Málo místům v Dolním Posázaví tady chybí stavební památky, které by připomínaly slavnou minulost snad kromě první písemné zprávy z roku 1356. A přece už začátkem nového tisíciletí zde pulsoval čilý ruch vorařů v podobě jakési přestupní stanice těch, kteří znali svůj tok řeky natolik, aby splavili především stavební dřevo do Prahy. Nejen podle spisovatele J. Morávka právě tady předávali Horňáci vory Dolňákům. Rokem 1871 do Čerčan „vstoupila“ železnice císaře Františka Josefa I. z Prahy do Českých Budějovic a pomalu tady začaly vznikat dějiny současnosti.
Trochu osobních vzpomínek
Čerčany se pro mne v době letních prázdnin stávaly i místem drobných nákupů obstarávaných na kole. Především tady byla drogerie, kde se – tuším u pana Čápa – dostal aspirin stejně tak ředidlo na barvy, petrolej a benzin ze stojanu pro auta. Kino bylo vyhlášené dobrodužnými filmy z kapitalistické ciziny. Domů jsem většinou chodil pěšky, aby bylo o čem snít. Tenkrát tady stály dvě dominanty v plném provozu – někdejší bílý Vávrův mlýn na mouku a v blízkosti kina kostel Československé církve husitské. Pochopitelně také restaurace. V té nejbližší u nádraží se konaly na podzim výstavy ovoce. Klempířství a kopání studní obstarávala postaru firma zvaná podle majitele Lehovec, ale provozovaná jeho paní. U ní se koupila vše od hřebíků a baňky na mlíko až po hromosvod s patřičnou měděnou deskou kvůli blesku.
Čerčany v roce 1962 aneb sen z roku 1942
V jílovském Regionálním muzeu těžby a zpracování zlata se v archivu dají objevit také písemné skvosty třeba v podobě časopisu, který přibližoval události v Posázaví. Třeba v podobě časopisů, které vycházely v Jílovém, ale referovaly, jak se tenkrát říkalo o celém Posázaví. Účelově jsem vybral Čerčany a nabízím věrnou podobu včetně tehdejších vyjadřovacích obratů a pravopisných zvyklostí:
„Obec má 4.000 obyvatel. Kdo neviděl Čerčany 20 let, ani by jich nepoznal. Staré nádraží zmizelo. Nové sahá až k řece, má trojnásobnou řadu kolejí, podzemní chodby na jednotlivá nástupiště (už se nechodí přes cizí vlak při nástupu na zadní koleji), světlé kanceláře, kde se již nesvítí za dne, rozsáhlé čekárny, šatny a lázně pro turisty jakož i srozumitelné nápisy, informující o příjezdu a odjezdu vlaků. Každý vlak zastavuje na nádraží a ne před ním. Ve stanici zastavují všechny rychlíky.
Restaurace na nádraží byla zrušena, za to restaurace Šnajberkova přeložena ze staré budovy, která byla zbořena, do nového hotelu, jenž byl na stejném místě vystavěn a vybaven všemi moderními vymoženostmi. – Kartářům je vyhrazena zvláštní místnost a také kulečníky mají svůj oddělený prostor. Velký sál má vlastní jeviště a vlastní oponu. V kinu se promítá před každým představením nápis: Vážené občanstvo se žádá, aby netrpělo rušení poslechu šeptem nebo hlasitým mluvením. O středečních představeních nejsou již hádky o sedadla, neboť před rokem byly zavedeny číslované lístky.
V hotelu „Sázava“ přistavěli dependence o 80 pokojích. V hotelu „u Škvorů“ postaveno bylo moderní divadlo s úplným zařízením pro výpravnou operetu i činohru. V šatně se „úřaduje“ při každém divadelním představení. U silnice do Lštění, na kopečku, z něhož je pěkný pohled do údolí, stojí nádherný turistický hotel „Panorama“ s jedinečným komfortem. Při hotelu jsou četné garáže, mimo to je tu rozsáhlé parkoviště. Těch bývá v sobotu a v neděli velmi mnoho – přijíždějí od Poříčí n. S., od Pyšel, po nové okresní silnici s betonovým mostem přes Sázavu, i od Zlenic. Vyhlídková dvorana hotelu je nejkrásnějším útulkem letních i zimních hostů v celém Posázaví. Od hotelu „Panorama“ vede pohodlná cesta ke kostelu českomoravské církve, jenž má již věž. Úchvatná vyhlídka s této věže láká sem turisty z dalekých krajů. V celé obci je zavedena kanalizace a nové stavby se provádějí přesně podle regulačního plánu. Je zřízen vodovod. Všechny ulice jsou dlážděny a před všemi domy jsou chodníky většinou betonové. Na tyto věci je obecní úřad zvláště přísný. – O čistotu na ulicích dbá zřízenec. Proslýchá se, že dávnému přání čerčanských obyvatel bude vyhověno a že bude v Čerčanech lékárna, neboť všechny nástrahy proti jejímu povolení byly konečně překonány. Na poslední volné parcele naproti nádraží byl postaven osvětový dům s velkou přednáškovou síní, čítárnou, knihovnou a místnostmi spolkovými. V přízemí čistá kavárna, v níž lze si přečíst všechny domácí a mnohé cizí časopisy. Na náměstí před nádražím jsou pěkné kupecké krámky a přímo proti východu z nádraží je turistická informační kancelář, vybavená všemi pomůckami pro turisty i letní hosty v posázavském kraji.
Čerčanský odbor KČT má již 600 členů a nehodlá přijímati další, protože pro členské schůze, jichž se účastní, na rozdíl od jiných obcí, všichni členové, není k disposici vhodná místnost. „Kroužků! Má odbor již deset (pěvecký se právě utvořil, čímž realizována byla myšlenka stará 20 let). Značkování turistických cest je provedeno dokonale. – Turistická noclehárna koná dobré služby. Na Chlum vedou dvě pohodlné stezky – až na vrchol, kde stojí mohutná rozhledna.
Okrašlovací spolek již pilně okraluje. – V „Důle“je nádherný park s dlouhou lipovou alejí, která jde středem bývalých luk od nádraží až k Chlumu.
Posázavské sdružení odborů KČT vydává vlastní časopis, má zabezpečeny roční subvence ve výši 10.000 K, ale dosud nemá rozřešenu otázku, která obec je „výpadní branou! Turistů přibývá.
V řece Sázavě je zase více ryb – díky spojení rybářů čerčanských a benešovských, které bylo provedeno před 20 lety.
Kampelička postavila na zahradě velký činžák, čímž byla bytová nouze podstatně zmírněna. Ale starý vagon na Bulánce, který sloužil za byt jednomu občanu, a jehož si každý turista jistě všimne, bude prý i dále zachován, protože obec Čerčany nemá mnoho historických památek.
Obecní zastupitelstvo studuje projekty nové radnice tržnice. Právě byl schválen jednotný regulační plán pro obce Poříčí, Městečko, Čerčany, Vysokou Lhotu, Čtyřkoly a Lštění – budoucí zahradní město „Velké Čerčany“.
V tom jsem se probudil. – Byl to krásný sen – opravdu všechno jen sen?
A. Klas.
Pár nejen čerčanských postav
Dobrá dvě desetiletí před 2. světovou rádi využívali čerčanské nádraží k cestě domů do Prahy nejen tzv. lufťáci čili předchůdci chatařů, ale také třeba významní umělci z venkova. Mezi ně patřili třeba poslední český bohém A. Longen, mladý a nadějný básník J. Seifert a politický bouřlivák S. K. Neumann. Tuhle trojici, které někdy doprovázela herečka Xena Longenová. Na letním bytě pobývali u pana řídícího J. Koťšála, který jim vyhovoval politickými názory jako snad jediný člen komunistické strany široko daleko. Traduje se, že jejich cesta po silnici podél řeky Sázavy se nekonečně protahovala návraty kvůli panu řídícímu a občas jen těžko stihli jeho vzácní hosté nastoupit do posledního flamendercuku.
A Vítovo působení?
Mezi ryzí čerčanské postavy šedesátých let, o kterých jsem tenkrát jako student jen slýchal, byl farář husitské církve monsignore K. Škop. Jeho nástupce Mgr. O. Vít (1943-2004) sem vstoupil s dobře utajovanou minulostí, která byla spojována J. Palachem. Za rozmnožování a rozšiřování jeho posledních dopisů byl vyloučen ze studia, ke kterým se mohl vrátit až v osmdesátých letech. To už byl v literárních kruzích znám pracemi o J. Š. Baarovi, F. Halasovi a J. Seifertovi. S takovýmto kádrovým, ale dobře utajovaným profilem se ujal čerčanského Husitského sboru, ba dokonce se následně stal šéfredaktorem regionálního zpravodaje. Své Čerčany však dokázal povýšit i mezinárodně. V roce 1978 tady přivítal duchovní z Japonska a následně amerického univerzitního profesora z Omahy. Ten totiž působil na tamější katedře českých dějin. O několik let později (roku 1985) zorganizoval O. Vít dokonce Mše křesťanské mírové shromáždění. Krátce před vstupem do nového tisíciletí, přesněji r. 1999, se stal členem delegace k papeži ve Vatikánu.
Doma však také nezahálel. Léta působil jako šéfredaktor i editor Čerčanského zpravodaje. Připravil důstojné oslavy 50. výročí otevření Husova sboru a spolupodílel se na oslavách 650. výročí Čerčan. Inicioval vznik místního znaku a praporu. Vynikal encyklopedickými znalostmi, nevyhýbal se ani všedním radostem. K nim patřila návštěva restaurace U Škvorů, jeho obliba v kouření a popíjení třeba vína.
Netvrdím, že někdo jiný by Čerčany nepřiblížil jinak, stručněji a třeba zásluhou ne pouze regionálního tisku. I tam jsou však zajímavosti, které zaujaly na posledním setkání kronikářů 12. června v pražském SoA na Chodovci. Jako vzor třeba pro napodobení jsem vybral jednostránkový seriál (měl jsem k dispozici posledních pět čísel) vždy tří starých fotografií s místím stavebním motivem i přírodním motivem a se stručným popisem. Také jsem krátce citoval z vypravování na pokračování. I to mělo úspěch. Zejména když jsem připomněl, že autorem vtipně psaných příhod je místní pan kronikář.
Jaromír Košťák
Přílohy ke stažení:
ČERČANY
Vložením fotografie a jejím odesláním souhlasíte s jejím zveřejněním na těchto stránkách. Provozovatel si vyhrazuje právo na nezveřejnění fotografií.