Český Šternberk na starých vyobrazeních

     Český Šternberk na starých vyobrazeních

  Hrad má více jak 760 let od svého založení, ale jeho ikonografie je poměrně mladá, neboť se nám nedochovalo žádné gotické nebo renesanční vyobrazení. Freskami byl vyzdoben starý hradní palác, gotická hradní kaple a později téměř celé druhé patro. Malby byly poškozeny při dobytí hradu v roce 1467 a odstraněny při barokních úpravách interiérů. Zachovaly se nám pouze nástěnné malby s vyobrazením okolní krajiny s řekou, ve žlutém salonku, které pocházejí z konce XVIII. století. V období třicetileté války u Českého Šternberka neprobíhala žádná bitva a tak hrad není zobrazen na jediné tehdejší rytině, přestože hradní sbírka obsahuje několik set těchto grafik. Nejstarší známé vyobrazení hradu a okolí pochází z roku 1753 a patří do souboru indikačních skic, pořízených Antonínem Felixem Zástěrou, při příležitosti nucené dražby S vyobrazením byl pořízen i podrobný popis panství, včetně jednotlivých dvorů s jejich vybavením: dvůr Čejkovice s pivovarem, Šternov, Měchnov, Dalovy, Dálkovice, Zdebuzeves, Poříčko s mlýnem a sklárnou, Otryby, Pelíškův Most a městečko Divišov. Skici jsou ze Sbírky map a plánů (SÚA) a poprvé je publikoval J. Tywoniak. Vyobrazení hradu a okolí (1753) je zajímavé tím, že zachycuje ještě severní bergfritovou válcovou věž o pěti patrech, hradní západní parkán, zaniklou první bránu, jižní válcovou věž se zbytky barbakánu, předsunutou jižní baštu a protilehlý altánek a budovy v zelinářské a ovocné zahradě, na protějším pravém břehu řeky Sázavy. Dolní zámek je již dostavěn.
  Druhé nejstarší vyobrazení hradu je kresba z roku 1787 od Františka Karla Wolfa (*1764-1836) a zobrazuje hrad kolmo od severu. Kuriózní na kresbě je to, že zachycuje na jednom obrázku, dvakrát stejnou severní hranolovou věž, ze stejného úhlu pohledu a vedle sebe! Znamenalo by to, že Wolf překreslil kresbu podle skic některého ze svých studentů. Podle kresby vznikl lept od Antonína Pucherny (*1776-1852), teprve v roce 1797 (NG Praha). Stejný motiv leptal také Václav Alois Berger (*1783-1824), který je značen: „Berger W. sgc :1803“ a vydal ji: „Prag bey F. K. Wolf 1803“. Grafika je uložena i v NM Praha a má rozměry: otisk desky 173x209, list 194x220 mm. V NG se nachází stejná grafika, ale v kolorovaném provedení. Podle Wolfovy kresby vznikla mírně pozměněná anonymní litografie, která má v popředí dvě ženy, nesoucí chrastí a za hradem zapadá stylizované slunce. Litografie pochází z poloviny XIX. století a není značena. Podle Wolfa vytvořil i A. Pucherna v roce 1797 ještě lavírovanou kresbu, taktéž věcně nesprávnou. Také další kresba F. K. Wolfa (1797) byla předlohou pro známý lept Antonína Pucherny, „ pohled na hrad od východu s voraři a plujícím vorem“. V pozadí je zobrazen statek Prak, dřevěná lávka přes řeku Sázavu, ale vyobrazena není, přestože tu v té době musela stát. Práce o rozměrech 170x217, list 217x275 mm, je značena: „F K Wolf. deline, Pucherna sc 1797“. Grafika byla součástí díla: A. G. Meisner- F. C. Wolf: „Historisch- malerischeDarstellungen aus Böhmen“, vydaného v Praze. Unikátní je anonymní akvarel (cca 60x40 cm), zobrazující hrad v pohledu od dolního zámku. Dataci kolem roku 1800 můžeme určit poměrně přesně, neboť na dolním nádvoří je postavena kolna na kočáry a nádrž, do které je přiváděna voda vodovodem v dřevěných rourách z Brtnického rybníka. Z tohoto vodovodu byl napájen vodotrysk v protilehlém parku a roury vedly přes vyobrazenou dřevěnou lávku. Akvarel je dnes v majetku rodiny Sternbergů. Severní bergfritová věž je již snížena o dvě patra, na úroveň římsy, ve zdi je klíčová střílna z pozdní gotiky. V období 1797-1802 tvořil na Českém Šternberku Antonín Balzer (*1771-1807), mladší syn J. J. Balzera st., nadaný mědirytec a kreslíř, který studoval na vídeňské Akademii. Podařilo se nám identifikovat jeho 10 vyobrazeních Českého Šternberka a okolí. Balzer zde zobrazil hrad ze všech světových stran a je mu přisuzováno vyobrazení jižní válcové věže a kapličky sv. Prokopa na cestě ze Šternova (1797). Antonín Balzer zde trávil delší studijní pobyt a dochovaly se nám i originály jeho přípravných kreseb, lavírovaných sepií. Kresby i grafiky jsou uloženy ve fondu NG Praha. Severní pohled na hrad se nám zachoval v kresbě i grafice. V popředí je zobrazen ovčák s pasoucím se stádem ovcí, řeka je přemostěna dřevěnou lávkou pro pěší. Na grafice je zachycena ještě část pravěké severojižní „Vitorazské stezky“, na východní straně ostrožny. Podle kresby byl zpracován další anonymní lept, o rozměrech 170x127 mm, značený: Schlofs Sternberg im Kaurzimer Kreis-Střimelice w Kauřimském kragi. Stejný rukopis a grafickou úpravu mají další listy z původního alba: Andělská hora, Kumburk a Vyšehrad. U černobílé grafiky Vyšehradu je označen autorem grafického zpracování C. Pluth.. Pohled na hrad od severovýchodu, v popředí se splavem a rybáři, zpracoval podle kresby Antonína Balzera (1801) grafik Antonín Pucherna (1802). Stejný lept vyšel i v roce 1809. Severozápadní pohled na hrad je uložen v NG Praha a je značen „Nordseite des Schlofses Sternberg, Prag bey L. F. Marouschek“, který vydal roku 1802 i další Balzerův kolorovaný lept, tentokráte v pohledu od jihovýchodu. V popředí je lodička, park a dřevěná lávka přes řeku. Balzerův pohled na hrad Sternberg od východu, kolorovaná akvatinta 190x150 mm, byla publikována v Ročence Štenclova grafického kabinetu (1919). Grafika zachycuje celé podhradí s ohrazenou oborou a přívozem. Západní pohled na hrad (1802) od Šternova, je znám ve dvojím provedení. Zachovala se originální, lavírovaná kresba A. Balzera a kolorovaný lept A. Pucherny, vzniklý podle této kresby. V popředí se nachází pasák krav, v pozadí perspektivně zvládnutý pohled do Rataj a Na Stříbrné. Na grafice  je zobrazen západní parkán, nezazděná západní sklepní budova na terase a jižní válcová věž se zbytky barbakánu. Terasa byla později navýšena o jedno patro a byl zde roku 1829 vybudován kamenný most přes jižní příkop. A. Balzer vytvořil i další působivou grafiku (1797), pohled na kapličku sv. Prokopa, na cestě od Šternova. V popředí sedí chlapec s píšťalou, u pasoucího se stáda ovcí. Zachycen je i kamenný mostek přes rameno potoka, které je dnes téměř vyschlé. Grafika je uložena v NM a v NG Praha. Akvatinta, zobrazující jižní válcovou věž s původním východním parkánem, je podle stylu, taktéž přisuzována A. Balzerovi nebo vznikla podle jeho kresby. Stav vegetace na koruně jižní věže, datuje grafiku do let 1797-1802. A. Balzer zemřel roku 1807 po nešťastném pádu ze schodů a některé jeho předlohy byly zpracovány i posmrtně jinými grafiky.
  V roce 1803 vychází v nakladatelství Artaria ve Vídni, soubor leptů od Karla Postla (*1769-1818), předlohy kreslil slovinský umělec Vavřinec Lorenc Janscha (*1749-1812). Soubor byl pojmenován: „Collection de vue les plus interessantes et pittoresgue dala Bohéme. Grafika hradu má rozměry cca 340 mm, vyobrazení 288x429 mm, list 391x555 mm a je značen: „Das Bergschlofs Sternberg in Kaurzimerkreise im Böhmen“. Jedná se o pohled na hrad od jihovýchodu se zobrazenou jižní předsunutou baštou, dřevěnou lávkou přes řeku a s poněkud idealizovaným podhradím. František Karel Wolf vydává v letech 1800-1810 veduty, nazvané: „Abbildungen sämmtlichen alten und neuen Schlosser in Böhmen“. Textem doprovodil A. G. Meissner, rytiny hradů a zámků provedl rytec Václav Alois Berger (*1783-1824). Berger použil starší předlohy od F. K. Wolfa, A. Balzera a dalších grafiků. Jednotlivé listy byly kolorované a zachovávaly rukopis předloh. V NM Praha je uloženo album litografií: „Malerische Darstellungen der österr. Monarchie“ od Adolfa Bedřicha Kunikeho (*1777-1838). Vyšlo ve Vídni roku 1830 a litografie mají rozměry cca 240x320 mm, listy 340x475 mm. Vyobrazení hradu Sternberg je patrně podle starší předlohy, neboť v roce 1829 byl již vystavěn most přes jižní příkop. Litografie připomíná starší grafiku A. Pucherny z roku 1797, podle kresby F. K. Wolfa. Práce provedl litograf Gregr podle A. B. Kunikeho, který kresbu s největší pravděpodobností pouze okopíroval a hrad v reálu nikdy nekreslil. Pět evidovaných kreseb hradu od básníka Karla Hynka Máchy (*1810-1836) z roku 1835, je doposud nezvěstných a z „hnědého sešitu“ se zachovalo pouze několik kreseb posázavských hradů. Podle Kunikeho grafiky je namalován i akvarel Jana Erazima Vocela (*1802-1871), který je uložen v Okresním muzeu v Kutné Hoře a pochází z alba: „Cestování od hor Karpátských k severnímu moři“. Přestože Vocel hrad Šternberk znal, neboť působil u Sternbergů jako vychovatel jejich synů, použil cizí starší kresbu, jako předlohu. Po tragické nehodě utonutí obou mladých Sternbergů, při prolomení ledu, ze služby odchází a věnuje se vědě. Akvarel byl reprodukován v monografii D. Líbala: „Český Šternberk“ /1959. Z monografie W. A. Gerleho 1842: „Bilder aus Böhmens vorzeit. Burgvesten und Rittrschlösser in original“, pochází rytina značená „Sternberg“, jejíž autorem je grafik Karel Würbs (*1764-1836). Na grafice od severovýchodu je v popředí kráčející žena a muži plavící v Sázavě koně. Unikátní je věrné vyobrazení podhradí s původní zástavbou. Kniha je uložena v NM v Praze. V rozsáhlém díle F. A. Hebera , z roku 1847 je popis a vyobrazení hradu Český Šternberk vynecháno. Přestože F. A. Heber zobrazil sousední hrady Talmberk, Pirkštejn, Rataje Hrazené, do Šternberka se z nějakých důvodů nedostal. Nenápadná grafika oválného tvaru, cca 10 cm, ocelorytina od Josefa Rybičky (*1817-1872), rytce z Prahy, zobrazuje hrad od jihovýchodu a pochází z díla J. G. Sommera 1844: „Das Königreich Böhmen“- XII. díl, Kauřimer Kreis. Panorama hradu od Čejkovického brodu je značeno „Sternberg“ a je z titulního listu. Zdařilá litografie Vincence Kühnela (*1805-1873) zachycuje pohled na hrad od severovýchodu, v popředí postavy na loďce, na protějším břehu se pasou koně. Černobílá litografie je značena „Sternberg im Kauřzimer Kreis in Böhmen“ a byla vydána a tištěna u J. F. Zmettlera v Praze po roce 1850. Žánrovostí a rozměry je podobná litografii hradu Švihova, vyobrazení cca 115x180 mm, list 255x330 mm. Grafiky jsou uloženy v NM v Praze. Stejný motiv jako Josef Rybička ztvárnil na své olejomalbě na plátně Antonín Liehm (*1817-1860), který zachytil Čejkovický brod od jihovýchodu. V popředí brodící se dobytek s pasáky krav, podél řeky nově vybudovaná úvozová cesta, v pozadí celé panorama hradu, se všemi věžemi. Obraz, cca 65x45 cm je nyní v majetku rodiny Sternbergů. Olejomalba, přestože je signovaná, byla mylně přisuzována Adolfu Liebscherovi. Z roku 1864 máme barevnou litografii značenou „Sternberg“, 194x263 mm, list 338x450 mm, která nám zobrazuje hrad od mlýna. Autorem je August C. Haun (*1815-1894), práce vydaná v Olomouci a tištěná v Berlíně / „Druck v. W. Korn in Berlin“. Přestože autor na místě byl, nezvládl kresebně perspektivu a původní mlýn s pilou nám chybně situoval přímo pod hrad. Laik by se tak mohl domnívat, že tento mlýn stál na Brtnickém potoce, dnes tekoucím pod náměstím. Soubor Haunových litografií je uložen např. v NM v Praze. Patrně podle litografie A. Hauna byla vytvořena volně pojednaná anonymní rytina, značená „Sternberg“, zobrazující nám stejný motiv. Část mlýna je taktéž chybně umístěna pod hrad a chybí nám zde celé podhradí. Grafika 155x115 mm je v archivu ikonografie Jana Heřmana. Zajímavostí této grafiky je vyobrazení západní půlkruhové bašty s barokní věžičkou, která na Haunově litografii je zakryta vegetací. Autor rytiny patrně použil více starších předloh. V období 1864-1871 hrad a obec nikdo nezobrazoval, přestože za Čejků z Olbramovic panství vzkvétalo a okolí bylo zkrášleno několika sochami. Z tohoto období máme pouze olejomalbu původního mlýna s pilou, v pohledu zepředu /1870. Vydávání ilustrovaných časopisů přineslo uplatnění pro novou generaci kreslířů, fotografů a vedutistů. Jedním z nich byl i Bedřich Wachsmann (*1820-1897), který od roku 1858 kreslil v Posázaví: Talmberk, Sázava, Č. Šternberk. V roce 1871 byl otištěn v časopise Světozor jeho pohled na hrad od severu. V NG Praha se uchoval originál jeho kresby, která je poněkud stylizovaná. O rok později publikoval Edvard Herold (*1820-1895) 33 svých perokreseb v časopise Světozor (1872), graficky zpracovaných rytcem Patočkou, jako ilustrační doprovod k reportáži: „Malebné cesty po Čechách“- řeka Sázava. Vyobrazení hradu Český Šternberk od východu je poněkud schematické. Z následujících deseti let (1872-1885) nemáme žádné doložené vyobrazení lokality. V letech 1879-1887 tráví letní pobyty s rodinou v Českém Šternberku básník a překladatel Josef Václav Sládek (*1845-1912). Sládek byl vášnivým fotografem a zachytil hrad a obec na řadě snímků, které publikoval v časopise Zlatá Praha roku 1885. Díky Sládkovi tak máme jedny z nejstarších fotografií hradní architektury v Čechách. Básník zde fotografoval i přívoz a staletou lípu u severní hranolové bašty. Další vyobrazení se objevují až po roce 1891. Do obce přichází nový řídící učitel a amatérský fotograf Josef Bartl (*1855-1929), který zaznamenává na fotografické desky nejrůznější události, ale i banální žánrové momentky. Zobrazil Sbor hasičů /1891, povodeň na Sázavě, přípravu a stavbu železného mostu /1893-96/, budování a otevření Posázavské železnice /1900-1901/ a její slavnostní otevření 8. srpna 1901. Pro nově otevřené Národní muzeum v Praze namaloval několik vedut malíř Julius Mařák (*1832-1899). Rozměrná olejomalba pro schodiště NM nevyniká originalitou a zachycuje hrad od východu ze značného podhledu /1892. Vyobrazení Sázavského kláštera a hradu Český Šternberk patří k autorovým průměrným malbám, v duchu novoromantismu. Několika ilustracemi doprovodil beletristicky zpracovaného „Průvodce po Sázavě“ i malíř František Engelmüller, který „Sternberg“ zachytil v pohledu od severu, ve značně schematickém zpracování z roku 1894. Profesionálně zvládnutý a zdařilý je ilustrační doprovod ke knize J. Otto, 1894: „Čechy“, díl VIII., který vytvořil malíř Václav Jansa (*1859-1913). Jansa namaloval několik pohledů na hrad a obec: Pohled od Stříbrných se splavem a mlýnskou strouhou, Pohled na hrad od severovýchodu, Pohled od východu s vorem a podhradím, Pohled od Čejkovic, Severní hranolová věž. Jansova malba, původně objednaná Sternbergy, byla nakonec odmítnuta, protože malíř nezpracoval dosti realisticky erb se zlatou hvězdou. umístěný na hradbách. Malba se objevila později v průvodci po rakouské Monarchii, který byl vydán kolem roku 1895 ve Vídni. A tak se stalo, že autor zpracoval stejný motiv ve dvou variantách. Pro časopisecká a knižní vydání byly malby převáděny do grafické podoby. Některé Jansovy starší práce s náměty z Posázaví, vycházely v časopise Zlatá Praha. Roku 1899 se objevily v Posázaví prvé pohlednice s dlouhou adresou značené „Dopisnice“ a „Korespondenční lístek“. Český Šternberk také zachytil akademický malíř a grafik Petr Dillinger ( 1899 - 1954). Studoval v Praze v letech 1916- 23 na Umprum a na AVU u prof. F. Kysely, M. Pirnera a Maxe Švabinského. Studia zakončil v Paříži u Františka Kupky. Obrazy: Kostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou, Hrad Český Šternberk, Sázavský klášter. Prvou barevnou litografii hradu vydal anonym pro firmu: Svoboda a Hinais- Praha, s reklamou na uhlí, koks, brikety a antracit. Stejná barevná litografie bez titulní historie hradu vyšla o rok později /1900. Další barevná litografie byla vydána roku 1899 pro Josefa Drösslera a nese název: „Pozdrav z Divišova“. Na pohlednici se kromě vyobrazení Divišova objevila i veduta hradu Č. Šternberk. Od roku 1900/01 vycházejí barevné i černobílé, číslované série „Posázaví“ od vydavatele Josefa Kašky, knihkupce v Kolíně, fotografované šternberským učitelem Josefem Bartlem. U nakladatele J. Otty v Praze vydali roku 1902 brožuru J. Bartl –J. Horálek: „Ilustrovaný průvodce po Sázavě s mapkami Posázaví“, kterou Josef Bartl doprovodil svými fotografiemi z let 1900-01. Secesně laděné dřevoryty s náměty Posázaví vytvořil malíř Otakar Hůrka, který kolem roku 1905 vyryl: hrad Pirkštejn, lidové stavby v Ratajích, Talmberk a hrad Šternberk nad Sázavou, v pohledu od náměstí od severovýchodu. Dřevoryty se vyznačují dekorativností, která je často na úkor vypovídací hodnoty. Z tohoto období pochází také dřevoryt značený J. M, s průčelím hradu. Kresby lidové architektury na Benešovsku a v Posázaví vytvořil v letech 1904-12 Ota Bubeníček. Původní Heřmanův statek, stojící na náměstí, kreslil v pohledu od řeky, v roce 1904 a nese označení: O. B. /04. Patrně roku 1905 objednal Jiří Douglas Sternberg čtyři veduty pro prázdné výklenky v „rytířském sále“ hradu. Jedná se o pohledy na hrad ze čtyř světových stran, které jsou zpracované podle starších grafik a dobové pohlednice. Autorem olejomaleb na plátně je Bohumír Roubalík (*1845-1928), který působil v letech 1904-10 jako profesor na Akademii umění v Praze. Západní a severní pohled zpracoval podle grafik A. Balzera, východní podle leptu Karla Postla a jižní podle pohlednice, vydané v roce 1905 J. Kaškou v Kolíně. Malba jižní válcové věže, se střechou a podsebitím, evokuje situaci pozdní gotiky a působí mezi vedutami nepřirozeně. Obzvláště, když na ostatních vedutách je věž, jako zřícenina. Starší malířské předlohy obrazů Šternberka byly vydávány v letech 1918-20. Na pohlednici vyšla malba Jaroslava Panušky (*1818-1920), pohled na hrad od východu s podhradím, (před rokem 1893), který vydala Minerva Praha. Josef Kaška z Kolína vydal sérii uměleckých pohlednic,/ 1918, s názvem „Posázaví“. Číslo VII- Partie z Českého Šternberka je od malíře A. Zelenky. Hrad je vyobrazen od mlýna, v popředí kráčí muž se ženou, vedoucí kozu. Po roce 1918 vyšla i další reprodukce malby hradu od západu, od malíře A. J. Alexe, na zadní straně značená: „Navštivte Československo“. Jednalo se o propagační pohlednice s motivy českých hradů. Ke knize O.Pipera 1910: „Österreichische Burgen“, díl VIII, Vídeň 1910. vytvořil  ilustrační perokresby Josef Resch. Autor zachytil Jižní hranolovou věž se štítovou zdí a Severní hranolovou věž. Protože XV. díl Sedláčkových „Hradů“ vyšel dodatečně, až v roce 1927, kresby pro tento díl již nekreslil známý český vedutista Karel Liebscher (*1851-1906). Kniha byla doplněna fotografiemi, několik ilustrací vytvořil i Jindřich Bubeníček (*1871-1962), který do knihy nakreslil pohled na Severní hranolovou věž, /1924. Po roce 1920 v lokalitě působila celá řada fotografů a malířů, ale pouze jen někteří opakovaně a systematicky. Od roku 1913 vydává série jednobarevných pohlednic „Posázaví“ – Marie Bartlová z Českého Šternberka. Některé pohlednice vlastnoručně kolorovala. Do Posázaví přichází mladší fotografové, jako např. František Zuna (F.Z.K.V.) z Královských Vinohrad v Praze, kteří zde vydávají celé série kolorovaných pohlednic. V kronice Český Šternberk se nám zachovalo torzo kreseb studenta a pozdějšího Ing. J. Palusky, který při prázdninových pobytech /1933 vytvořil desítky kreseb a akvarelů. Zachovaly se nám pouze některé jeho práce: Cihelna na Vrábově, Pohled na hrad od východu. Hrad od sv. Jana Nepomuckého, Stará rybárna u přívozu. Většina prací je dnes v soukromých sbírkách nebo se poztrácela.  Zcela ojedinělým námětem se stal Český Šternberk v díle Františka Jelínka (*6. 6.1882), který zde namaloval jediný olej na kartonu v 30. letech. Studoval na Umprum u profesora E. K. Lišky a později na Akademii u profesora V. Hynaise. Malíř se narodil sice v Praze – Karlíně, ale život prožil v Českých Křížánkách na Svratce. Impresionisticky laděný podzimní motiv zobrazuje hrad od východu. V popředí úvozová cesta k Otrybům a ovocné stromy, v druhém plánu podhradí a hrad. Důraz je kladen na barevnost podzimní přírody. Převládají žluté, oranžové a rumělkově červené barvy vegetace.
Poněkud idealizovaná je anonymní malba, zachycující nově otevřený penzion Sternbergů v Čejkovicích /1935. Od roku 1939 v Čejkovicích maloval, světoznámý malíř, Mikoláš Medek (*1926-1974), který se ale programově krajinomalbě nevěnoval a jeho raná tvorba je již surrealisticky laděná. Medkovy práce jsou od samého začátku nadčasové a region na jeho tvorbu neměl žádný vliv. Několik „suchých jehel“ vytvořil, pod vlivem pobytu v Č. Šternberku /1975, malíř a grafik Josef Jíra (*1929). V období 1970-80 působil zde, dnešní benešovský malíř, Jan Dvořák (*1942), který v Posázaví a na Benešovsku vytvořil řadu olejomaleb a temper. Malíř v lokalitě Vrábov-Kouty vlastnil rekreační objekt a zachytil zde okolní krajinu v různých ročních obdobích. Do stejného období 1970-79 spadají studentské práce malíře a grafika Jana Heřmana (*1955). V letních měsících zde maloval řadu temper a olejomaleb. Od roku 1979 se věnoval již symbolické a surrealisticky laděné malbě. K motivům Českého Šternberka se vrátil až v roce 1990 a to v rovině „vědecké ilustrace“ –historické rekonstrukce hradu a okolní krajiny v různých epochách. Vegetace je pouze naznačená, aby byly umožněny průhledy, na dnes již zalesněná místa. Autor tak vytvořil více jak stovku těchto rekonstrukčních pohledů na hrady: Č. Šternberk, Pirkštejn, Talmberk, Starou Dubou, Zbořený Kostelec a další. Část těchto prací bylo publikováno v časopisech Pod Blaníkem a ve sborníku „Sázavsko“. Hlavní pozornost soustředil přirozeně na proměny obce Český Šternberk a okolí.
  Z nejmladší generace výtvarníků se v současnosti motivům Českého Šternberka a okolí nikdo nevěnuje. Potěšující je, že v době „digitálních fotoaparátů“ vznikají celé dokumentační série snímků hradu a okolí, které jsou publikovány na internetových stránkách a dnes již hojně navštěvovány uživateli. Tato historická obec by si, po stránce ikonografické, zasloužila vlastní monografii, ale zatím vycházejí pouze publikace k samotnému hradu. Z rozsáhlých materiálů kroniky Českého Šternberka, vznikla (1992) „stálá výstava dějin obce“, která je každoročně presentována.

 Mgr. Jan Heřman

Přílohy ke stažení:
Kapitoly z ikonografie Posázaví 2.