Krajem kolem řeky Sázavy

Když se procházíte krajem Sázavy, jste procítěni všudypřítomným klidem a harmonií ve vašich srdcích. Panorama Sázavy se otvírá klášterem, který se na podzim zrcadlí v řece Sázavě, na jaře je obklopen nádhernou scenerií lesních porostů. Je to kraj Voskovce a Wericha, také Jany Werichové, spisovatele Viewegha a malíře Opplta. Sv. Prokop (řecky Prokopis) má u stanice Sázava-zastávka studánku Vosovku s jejími minerály, kapličku, která vždy svítí, a rozcestník 46,5 jednokolejky.

Již za vlády knížete Břetislava ( 1035-1055) se klášter Sázava stal světovým, nejprve hlaholicí a cyrilicí, liturgickými zpěvy a založením v první třetině 11. století. Sv. Prokop žil nejprve jako poustevník v lesích na břehu Sázavy a knížeti Oldřichovi nabídl pohár vody, která mu tak učarovala, že cítil chuť vína. Prokop pak nechal položit základy kláštera a stal se v něm opatem. Je hodně mýtů o životě sv. Prokopa, o vyorání brázdy s čertem, 21 km dlouhé, napříč městy Sázava a Kouřim nebo oblastí Podlipanska. Pokud půjdete po stopě Čertovy brázdy, potkáte zde studánky, kapličky, křížky i mohyly s prstí od Zborova. Uctěte minutou ticha padlé legionáře z roku 1917.

Legenda vypráví, že když jednou sv. Prokop křtil, chtěl mu v tom čert zabránit, dotkl se při tom svěcené vody a nemohl od ní odtrhnout prsty. Prokop mu je uvolnil, ale na křtitelnici zůstaly otisky pěti čertových prstů. Sv. Prokop prý tehdy předpověděl čertu: “Budeš tak dlouho žít, dokud budou mít lidé ve svých srdcích místo pro tebe a pro tvá zlá přání. Každému, kdo vnoří prsty do stop tvých prstů, musíš pak splnit jeho přání.“

Sv. Prokop se stal prvním Evropanem většího významu. Za zázraky uzdravení byl kanonizován v Římě v roce 1204. Voda ze studánky, jejíž voda je podle pověsti zázračná, chutná i dnes. Zasloužily se o to minerály, které sbírá při své pouti. Pokud ji budete pít třeba jen týden o dovolené, upraví vám neurózu žaludku.

Sv. Prokop byl také vynikající včelař a tato tradice se zachovala v sázavském kraji, kde se daří medu i včelaření.

Sázava je kraj proslulý řemesly. Nejznámější osobností je Josef Kavalír (Kavalier). Navázal na svého otce, který zde v roce 1837 položil základní kámen sklářských hutí. Připomíná to pamětní deska v místech, kde huť stála. Sklářská výroba se v Sázavě udržela dodnes. Ve zdejší sklárně se vyrábí sklo domácenské a laboratorní a skleněné trubky. Každá hospodyně zná Kavalier podle tvrzeného skla nesoucího jméno Simax. Nejpoužívanější jsou různé formy na pizzu, ryby, klasické bábovky, také lehké kojenecké skleničky s dudlíky. Hitem jsou dvoustěnné konvice na čaj, konvice na překapávanou kávu se sítkem nebo tradiční dekory po vzoru našich babiček, misky s červeným zabarvením. Pokud zavítáte do vzorkovny, firemní prodejny, najdete tam nepřeberné množství nápadů do vaší kuchyně i dárků pro nejrůznější příležitosti. Můžete vybírat i ve slevách, doslova za 30 Kč. Značka Kavalier je známá i v zahraničí.

Sázavští skláři se pustí i do neobvyklých zakázek. Vyrobili například 500 skleněných kvádrů pro Novou scénu Národního divadla v Praze. V Technickém muzeu je zase k vidění i jejich Zpívající fontána z roku 1958.

V dnešní době Kavalier spolupracuje s absolventy VŠUP a otvírá se novým nápadům. Využívá technologie taveného skla (1600 stupňů). Zaměstnává 1 500 lidí. Současnému majiteli Otakaru Moťkovi se prozíravostí, moderním přístupem a navázáním na staré tradice podařilo sklárnu opět postavit na nohy. Továrna vyrábí pro švédskou Ikeu, v sortimentu má také moderní formy na pečení masa bez tuku… Jejím posledním hitem jsou svítidla, která prezentovala naše jméno na olympijských dnech v Českém domě v Londýně.

Autorka textu a fotografií: MgA.Květoslava Šamajová, Kveta.Samajova@gmail.com

Přílohy ke stažení:
Remake - Kavalier