600 let = 600 gratulantů

V sobotu 25.6.2006 oslavovaly Hvězdonice 600 let od svého založení. Spolu s obcí si připomenula také své kulaté 70. výročí založení Baráčnická obec, která v obci působí.

Slavnosti zahájil průvod obcí, zasazení lípy a odhalení památného kamene. V úvodním krátkém proslovu starostky zaznělo, kromě přání hezkého odpoledne také vyjádření, že obec žádá na úhradu výdajů oslav dotaci z programu LEADER + a poděkování všem, kteří se na jejich přípravě podíleli. Starostka Alexandra Baňařová vyjádřila slovy Františka Hrubína motto oslav, které vyjadřuje myšlenku spolupráce obyvatel v obci a společný zájem o život v ní: „Kdykoli jsem byl sám, byl život nad mé síly.“ Místní kronikář přednesl ve zkratce historii obce i spolkového života a po příchodu na hřiště ochotně zodpovídal dotazy, předkládal zájemcům staré fotografie a kroniky.

Hybnou silou společenského dění ve Hvězdonicích je již sedm desítek let Baráčnická obec, jejíž členové (sousedé, tetičky i rychtář) se odpoledne zúčastnili se vší parádou, ve slavnostních krojích a s prapory, které nesli za doprovodu hudby v průvodu. U slavnostní brány tetičky vítaly návštěvníky chlebem a solí.

Stěžejní část programu se odehrávala na hřišti zvaném Pískovna, kde také k obdivu všech přítomných za parného slunce nastoupily dvě čtveřice dětí ze základní školy v Choceradech k České besedě. Statečně pod dohledem paní učitelky Poláškové dotančily tento na paměť náročný tanec bezchybně až dokonce.

Program pokračoval aktivitami zajímavými jak pro děti a dospělé, ale také pro seniory. Mezi nejzdařilejší z nich patřilo vystoupení Studia Dell´arte z Českých Budějovic z pohádkou O Zlatovlásce, ukázka práce hasičů z nedalekého Vranova, jejichž občasná sprcha pomohla některým účastníkům, k přečkání žhavého slunného odpoledne, soutěže, fotbalové utkání místních a hostí, které skončilo nekontroverzní remízou 8:8 a úchvatné vystoupení bublináře pana Strassera. Ten dětem s laskavostí sobě vlastní poskytl možnost pohrát si s obřími bublifuky. Tečku za programem slavností nakreslil na ztmavlé obloze ohňostroj. Společný večer však pokračoval v přátelské atmosféře za zvuků kytar, banja a mandolíny dlouho do noci.

Den byl krásný i náročný zároveň. Největší tíha příprav ležela na něžných ramenou několika místních žen, které se sdružují do neformálního společenství nazvaného Hvězdonický babinec, jenž pořádá v obci veškeré akce zaměřené na děti. Možná právě proto jsem měla tu čest spatřit na vlastní oči dokonale sehraný tým dobrovolníků. Připravovali stoly, židle, lavice, slunečníky, výzdobu, posekali a shrabali celé hřiště, napekli sladkosti a ještě  vykonali  mnoho dalších neméně důležitých prací, z nichž jsem stejně většinu neviděla. Co jsem však viděla, byly puchýře na jinak pěstěných rukách, unavený výraz, ale také zářící oči a úsměv ve tvářích. Zdá se že výše zmíněný citát popisující negativa osamocení, ve Hvězdonicích snad ani není třeba připomínat, neboť společně motivovaná spolupráce jej automaticky vylučuje. Věřím, že význam podobných slavností není jen v připomenutí si historie, ale právě v uvědomění si vzájemné sounáležitosti. Nechť jim toto společenství a nadšení vydrží dalších 600 let.