Z Posázaví na Křivoklátsko – dobrodružná odměna pro mladé Strážce památek

Lukostřelba, jízda na koni, hledání trilobitů, ukázky sokolnictví, návštěvy památek, hry i soutěže byly součástí nabitého pětidenního programu pro vítěze soutěže Strážci památek, kterou pro žáky 8. a 9. tříd základních škol a víceletých gymnázií z regionu uspořádala společnost Posázaví o.p.s.  Dobrodružný výlet byl odměnou za hodiny práce, které v uplynulém půlroce vítězný osmičlenný tým věnoval plnění tří úkolů. Nejprve musel vypracovat výtvarné dílo z libovolného materiálu tematicky zaměřené na konkrétní památku z regionu, která se váže k významnému českému panovníkovi Karlu IV. V druhé fázi soutěže vybranou památku ztvárnil v literárním díle, a to ve formě tištěné knihy nebo ručně psané kroniky.

Třetím úkolem bylo vytvořit výtvarné dílo inspirované tradiční týneckou kameninou. Zkrátka ale nepřišli ani další soutěžící, i oni dostali zajímavé odměny. Do soutěže se přihlásily základní školy z Kácova, Netvořic, Neveklova, Sázavy, Stříbrné Skalice, Týnce nad Sázavou a Gymnázia Benešov. Vítězem se stali studenti třídy 3A8 Gymnázia Benešov ve složení Veronika Bezdíčková, Pavla Hvězdová, Kristýna Havlíčková, Přemek Pilař, Matthew Dupraz, Anna Tesaříková, Veronika Straková a Anna Pokorná vedeni paní profesorkou Renatou Šupkovou. Námětem jejich práce se stal hrad Zbořený Kostelec. „Moc jsme si odměnu užili. Snažili jsme se od začátku vyhrát. Získala jsem pro soutěž jednu studentku, která pak přivedla další spolužáky ze třídy,“ zavzpomínala Renata Šupková. A jak hodnotí uplynulý půlrok soutěžního snažení? „Dal hodně dětem i mně, bylo fajn, že se vytvořil tým osmi dětí, které měly nějaký společný cíl. Nasbíraly zkušenosti a dokázaly sobě i všem okolo, že i při běžném provozu, tedy škole, kroužcích a dalších zájmových aktivitách, si umí najít čas udělat něco úžasného navíc,“ řekla. Téma soutěžní práce si studenti zvolili sami. „Ráda jsem souhlasila, protože Zbořený Kostelec miluju,“ přiznala Renata Šupková.

Jak to všechno začalo

Gymnazisté „zabodovali“ zejména originálním výtvarným zpracováním námětu – natočili krátký animovaný film nazvaný Zbořený Kostelec proti proudu času. „Jedna studentka jezdí na tábory animovaného filmu, takže jsme využili její zkušenosti. Přinesla nám ukázat animovaná přání, která dělá se svým bratrem kamarádům k narozeninám a svátkům, nám se to moc líbilo a říkali jsme si, že by bylo fajn její zkušenosti využít. Chtěli jsme zkusit něco nového,“ přiblížila Renata Šupková. I když film vypadá jako legrácka, nebylo podle ní vůbec jednoduché ho natočit. Nejdřív vymysleli příběh o Zbořeném Kostelci přiměřený jednoduššímu ztvárnění, potom museli během jednoho dne nafotit 300 snímků. „Byla to docela náročná práce, kousek po kousku jsme posouvali postavičky, hýbali jsme s prostředím, vodou a takhle postupně jsme tvořili,“ popsala. Hned prý bylo vidět, kde udělali chybu, kde třeba zapomněli s něčím hnout nebo kde se naopak hnul foťák. „Naši studenti jsou k sobě hodně nároční, takže se na film dívali velice kriticky. Ale já si myslím, že drobné nedostatky vůbec nevadí, je úžasné, že vůbec udělali první pokus,“ zhodnotila. Pak se pustili do kroniky. Nejprve si řekli, které literární žánry souvisí se středověkem, a potom si děti mezi sebou řekly, co kdo zkusí vymyslet. Výsledkem je báseň, kramářská píseň, pověst, pohádka, legenda i notový záznam hudby, kterou k animovanému filmu o Zbořeném Kostelci složila Anička Tesaříková. „Při běžném provozu ve škole nebylo tolik času dát kroniku dohromady. Bylo nutné si to připravit, projít si vymyšlené texty, opravit chyby, někde se text předělával, jinde ubíral. Potom jsme se dohodli na úpravě a děti to psaly doma tuší a perem, k tomu pak dodělávaly iluminace,“ popsala Renata Šupková. Poslední úkol, keramika, vznikla podle ní poměrně rychle. Pro inspiraci si zajeli do týneckého muzea, kde mají sbírku unikátní kameniny. „Tam jsme kreslili, fotili, úžasně jsme si to užili s paní kastelánkou, která nám uvařila čaj, protože pršelo – všem moc chutnal! Potom jsme se sešli v naší keramické dílně a z fotek a kreseb jsme vybrali motivy, které jsme pak na keramice použili,“ uzavřela Renata Šupková popis soutěžního klání. Velkou motivací k účasti v soutěži byla podle ní neobvyklá odměna. Potvrdila to i jedna ze soutěžících, Pavla Hvězdová z vítězného týmu: „Líbilo se mi, že odměnou nebyla jen věcná cena, ale zážitek. Navíc jsme se nemuseli nic našprtat, ale museli jsme něco vytvořit jako tým. Bylo nás osm, dohadovali jsme se navzájem, někdo něco navrhl, další k tomu něco přidal.“ Náročná byla podle ní práce na filmu, hodně času strávili i nad kronikou. „Šla bych do toho znovu,“ rychle dodala. Neskrývala nadšení z pobytu ve stanovém městečku pod hradem Krakovec. „Měla jsem obavy, jaké to tady bude, ale je to úžasné. Když vyhrajeme matematickou olympiádu a dostaneme knížku, je to zajímavé, ale přijet sem, stanovat, to je úplně super,“ pochvalovala si.

Pod hradem Krakovec

Soutěž Strážci památek byla součástí partnerského projektu Po cestách a hradech doby Karla IV., kterou společně realizují Posázaví o.p.s., Pomalší o.p.s. a Rakovnicko o.p.s. Ve stanovém městečku pod hradem Krakovec se proto benešovští gymnazisté sešli s vítězi podobných soutěží z Rakovnicka a Pomalší. Rakovnicko zastupovali školáci ze ZŠ a MŠ Mšec. S originálním keramickým obrazem vyhráli výtvarnou soutěž „‚Václav IV. očima dětí“. „Za odměnu dostali nocleh na hradě Křivoklát, byla jim tam ale zima. Takže jakýmsi odškodněním se stal pobyt pod Krakovcem. Ale aby ho neměli úplně zadarmo, museli se naučit texty o hradě Křivoklát a pak v roli průvodců provést památkou vítězné týmy z Posázaví a Pomalší,“ řekl učitel Miroslav Vrána. „Dva měsíce jsme se učili ten dlouhý text, bylo to těžké, proto jsme nakonec provázeli ve dvojicích a text jsme četli,“ přiblížila žákyně sedmé třídy Jana Žvachtová. Na Křivoklátě byla asi třikrát, ale až díky nečekané roli průvodkyně ho poznala tak zblízka. Těšila ji i práce na keramickém obrazu, který se nejvíc líbil porotcům, jimiž byli samotní návštěvníci hradu Křivoklát.

To jejich hlasy vynesly mšecké děti na vrchol výtvarné soutěže. „Obraz jsme dělali s perfektní paní učitelkou na keramiku. Nečekali jsme, že budeme první, ale povedlo se,“ poznamenala Jana Žvachtová, která si pobyt pod Krakovcem velice užívala. Odlišnou „cestou“ se pod Krakovec dostaly děti z Pomalší. Po dva víkendy se účastnily dílen na hradě Pořešín, kde tvořily výrobky s kovářem, švadlenou, keramikem a dalšími řemeslníky, Někdo vyrobil obal na knížku, někdo kožený měšec, jiný nádobu… Při výběru účastníků kempu se pak přihlíželo k tomu, kolikrát se děti dílen zúčastnily, co vyrobily, jestli to udělaly samy nebo jim pomáhali rodiče. „Byla jsem na Pořešíně dva víkendy, ukovala jsem si svícen, do kterého jsem dala svíčku, kterou jsem vyrobila už dřív, a udělala jsem si ještě kapsičku z kůže na opasek,“ ochotně prozradila Karolína Bauerová z Kaplice. Zkusila by i jiná řemesla, ale všechno prý stihnout nešlo. Ukovat svícen ji moc bavilo. „Jsem spíš na klučičí práci,“ zhodnotila to stručně. Z pobytu pod Krakovcem pak byla nadšená.

Projekt Po cestách a hradech doby Karla IV.

Jeho cílem je podnítit zájem obyvatel regionu a turistů o místní památky. Projekt přibližuje středověký způsob života a cestování, jeho součástí jsou také investice do zázemí a zpřístupnění památkově chráněných objektů hradů Pořešín a Zlenice nebo pořízení prostředků pro prezentaci historie a kulturního dědictví.