Centrum sklářského umění přivítalo první akci – křest knihy o řece Sázavě

Křtem doslova a do písmene prošlo ve čtvrtek 24. dubna nové Centrum sklářského umění v Sázavě. Pro veřejnost se sice otevře až 6. června, první akci už má ale za sebou. Byl jím křest knihy Řeka Sázava 100 let poté… ve fotografiích Jaroslava Pelíška. Slavnost si nenechalo ujít na 40 lidí. Měli příležitost seznámit se nejen s publikací zachycující proměnu posázavské krajiny, ale také s obnovenou sázavskou hutí František, která se proměnila v moderní sklářské centrum.

Knihu Řeka Sázava 100 let poté… vydala společnost Posázaví o.p.s. v rámci projektu Řeky se mění. Přibližuje přírodní krásy a architektonické památky krajiny kolem řeky Sázavy od jejího soutoku s Vltavou u Davle až po Havlíčkův Brod.  Fotograf Jaroslav Pelíšek při křtu řekl, že se snažil zachytit dané místo ze stejného úhlu pohledu, jaký měli autoři dobových snímků před 50 až 100 lety. Ne vždy to ale bylo možné – někde tomu bránily vzrostlé stromy, jinde novostavby. Kniha vyšla v nákladu 1 500 kusů a je neprodejná.

Hosté slavnostního křtu dostali příležitost prohlédnout si prostory, v nichž se na začátku června otevře unikátní sklářské centrum. Průvodkyní jim byla jeho ředitelka Martina Kulhavá. Prohlídku zahájila v Noemově arše – jedinečné dvoupatrové výstavní síni, v níž se bude prezentovat část unikátní sbírky výrobků vytvořených sklářskými výtvarníky na Mezinárodních sklářských sympoziích IGS v Novém Boru v letech 1982 až 2006. Rozsáhlá sbírka, která je majetkem Nadace Josefa Viewegha, která zachránila i chátrající sázavskou huť František, obsahuje 1 500 děl od zhruba 500 autorů z celého světa.

Návštěvníci si pak prohlédli sál pro krátkodobé výstavy – jako první se v ní v září představí dílo významného světově proslulého rytce skla Jiřího Harcuby (1928–2013). V dalších místnostech budou mimo jiné expozice broušeného, malovaného, rytého a hutního skla nebo tavených plastik. Dílenským provozem přítomné provedl umělecký manažer Centra sklářského umění František Janák. Představil jednotlivé sklářské technologie od kahanové techniky, malování a broušení po leštění a pískování skla. Dalším zastavením byly sklářské pece, ateliér, archiv a dokumentační centrum.

Centrum sklářského umění vzniklo rekonstrukcí bývalé sklářské huti František, kterou postavil v roce 1882 Josef Kavalier a dal jí jméno po svém otci. Po vybudování nových provozů skláren a nových výrobních hal v Sázavě ale její význam klesal a pomalu chátrala. V roce 2010 byla zapsána na seznam kulturního dědictví ČR. Její záchranu si vzala za své Nadace Josefa Viewegha Sklářská huť František. V červnu 2014 v ní otevře expozici sklářského umění, připravuje rezidenční a výběrové tvůrčí pobyty pro sklářské výtvarníky a řemeslníky i širokou veřejnost, diskuse, přednášky a konference. Zaměří se také na spolupráci se základními školami, aby probudila zájem žáků o sklářské řemeslo.

jt