V Týnci nad Sázavou se vzpomínalo na sázavské „plavce“

Život sázavských „plavců“, kteří v minulosti dopravovali po řece dříví a další náklady, přiblížila akce Voraři na Sázavě. V Týnci nad Sázavou ji v sobotu uspořádala společnost Posázaví o.p.s. spolu s partnery. Pokusila se tak připomenout jedno téměř zapomenuté řemeslo. Jak to tenkrát na řece Sázavě vypadalo, se návštěvníci dověděli z dobových fotografií. Mohli si také prohlédnout model voru nebo ochutnat speciální vorařské menu z hrníčku přezdívaného „plaváček“, který nesměl chybět ve výbavě žádného „plavce“. Pro děti byly připraveny hry a soutěže.

Sedmiletý Kuba se činil u stolku se skládačkou puzzle. „Nebylo to těžké, poskládal jsem to sám,“ hlásil hrdě. Za odměnu dostal žlutý nafukovací balonek a barevný časopis Posázavské Kukátko – dokáže si ho už prý přečíst sám.

Modely prámů v měřítku 1:43 stavěl před zraky příchozích Václav Pošmurný. „Inspiraci jsem hledal hlavně na internetu. Třeba od expedice, která jela už dvakrát na vorech ze Štěchovic do Prahy. Vory pro ni pomáhal stavět jeden z posledních žijících vorařů Jan Havel. Problém byl ale ten, že oni stavěli vltavské vory, sázavské prámy byly menší a jednodušší. Jezdily totiž na kratší vzdálenost a až v Pikovicích, před přejezdem na Vltavu, se svazovaly vždy dva prameny k sobě. Na Sázavě nesměl být vor delší než 113 metrů, protože by některé úseky neprojel,“ popsal Václav Pošmurný.

Jak se plavci během cesty stravovali, napověděl speciální jídelníček týnecké Restaurace Nad Řekou. Nabízela česnekovou polévku s opečeným chlebem a kousky slaniny, kterou servírovala v kameninovém hrníčku „plaváčku“, smažené grundle nebo bramborák s uzeným masem. “Zjistil jsem, že voraři jedli třeba hrouzky a další malé rybky, které lovili přímo z řeky. My jsme museli použít, co bylo dostupné, tedy mořské ančovičky, ale ohlas u lidí byl výborný. Variantou pro ty, kteří ryby nemají rádi, byl bramborák,“ řekl majitel restaurace Jan Vávra.

Nápad připomenout staré řemeslo se líbil i Jaromíru Biolkovi, majiteli outdoorového centra Bisport, které bylo jedním z partnerů akce. „Atmosféra tu byla výborná, bylo to takové nostalgické zastavení, potkal jsem tady spoustu lidí z Týnce i okolí,“ řekl. Stopy vorařů jsou podle něj na řece vidět do současnosti. „Třeba na cestě do Pikovic. Bývaly tam peřeje, které museli voraři projíždět a byla to pro ně velice náročná trasa. Pravidelně ji udržovali, odstraňovali z ní kameny. Vodáci, kteří tudy v současnosti projíždějí, to dodnes mohou vidět. Pamětníků je už ale velice málo. Přitom vorařství bylo řemeslo, které podle mě k Sázavě patří stejně jako legendární Posázavský Pacifik,“ dodal Jaromír Biolek.

Akce Voraři na Sázavě byla součástí projektu „Řeky se mění“, který realizuje Posázaví o.p.s. ve spolupráci se společnostmi Lípa pro venkov o.s., Královská stezka o.p.s. a Rakovnicko o.p.s. Jeho hlavním cílem je zvýšit bezpečnost vodácké turistiky na řekách Sázava a Berounka a zpřístupnit ji široké veřejnosti. Součástí akce bylo také představení Desatera slušného chování na řece. Náklady na realizaci projektu jsou 3,8 milionu korun, z toho 3,4 milionu korun pokryje dotace z Programu rozvoje venkova.

Po řece Sázavě se v minulosti vory plavily v úseku dlouhém přes 140 kilometrů, a to od Světlé nad Sázavou až po soutok s Vltavou u Davle. Život vorařů a jejich rodin na přelomu 19. a 20. století, jejich radosti, strasti, lásky i nenávisti barvitě vylíčil spisovatel Jan Morávek v knize Plavci na Sázavě nebo film pro pamětníky Plavecký mariáš s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli. Odkaz Morávkova díla by v budoucnu mělo připomínat nové muzeum v Kamenném Přívozu, jehož vybudování připravuje obec ve spolupráci s Posázavím o.p.s. a dalšími partnery.

jt 

Foto Veronika Pošmurná 

Přílohy ke stažení:
TZ Plavci na Sázavě