Kastelánkou na zámku Konopiště

Marie Krejčová zná zámek Konopiště doslova od sklepa po půdu. Jak by ne, když je na této památce už čtvrtstoletí kastelánkou. Na Konopiště přišla z rodného Šumperka a letos zde svou misi končí, odchází na zasloužený odpočinek.  

Právě v době 100. výročí tragické smrti posledního konopišťského pána, následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželky Žofie z Hohenbergu. „Říkala jsem si, že to bude symbolické ukončení mého působení na Konopišti. Už přesluhuju, chce to ‚nový mozek‘. Přiznám se, že za těch 25 let jsem si zvykla na určitý stereotyp a spoustu věcí přehlédnu. Mám tady ale velice dobrý kolektiv spolupracovníků, kteří mají spoustu nových nápadů,“ říká usměvavá žena. 

Ze školy přímo k památkám Když coby čerstvá absolventka stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně nastupovala v roce 1975 do Vlastivědného muzea v Šumperku, asi by ji ani ve snu nenapadlo, že o památky, které tehdy dostala na starost, bude pečovat po celou svou profesní kariéru. I když… „Už jako studentka na střední a vysoké škole jsem dělala průvodkyni na zámku ve Velkých Losinách. Poznala jsem díky tomu práci kastelánů a chtěla jsem se na nějaký zámek dostat. V blízkosti rodiště žádná možnost nebyla, uvolnilo se tehdy ale místo správce na Konopišti, tak jsem to zkusila.  

Nastoupila jsem 1. února 1989 a od té doby jsem tady,“ vypráví v přítmí své zámecké pracovny. Nezastírá, že se jí bude stýskat, protože Konopiště, stejně jako zámek ve Velkých Losinách, je její srdeční záležitostí. Zámeckou paní se ale necítí. „Jeden můj známý říkával, že zámeckou paní byla jen Žofie, že já jsem jen paní Zámecká. Za ta léta to ani jinak nejde, když tady žijete, bydlíte, jste tady od rána do večera. Odjíždím jenom na dovolenou, když mám pár dní volna. Do práce mi stačí přejít chodbu, můžu sem chodit v papučích. Na druhou stranu jsem ale pořád v práci. Když mám volno a kolegové něco potřebují, tak zavolají. Ale nikdy mi to nevadilo. Naopak, i když mám volno a jsem doma, tak stejně párkrát za den do kanceláře přijdu, aspoň se podívat na e-maily,“ dodává. 

Život na zámku
Na Konopiště se tehdy nastěhovala se svou malou dcerou. Neměla auto, tak ji denně, v zimě i v létě, vozila na kole do školky v Benešově. Na zámku bydlely zprvu samy, až po dvou letech se tam přistěhovala další rodina a později přibyla ostraha. „Stalo se třeba v době, kdy zabezpečovací systém nebyl ještě tak dokonalý, že stačilo, aby se průvanem otevřelo okno a spustil se alarm. Někdy jsem obhlídku zvládla sama, někdy jsem ale měla strach a zavolala jsem policii. Třeba v pokojích na třetím návštěvnickém okruhu, který tehdy ještě nebyl v provozu, nebyl zaveden elektrický proud, tak jsme příčinu poplachu hledali s baterkou v ruce,“ zavzpomínala. Jindy zase musela v noci vzít s sebou dcerku do Velké věže, když kontrolovala, jestli tam nevznikl požár po svařování nádrží na vodu. Zvykla si i na desetitisíce návštěvníků, kteří ročně projdou zámkem a jeho parkem. „V létě si klidu užiju jen o pondělcích, kdy máme zavřeno.  

To vyrážím na kole po známé trase na letiště do Nesvačil, dívám se po letadlech, dám si pivko, mám s sebou knížku, chvilku si sednu a čtu. Jezdím sama, protože celou rodinu mám na Moravě,“ dodává. Odloučení si s rodinou vynahrazuje v létě. Každý rok společně vyrážejí na cyklistickou dovolenou po republice. „Je to pro mě odpočinek. Do ciziny jezdím také, ale mimo turistickou sezonu na zámku a spíš na poznávací zájezdy, moře moc nemusím,“ dodala.

Při svých toulkách často zabloudí i na jiné památky. A to se v ní probudí profesionální cit. „Dcera, když byla menší a jezdily jsme spolu na výlety, tak se vždycky za mě styděla, protože jsem potichu, jen pro sebe, kritizovala, když někde měli pavučiny nebo něco, co se mi nelíbilo. Přiznám se, že hodně porovnávám. Jsou ale zámky, které se mi moc líbí, jsou nádherné, udržované, je na nich úžasná atmosféra. Ale Konopiště pro mě je a vždycky bude nejlepší,“ poznamenala. Ač žena, má moc ráda konopišťskou zbrojnici. „Nejsem odborník na zbraně, ale zbroj je precizní práce, nádherná a zbrojnice má úžasnou atmosféru, úplně jinou než místnosti s nábytkem a obrazy. Je to možná dáno tím, že klasických interiérů je hodně, ale naše zbrojnice je jedinečná,“ řekla. Ráda chodí také do Velké věže, a to kvůli nádherným renesančním reliéfům, které jí, původem stavařce, učarovaly.

Co František Ferdinand netušil
Z pohledu staleté historie konopišťského zámku může být pro někoho 25 let pouhou epizodou. Přesto se tu za tu dobu hodně změnilo. Podařilo se zrekonstruovat a zpřístupnit skleníky v Růžové zahradě. Otevřel se třetí návštěvnický okruh, který návštěvníky zavede do soukromých pokojů rodiny Františka Ferdinanda d’Este. „Byl v nich depozitář, kam nikdo nesměl. Připravili jsme se spolupracovníky projekt, který se podařilo zrealizovat. Podkladů bylo na zámku hodně, od inventárních seznamů po dobové fotografie interiérů,“ vzpomněla Marie Krejčová. V současné době dokončují opravu Korkového pavilonu v parku.

Čím si kastelánka vysvětluje, že je Konopiště jedním z nejnavštěvovanějších zámků v republice? „Osobnost Františka Ferdinanda je všeobecně známá a hodně ovlivnila dějiny Československa. Konopiště je navíc blízko Prahy a návštěvníkům má opravdu co nabídnout – zámek je přeplněn kvalitním mobiliářem, je tu zbrojnice, muzeum sv. Jiří, unikátní střelnice, kterou jinde v Česku nenajdete, lovecká chodba, medvěd… Myslím si, že je toho tu hodně a snažíme se nabízet i doplňkové programy,“ zdůvodnila Marie Krejčová. Posteskla si však, že dnešní doba památkám nepřeje. „Je na ně čím dál méně peněz, letošní rok, který je pro nás kvůli výročí atentátu na Františka Ferdinanda tak významný, je z hlediska financí nejhorší za posledních 25 let. Nebudeme mít peníze ani na údržbu, natož na vzpomínkové akce. Hodně z nich připravujeme na koleně, zadarmo, ve svém volném čase. Kolegům za to patří velký dík,“ dodala. 

Loučení s Konopištěm
Jako kastelánka projde Marie Krejčová branou zámku Konopiště naposledy v červnu. „Čím víc se to blíží, tím víc jsem smutná. Ale všechno musí jednou skončit,“ říká. Jedním dechem ale dodává, že se sem z Moravy bude ráda vracet. Za známými, kamarády, bývalými spolupracovníky. Potěší ji i to, když se bude moci třeba jenom projít zámeckým parkem.

tel.: 317 721 366, 602 349 068, e-mail: konopiste@npu.cz; http://www.zamek-konopiste.cz