Od roku 1900 hospodaří, za svého syna Jiřího Douglase Sternberga, jeho otec Filip. V roce 1905 již hrad a panství plně přebírá Jiří Sternberg. V obci je otevřen telegrafní úřad a nová pošta, která používá označení Šternberk nad Sázavou. Z víděňských dotací je regulován Brtnický potok, který je uprostřed náměstíčka přemostěn a uložen do hlubokého koryta. Zavádí se kanalizace na odtok dešťové vody, je regulováno koryto řeky a místní dva potoky. Práce probíhají po etapách v letech 1902-1920. První světová válka vzala zdejší obci 33 synů nebo otců od rodin. Uprostřed parku byl vybudován pomník padlým. Některé rodiny neměly své pokračovatele, tak majetek v obci prodávají a stěhují se jinam.
V roce 1921 má obec 64 domů a 421 obyvatel. V roce 1919 vláda vyhlásila „Pozemkový zákon“a šlechtě zrušila tituly. Do obce se stěhují noví kupci půdy a pozemků. Tento zákon odebral šlechtě a církvím větší část pozemků a obec je dosídlena. Začíná se znovu podnikat a budovat. Je otevřen nový penzion Vesna (1922), připravuje se urbanizace obce a výstavba intravilánu (1923/25). Sternbergové si zřizují v Ratajích elektrárnu a přivádí elektrický proud do svých velkostatků a na zámek. V obci se svítí petrolejkami. Proti vůli Sternbergů je naproti hradu, na řece vybudováno nové pískové koupaliště a postavena výletní restaurace - ve funkcionalistickém stylu, kde se i vaří a čepuje benešovské a popovické pivo. V areálu jsou kabinky, hřiště a provozuje se půjčovna loděk. Z Českého Šternberka se stává vyhlášené letovisko. Modernizují se domy, staví penziony. Upravují se místa na koupání a opalování turistů a výletníků. Otvírají se malé obchůdky, jsou zde 3 restaurace, benzinové čerpadlo, zavádí se pravidelné vlakové a autobusové spojení. Jihočeská energetika sem přivádí elektrický proud. V intravilánu si otvírá ordinaci zubař, pravidelně sem dojíždí všeobecný lékař a zřizuje se poradna pro kojence. Brzy je otevřena i policejní stanice. Staví se nová silnice do Čejkovic a z původního pivovaru vzniká luxusní hraběcí penzion (1934/36), který je zásobován vlastními hospodářskými produkty. Na středověkém vazišti vorů je postavena budova Sokola se sportovištěm (1924). V prostoru tělocvičny je vybudováno jeviště, kde se hraje pravidelně ochotnické divadlo. Kromě tělovýchovných akcí jsou zde pořádány i taneční zábavy a koncerty. (V šedesátých letech zde začalo i promítání filmů). Hrad je zpřístupněn Klubu českých turistů, kteří od roku 1922 budují v Posázaví síť značených tras. V roce 1930 měla obec již 84 nových domů a 438 obyvatel (z toho tři německé národnosti). Obec se stává letoviskem i pro bohaté židovské rodiny z Prahy. Intravilán měl 363 obyvatel, což dokazuje, že většina už bydlela v nových rodinných domech (77 vilek). Do urbanistického plánu spadala i výstavba hřbitova (1939).
V roce 1939 se zavádí dvojjazyčný název obce Böhmiscg Sternberg a Český Šternberk. Místní sedláci pomáhají Jiřímu Sternbergovi uživit devět dětí, protože lístkový příděl nestačí. Nastupující fašismus a začátek II. světové války výstavbu domů úplně zastavil. Sternbergové se nepřihlásili k německé národnosti, a tak je na jejich majetek uvalena německá nucená správa - zámek Č. Šternberk, Park-hotel, penzion v Čejkovicích, zámek Jemniště. Počet obyvatel po válce poklesl na 366, při více jak 100 domech (3 lidé na dům).
Poválečné nadšení a elán je vystřídán zklamáním. Je zaveden přídělový lístkový systém. Tato situace v roce 1948 nahrává komunistům, kteří od roku 1944 připravují převrat. (K. Gottwald byl agentem KGB již od roku 1944 - archiv KGB). Únor 1948 ukončil naděje místních živnostníků a podnikatelů. Z penzionů se staly zotavovny ROH, z hraběcího hotelu školicí středisko armády, do čela obce se staví kariéristé. V roce 1949 je Sternbergům vyvlastněn veškerý majetek. KČT na hradě vystřídají výpravy dělného lidu - zasloužilé dojičky, horníci, šičky a bolševická inteligence. Dostavba intravilánu naproti státnímu hradu nepřipadá v úvahu. Zemědělské družstvo vlastníků vystřídá vynucený Státní statek (1959), který zabral všechny hospodářské budovy v obci. Plných 25 let nebyl v obci postaven jediný nový dům! Výjimku tvořila stavba víceúčelové budovy na náměstí (1967), kterou si občané postavili svépomocí. Místo zde našel MNV, knihovna, byt správce, ordinace zubního a všeobecného lékaře, zasedací sál a v suterénu hasičská zbrojnice. V roce 1961 je postaven nový betonový most. Z hraběcí pily je zbudován pionýrský tábor Interiér.
Politika roku 1968 obec nikterak neovlivnila, protože okres si přál mít z Českého Šternberka rekreační oblast velkých center. Tomuto účelu odpovídala i masová výstavba chat v Posázaví, která vedla až ke stavební uzávěře v lokalitě. Ta trvala zhruba do roku 1985. Na vyvlastněných pozemcích vzniklo několik rodinných domů (1975). Stát na okrese podporuje devizové podniky: ESO v Divišově, zbrojovku Sellier a Bellot, JAWU a sklárny Kavaliér (SIMAX). Malé obce se začínají vylidňovat. Řada obyvatel by ráda stavěla rodinný domek se státní podporou, ale obec nemá vlastní pozemky. V té době leží na MNV 128 žádostí o výstavbu RD v obci. Úbytek obyvatel na čas zastavila výstavba dálnice D1 a stavba vodního díla Želivka. V roce 1975 pískové koupaliště zničil velkorysý projekt kolmého přepadového jezu, který změnil tok řeky, navýšil hladinu o metr a způsobil nánosy bahna. Místní lidé se stěhují tam, kde jim nabízejí pozemky: Sázava, Čerčany, Lštění. Obci už nepomohl ani pracně získaný titul „Nejhezčí obec okresu Benešov“. Slabá infrastruktura nemůže uspokojit potřeby rostoucího počtu turistů, kteří navštěvují Posázaví. Počty rekreantů, chatařů a výletníků šplhají k sedmi až deseti tisícům lidí v lokalitě. Menší výstavba RD byla zrealizována i v sousedních Čejkovicích, které patří k obci.
Ve svobodných volbách byl zvolen nový starosta obce, který musel řešit řadu pro obec nových problémů. V roce 1991 už měla obec jen 152 obyvatel. V roce 1992 byly uznány veškeré restituční nároky rodiny Sternbergů. Správou rodinného majetku byl pověřen Zdeněk Sternberg (*1923), nejstarší syn Jiřího Douglase Sternberga. Pro Zdeňka Sternberga to znamenalo přestěhovat se, protože doposud bydlel ve Vídni. Někteří obyvatelé to přivítali s nadšením, jiní ne. Každé navracení majetku původním vlastníkům je problematické. Pro rodinu Sternbergů to znamená závazek k tradici rodu, půdě a majetku. (Pro začátek se správcovství zámku ujal Zdeňkův synovec Jiří Sternberg, jehož tatínek Bosko Sternberg v Čechách žil. Později restituuje zámek Jemniště, kterého se zříká ve prospěch svého syna. Když se Jiří Sternberg oženil, přesídlil se svou ženou Petrou Sternbergovou, rozenou Říhovou, na zámek Jemniště. Nastala jim neúnavná dřina a úmorná práce, která přináší výsledky. Postupně přechází k profesionálnímu řízení velkostatku Jemniště. Dnes je zámek Jemniště opraven a zrestaurován. Ročně přiláká tisíce návštěvníků, kteří chtějí prožít „rokokovou atmosféru“ na zámku.
Teprve v roce 1999 byl vydán podnět k vypracování nového Územního plánu obce Český Šternberk. Vypracováním plánu byla pověřena Ing. arch. Marie Horváthová, která se úspěšně zhostila plánu pro sousední obec Drahňovice. To, co se jí povedlo na malé vesnici, nedokázala zrealizovat ve známém letovisku. Územní plán obce Č. Šternberk se ukázal jako nekomplexní a profesionálně nezvládnutý (názor odborníků na urbanistiku. Můj odsudek je daleko I. kategorie.) K parcelám chyběly příjezdové a přístupové cesty, uprostřed intravilánu byly vyprojektovány parčíky a plácky pro psy, chyběly TF. Neřešilo se přeložení vedení vysokého napětí, které vedlo přes nový intravilán a jeho uložení do země. Vše kalkulovalo s myšlenkou: to se bude řešit „někdy v budoucnu“! Nikdy nic v přítomném čase! Cesta 501, se sklonem 30 stupňů, byla průjezdní od Nového dvora až k trati železnice! Řešil se problém čističky od samého začátku, alternativa jímek. (Jediným přínosem pro nový územní plán bylo to, že starosta Jan Filip zrealizoval obecní vodovod, vedený z vrtů od Katovky. Tím si vybudoval starosta pomník. Práci obou starostů (Jan Filip, Štěpán Kopeček) ať hodnotí obyvatelé obce a dějiny. Obec nebyla připravena na tak velký projekt, na příliv nových obyvatel a výstavbu rodinných domů. Investorům a stavebním firmám došla po deseti letech trpělivost.
V historii byl Český Šternberk již několikrát dosídlován - po třicetileté válce, po zavedení reforem a zákonů Josefa II. (1740–1780), v roce 1848, kdy se vrátil rod Sternbergů. Naposledy po I. světové válce a částečně v letech 1922-27). Vylidňování nastalo po roce 1948.
Dnes (2014) obec Český Šternberk připravuje nový územní plán, který by odstranil nedostatky stávajícího. Stavební parcely (v lokalitě „U lesíku Koberka) jsou již zasítěné , mají ulice, chodníky a osvětlení. Je zde vodovod, vysoké napětí uloženo do země a vybudovány TS. Dalo by se říci, že obec po devadesáti letech zrealizuje to, co začali naši dědečkové. Držme jim všechny palce, protože návrat „před druhou světovou válku" může někomu připadat archaický. Navázat na tradice a poučit se z chyb? Jak samozřejmé?
A kdo to byl ten Kobera? To byl poctivý a ochotný převozník dole na Sázavě - pod hradem. Jeho rod zde převážel přes řeku už v 16. století! Asi byl oblíbený, když po něm pojmenovali lokalitu „Za Koberou“ (za přívozem) a nedaleký les Koberka. Žádná mediální hvězda - jen převozník!
Přejme nové starostce Českého Šternberka trochu štěstí, podporu ze strany spolupracovníků a přejícnost okresu Benešov. A nám turistům? Aby turisté po prohlídce hradu ihned neodjížděli pryč, aby se jim zde líbilo. Aby se měli kde najíst, zabavit se, ochutnat „Šternberské koláče“, projet se na lodičkách, projet se třeba na koních, vykoupat se, zasportovat si. Mít zde zkrátka víc strávených chvil, dní, volného času. S tímto problémem bojuje většina turisticky atraktivních obcí a letovisek. Někde i úspěšně. Přejme této prastaré hornické osadě (stříbrné povrchové doly) Šternberku „Zdař, Bůh“!
Jan Heřman
Přílohy ke stažení:
Toulky Podblanickem a Posázavím LXVII. Střímelice II.
Vložením fotografie a jejím odesláním souhlasíte s jejím zveřejněním na těchto stránkách. Provozovatel si vyhrazuje právo na nezveřejnění fotografií.