Náš soused netopýr

Začátkem dubna se děti v Mateřské škole Maršovice těšily na neobvyklý program o netopýrech. V průběhu programu se seznamovaly se způsobem života netopýrů, jejich významem v přírodě a formou rozličných her si vyzkoušely některé netopýří dovednosti. Zároveň se setkaly s živými handicapovanými netopýry, které si mohly prohlédnout hodně zblízka.

Program v naší mateřské škole realizovala Česká společnost pro ochranu netopýrů. Tuto společnost zastupovala její zaměstnankyně RNDr. Petra Schnitzerová, Ph.d., která děti celým programem provázela. Petra se v úvodu s dětmi pozdravila a na uvítanou jim řekla pěknou básničku, ve které byly skryté hádanky o netopýřím životě. Následující povídání doplnila obrázky ze života netopýrů.

Hádanka (netopýr)
Křídla má a není pták,
kožich má a není myš.
Večer vstane, v noci loví,
Ráno vletí do podkroví,
Pověsí se hlavou dolů,
Do večera spí a spí.

Děti podle textu básničky odhadovaly, jak vlastně netopýři žijí. Společně s Petrou přišly na to, že netopýři se v noci vydávají hledat potravu a ve dne spí. Živí se hmyzem, chytají například noční můry, jepice, brouky, komáry, cvrčky, ale také pavouky a další drobné živočichy. Vzhledem k tomu, že se živí také housenkami, které požírají listy stromů, jsou užiteční, protože tak stromy chrání. Netopýři mají letní a zimní obydlí. V zimě přespávají v jeskyních, ve štolách, ve sklepích, kde je stálá teplota a nehrozí zde mráz. Na jaře, když se začne oteplovat, netopýři se začínají probouzet. S jarním probuzením se stěhují do svých letních příbytků – na půdy domů, do dutin stromů, mohou přebývat také ve škvírách na domech, v mysliveckých posedech, v opuštěných domech v podkroví hradů, kostelů, ale i ve skulinách panelových domů na sídlištích. Netopýři jsou společenští tvorové, zpravidla najdeme velké kolonie netopýrů. Velkou zvláštností je, že netopýři spí hlavou dolů. Děti se dověděly, že netopýři mají málo vyvinutý zrak, vidí velmi špatně a jen černobíle. Vzhledem k tomu, že loví v noci, vlastně ani zrak nepotřebují, orientují se podle sluchu, který mají vyvinutý velmi dobře. Vydávají vysoké tóny, tzv. výkřiky, které se v prostoru odrážejí v podobě ozvěny a tím se ve tmě venku orientují a vzájemně se dorozumívají. Jejich výkřiky jsou tak vysoké, že lidé je vůbec neslyší. Petra dětem navrhla, že si na netopýry zahrají.

Netopýři v noci
Nejprve se všechny děti – netopýři prolétly po třídě, aby si rozhýbaly tělo po delším sezení a povídání. Po té si sedly opět na koberec a  postupně si hrály na netopýry. Petra dětem ukázala dvě tuby, ve kterých byl různý materiál a proto i jejich zvuk byl odlišný. Děti si poslechly, jaký zvuk uslyší při zatřesení  jednou i druhou nádobkou. Prvním dobrovolníkům jsme zavázali oči šátkem, Petra chodila po třídě  a na různých místech zatřásla některou z nádobek. Děti – netopýři měly za úkol zjistit, odkud se zvuk ozývá a ukázat tím směrem. Po prvních dobrovolnících měly o hru zájem všechny děti, které si ji postupně vyzkoušely. Děti byly šikovné, zvuk vždy (někdy rychleji, někomu to trvalo déle) správně určily.

Netopýří potrava
Při další hře si děti vyzkoušely, jakým způsobem netopýři loví svou potravu. Petra si s dětmi vyprávěla, že netopýři spí celou zimu jako například medvěd nebo ježek. Aby dlouhou zimu přečkali, musí si na podzim udělat velké zásoby. V tomto období netopýři hodně jedí, jsou skoro 2 x tak velcí než je jejich obvyklá hmotnost. Z těchto zásob pak jejich tělo čerpá po celou dobu zimního spánku. Netopýr většinou potravu chytá za letu a  jak je to obtížné, si děti samy vyzkoušely. Děti, které v danou chvíli představovaly netopýry, si daly ruce (křídla) za záda a potravu chytaly pouze ústy jako netopýr. Petra měla připravené provázky na jejichž koncích byly přivázané bonbony, jež symbolizovaly letící můry.  Jenomže potrava se ve vzduchu dost pohybovala a vůbec nebylo jednoduché ji ústy chytit. Některým dětem – netopýrům to dalo více práce, některé byly pohotovější. „Ulovený“ bonbon si děti mohly sníst jako sladkou odměnu.

Jak spí netopýři
Z vyprávění Petry a po shlédnutí obrázků děti věděly, že netopýři spí hlavou dolů. Může za to zvláštní tělesné uzpůsobení těla netopýra. Děti podle obrázku popsaly tělo netopýra, Petra je upozornila na malé a špatně vyvinuté oči, zvláštní tvar uší a na orgán, který dělá netopýra netopýrem – křídla. Křídlo je vlastně taková létací blána, kterou dělí na části tenké kůstky. Křídlo je důvodem, proč netopýr často odpočívá hlavou dolů. Je zavěšen na zadních končetinách, jež jsou v kotníku otočeny o 180 stupňů, tedy chodidlem dopředu. Aby pro ně nebylo visení hlavou dolů příliš namáhavé, jsou v jejich zadních končetinách šlachy, které stahují prsy na nohách vahou netopýra. Děti si vyzkoušely, zda by se jim líbilo viset hlavou dolů jako netopýři – za pomoci dospělého dělaly jednotlivě  stojky na rukách a zjistili, že je pro nás jednodušší pohybovat se s hlavou vzpřímenou.

Netopýři na návštěvě ve školce
Děti se zájmem poslouchaly vyprávění o netopýrech, ale nejvíce je zaujali živí netopýři, respektive netopýrky. Petra odkryla tajuplnou skrýš, kterou obývají netopýří holky – Eliška, Anežka a Drákula.  S dětmi jsme si domluvili pravidla, jak se budeme chovat, abychom netopýří slečny v cizím prostředí nevylekali. Netopýrky se teprve nedávno probudily po zimním spánku a ještě jsou celé ztuhlé, proto potřebují trochu zahřát. Petra ve svých rukou zahřívala jednotlivě netopýrky a o každé se děti dověděly nějakou zajímavost. Všechny jsou handycapované a nemohou se vrátit zpět do volné přírody, protože už by v ní se svými zraněními nepřežily. Netopýrce Elišce chybí jedno křídlo, takže nemůže létat. Pravděpodobně ji napadla kočka a takto ji poranila. Anežce chybí část křídla a Drákula byla celá prokřehlá a hodně zesláblá. Všechny netopýrky našli v přírodě lidé, které je předali zaměstnancům záchranné stanice, kde se o ně postarali.

Krmení netopýrů
Když se netopýři zaklimatizovaly ve školce mezi dětmi a zvykly si na nové prostředí, mohly si je děti  prohlédnout hodně zblízka. Viděly jejich zranění a zopakovaly si stavbu těla netopýrů. Opatrně si je mohly také pohladit. Petra dětem předvedla rovněž krmení netopýrů. Pinzetou jim podávala potravu – larvičky brouka potemníka, kterou netopýři s velkou chutí jedli až bylo slyšet slabé mlaskání. Petra dětem připomněla, že netopýři vydávají hodně vysoké zvuky, které lidé neslyší, ale mohou je slyšet pomocí přístroje, jenž zvuky zachytí a zprostředkuje nám je. Blízko netopýra umístila detektor a najednou netopýří mlaskání bylo slyšet pěkně nahlas.

Na závěr Petra děti pochválila za jejich spolupráci a zájem a každému předala papírového netopýra.

Tímto děkujeme RNDr. Petře Schnitzerové, Ph.d. za velmi pěkný program pro děti a těšíme na případnou další spolupráci.

Mirka Strakatá, ředitelka MŠ Maršovice

Přílohy ke stažení:
Náš soused netopýr