Morávek: U nás na Sázavě – úryvky

Žampach: Prý je to podle německého Schaumbach, to jest pěnivý potok, jak prý nazývali němečtí horníci Chotouňský potok, vlévající se do Sázavy… Hučí, šumí a stříká bělostnou pěnu. Kopce na západě převyšuje 417 m vysoký Medník. Jeho vrchol, skoro pravidelný trojboký jehlan, je typický mezi zdejšími chlumy. Medník je proslulý mezi botaniky. Je nejsevernější evropskou hranicí půvabné liliovité rostlinky zvané kandík nebo také psí zub. Kandík kvete záhy na jaře. Jinde neroste, ani když se nejpečlivěji přesadí. Tato rozkošná květinka o jediném fialovém zvonku je dnes velmi vzácná...

Skaláci: Vedle plavců vyrostli u nás kameníci a lamači. Bylo přirozené, že ten náš modravý a štěpný „makovec“, jak se žule pro její barvu říká, byl osudem našeho lidu. Bylo ho všude plno, takže člověka postaveného mezi něj muselo napadnout: co s tebou? Napřed se s ním potýkal v řece, do které se řítil z rozervaných strání. Pak ho vyvaloval z políček a louček. Přitom poznal, že není beztvárnou hmotou, že narostl stejně jako dřevo a zpracovává-li se „po letech“, možno mu dát potřebnou formu. Makovec se stal užitečným materiálem. Lámal jej tedy člověk na stavbu, přitesával ho na schody, na překládky, futýrka, dělal z něho korýtka, pomníky…

Mlynáři:  Mlýny – to byl náš domácí průmysl. Byly tři, pěkně vybudované, za mého dětství už válcové, na stálé vodě, s velikým okruhem mlečů, a proto stále zaměstnané. Po žních mlely ve dne v noci. V každém vedle pana otce vládl mlynářské chase stárek. Chasu představoval nejméně jeden starší mlynářský, mládek a prášek. Občas ji rozmnožil toulavý krajánek nebo sekerník. Krajánků bylo dost, tři mlýny je přitahovaly...

Pár postav

Jan  M o r á v e k (1888–1958) navštěvoval domácí obecnou školu a pak jílovskou měšťanku, kam se chodilo pěšky. Studia na pražské průmyslovce se nestala tím pravým ořechovým. Lákalo ho divadlo, které znal z domova v lidové podobě. Hrál a úspěšně se pokoušel o tvorbu pro noviny a časopisy. Obojí ho přivedlo k psaní lidových románů z kamennopřívozského prostředí. Přibližoval  voraře, skaláky, kameníky a pytláky. Literární kritici jím nebyli nadšeni, ale prostým čtenářům, kteří hledali hodně nejen romantické lásky kořeněné občas zklamáním, si ho oblíbili. Ve 40. letech minulého století zaujal románovou trilogií (Zpáteční voda, Veselá vdova, …) o posázavských mlynářích a selských rodech. V následujícím desetiletí vytvořil dobové obrazy v podobě Plaveckého mariáše a Lidí od vody. Opět uspěl, neboť došlo také k filmovému zpracování.

Jaroslav  F a l t a  nebyl rodákem, ale doslova propadl motokrosu. Jezdil královskou kubaturu dvěstěpadesátek a spolu A. Baborovským z Jílovska byl doslova lapen vojenskou Duklou, která přitahovala nadějné talenty.  Úspěšným se stal v r. 1974. Na Mistrovství světa v Moskvě byl druhý. Osmkrát závodil na MS Evropě, ale také USA. Většinou končíval na skvělém  druhém místě. Ještě v r. 1999 patřil mezi motokrosová esa. Zařadil se mezi velikány Kamenného Přívozu.

Bohuše   Z á h o r s k é h o, pražského divadelního a filmového herce, sem přitahoval rekreační pobyt v jedné z více jak tisícovky podobných zařízení. Volný čas obvykle trávíval s paní Vlastičkou Fabiánovou.

Oldřich  J a  n e b a – nejmladšího ze čtveřice (narozen 1976) můžeme přiblížit kratičkým úryvkem z jeho více jak třistastránkové knihy s názvem Wolf – Útěk do země indiánů: Kamenný Přívoz (říjen 1997): (8)  - Rozhodli jsme se pro vlak, protože do Posázaví se vždy jezdilo vlakem. Dali jsme si sraz v půl desáté na nádraží. Vlak jel do Přívozu něco málo přes hodinu. Měli jsme dost času v klidu dojít prašnou cestou ke hřbitovu, aniž bychom se museli zbytečně honit. Jenda se nacpal do svatebního obleku svého otce, protože jiný neměl, ale byl v něm nenafouklý jako balon. Mně sice padlo sako výborně, ale měl jsem takovou trému, že jsem byl už od rána třikrát na záchodě. Jenda se tvářil zdánlivě klidně, ale to bylo jenom zdání, uvnitř něho to vřelo. Na dnešek mu připadal důležitý pracovní pohovor na nové místo...

Současnost
Psát o minulosti, která se připomíná třeba první písemnou zprávou z roku 1310 nebo vysvěcením kostelíka sv. Ludmily (1681), by  bylo pro seriál o nádražích Posázavského Pacifiku  moc dlouhé. A proto ze současnosti nahlédněme jen do ochotnického divadla a regionálního tisku. To první má více jak stoletou tradici a vznik přibližují Stanovy spolku. Nedávnou současnost můžeme vložit do roku 2010, kdy za velké podpory obce byla zbudována i vybavena dnešní scéna. O rok později bylo vybráno označení OKAP. Z dlouhé řady představení doma a nejen v okolí jmenujme Dívčí válku podle A. Jiráska a R. Čecha a třeba převzatý titul Limonádový Joe.

Divadelní soubor tvoří 15 řádných a stejný počet těch, kteří hostují. V OKAPu je možno zaposlouchat se do koncertů nebo zhlédnout konkurenci. Tu tvoří soubor Studio 3 z Týnce a Divadlo v Davli. Asi diváckým zážitkem by se mohl stát Zločin v Posázavském Pacifiku, známé Pelíšky nebo davelské představení – Námluvy + Větrný mlynář a jeho dcera.

Přívozský  ČTVRTLETNÍK tvoří 16 stran běžného formátu s množstvím fotografií. Aktuality přibližuje vedení obce třeba v podobě úvodníku – například problémy s dočasnou uzavírkou silnice II/105 do Jílového, přestavbu OÚ na mateřskou školu a obchodu na OÚ. Pravidelné místo zde má sport a spolky, a to články s přitažlivým fotbalem a Pravidelným ohlédnutím za činností TJ Tatranu K. Přívoz, hasiči, škola. Připomeňme jen titulky:  SDH Kamenný Újezdec – 100. výročí, Putování za poznáním – 150. výročí školy – včetně Výletu na Staré hrady, Sportovní odpoledne.  

A poslední maličkost – když přejdete v Kamenném Přívoze most směrem na Hostěradice, narazíte na turistickou značku. Posázavská stezka vás přivede na Medník.