Poštovnictví na Podblanicku v 19. a 20. století II.

Podíváme-li se na mapu důležitých poštovních spojů v 16. a 17. století zjistíme, že hlavní spoj z Prahy na Vídeň směřoval přes Jesenici, Nespeky, Votice, Tábor, Košice, Samosoly, Člunek, Slavonice a dále na Vídeň (1527). Jiná trasa mířila z Tábora přes České Budějovice, Kaplici směrem do Lince. Příležitostný spoj na Vídeň, který využívali poštovní kurýři, vedl z Prahy přes Nespeky, Benešov, Vlašim, Pelhřimov (1621) dále na Jihlavu a do Vídně (1637). Teprve po vybudování císařských silnic došlo ke změně trasy a k výstavbě poštovních stanic mezi Jihlavou a Benešovem (1839). Trasu schválil výnos nejvyšší Dvorské poštovní správy ze dne 5. 12. 1839. Pošta v Bystřici obstarávala 1/5 pošty a byla přeložena do Benešova. Poštmistrem byl Jan Jiří Trojan, po kterém poštu převzal manžel jeho dcery Václav Köhler, od roku 1856 zde působil jeho vnuk Jan. V roce 1839 se jezdilo 2x týdně do Votic a 7x do Nespek s psaním a menšími zásilkami do 10 liber, s balíkovou poštou 1x týdně. Vzdálenost mezi Benešovem a Vlašimí bylo 12/8 pošty, mezi Vlašimí a Košeticemi 13/8 pošty.

Doručovací okres byl poměrně rozsáhlý: Borovnice a okolí- panství Kácovské- Louňovice s okolím- Načeradecko- Čáslavsko- panství Soutíce- úřad Sedlečko- obce panství Zwiestowa- obce panství Vlašimského. Vlašimským poštmistrem byl jmenován od 25. 6. 1839 místní měšťan Josef Blabol. Pošta začala pravidelně jezdit až od 1. ledna 1840. Blabol zakoupil čp. 62 a 63 bývalé hospody „Na Pekárně“ na Malém rynku a zřídil v nové velké budově poštu. Vedle pošty zařídil zájezdní hostinec, kde se konaly populární vlastenecké zábavy. Tento hostinec koupil již v roce 1819, v době, kdy se zde stavěla nová silnice do Benešova. Přestože byl původním povoláním lesník, svého poštovského úkolu se zhostil velmi dobře. Jeho služné činilo 200 zlatých ročně, plus podíly z jízdného. Držel tři páry koní a vlastnil dva kočáry. Poštu předal synovi Karlovi, který u otce vykonával praxi již od svých 13 let. Zkušenosti získal i na jiných poštách. Poštu definitivně převzal až v roce 1859. O místo se ucházel purkmistr František Neubauer, který uvolnil toto místo Karlu Blabolovi až v roce 1862. Jako expeditoři zde působili (1862) Venze Pletzmann, Karl Toula (1867), Nechwatall (1867), Anton Podbrdský, Gustav Schle (1868).

V roce 1841 byla založena nová poštovní stanice v Čechticích, proto Blabol podle smlouvy provozoval jízdy Vlašim- Čechtice a Vlašim- Benešov. Od roku 1869 byla zavedena přímá poštovní jízdní doprava mezi Vlašimí a Kolínem, přes Kácov. Po zániku Pelíškova Mostu (1845) byl v Kácově vybudován podobný dřevěný krytý most přes řeku Sázavu. Tyto jízdy do Kolína byly zrušeny až roku 1888. Poštmistr stál na společenském žebříčku velmi vysoko, neboť jeho čisté roční příjmy, např. v roce 1880, činily asi 6.000,- zlatých. Karel Blabol zemřel v roce 1904 ve svých 78 letech. Pošta později přesídlila do čp. 22 (Blaník) a zde zůstala až do roku 1966. V tomto roce byla ve Vlašimi postavena nejmodernější pošta v naší republice s elektronickou telefonní ústřednou (Moudrý, Svoboda 2003).

V roce 1554 byla zřízena poštovní stanice v Jesenici a posel z Nespek měl jezdit do Benešova. Byla to tehdy jediná pravidelná poštovní trať u nás. Uváděn je zde benešovský poštmistr Jan Hebenstreit (1581). V době třicetileté války šlo poštovní spojení z Prahy přes Benešov, neboť si to vynutila válečná situace (1640). Již v roce 1795 bylo navrhováno, aby bystřická poštovní stanice byla přeložena do Benešova. O přeložení pošty do Benešova se definitivně rozhodlo v roce 1837, pošta v Benešově začala jezdit od 1. května 1839. Pro poštu byl zakoupen nový průjezdní areál k Táborské ulici, dům čp. 5 na Velkém náměstí v Benešově. Pošta v této budově sídlila v letech 1839- 1902. Každá z nových stanic měla mít 4 koně, krytý a polokrytý vůz a káru. Listovní doprava z Jihlavy do Benešova měla probíhat 2x týdně. Velmi vytížená byla nová poštovní trasa Brno- Pelhřimov- Benešov, která byla zavedena v roce 1844, ale v následujícím roce jí vytlačila nově otevřená železniční doprava mezi Olomoucí a Prahou (1845). Spojení bylo zrušeno a byla obnovena pouze listovní a balíková pošta do 10 liber. Smíšená jízdní pošta z Jihlavy byla od 1. května 1848 rozšířena z Benešova až do Prahy. Benešov měl tak na čas denní spojení na Prahu a do Vídně. V roce 1853 byla tato trasa zrušena. Dědičná pošta v Benešově byla zestátněna v roce 1899. Josef Renner dostal odstupné 26.000,- zlatých a současně byl přijat do státní poštovní služby jako poštovní správce. Pošta byla přejmenována na: „Erární poštovní telegrafní a telefonní úřad v Benešově u Prahy“ a zaměstnávala přibližně 30 zaměstnanců. Přepravu osob v té době převzala již plně železnice (1901) a pošta se soustředila na doručování listovních zásilek, poštovních poukázek, peněžní služby (vklady a výplaty), podávání telegramů a na telefonní spojení mezi městy. Začala tak plnit služby, které známe ze současnosti.

Pravobřežní komunikaci řeky Sázavy v naší vymezené oblasti obstarávala pošta v Ratajích – Hrazených od 1. 10. 1869, kde byl poštmistrem Abrahám Kraus. Od roku 1874 zde působil expeditor Anton Kmoch. Městečko Sázava mělo prvého poštmistra Johana Bučka od roku 1868 a pravidelně pošta začala jezdit od 23. 1. 1869. Pošta byla rozšířena směrem na Kutnou Horu a okolní vesnice kolem roku 1876. V roce 1867 byl jmenován poštmistrem Johaun Kostidlawský (zvaný Emanuel) v městě Divišově. Od roku 1868 rozvážela a roznášela pošta zásilky do těchto lokalit: Divišov a Důle, Drahňovice a myslivna Čensko, Čeřenice, myslivna Hátka, Poříčko, Lbosín, Dalovy, Smrží, Libež, Lhota, Petrák, Podveky, Němíž, Měchnov, Brtnice, Krupičkův mlýn, Poboř, Šternov, Zuschetin, Všechlapy, Šternberk, Čejkovice, Prak, Vrabov, Třemošnice, Křešice, Takonín, Bílkovice, Morawski, Samalova, Třeběšice, Čeňovice, st. Johaun Nepomuk, st. Prokop, Radošovice, Slověnice, Čakov, Tatounovice, Vlkov, Xaverov, Ostředek, Lichnitz, Marienthal Mžižavitz. Mnohé samoty zanikly, proto nám dnes jejich názvy nic neříkají.

Nejmladší poštou ve sledovaném regionu je pošta v Českém Šternberku, která slavila 100. výročí založení v roce 2005. Jmenovací dekret č. 19021/2 vystavilo v Praze dne 12. července 1905 Císařsko královské ředitelství pošt a telegrafů pro království České. Pošta byla slavnostně otevřena 1. srpna 1905 v Č. Šternberku, v politickém okrese benešovském. Poštovní úřad s označením „Šternberk nad Sázavou“ zanášel službou listovní a činil povozné, jakož i přijímal a vybíral vklady poštovní spořitelny. Pošta byla umístěna do čp. 11, do bývalé jednotřídní školy z roku 1804, která se tísnila pod svahem u severní hranolové bašty přímo na náměstíčku. Nevelké stavení, které mělo v přízemí dvě menší místnosti s černou kuchyní a v patře prostornou světnici, bylo strženo před rokem 1990 při rozšiřování silnice. Jižní přízemní okénko bylo zamřížované a severní přístavek byl opatřen pevnými kovovými okenicemi. Pošta úřadovala v přízemí, které bylo zabezpečeno proti požáru a vloupání. Do budovy se vcházelo od severu, kde viselo na průčelí označení pošty. Byla zde umístěna poštovní schránka. Pro větší bezpečnost byla pošta v noci osvětlena lampou, která byla upevněna na zadní budově směrem do ulice.

Nový poštovní úřad, v jehož širším obvodu současně byla zavedena přespolní pošta, byl spojen s poštovní sítí pěšími posilkami, 3x denně k nádraží Šternberk n. S.. Místní pošta donášela do některých obcí a samot po bývalém poštovním okrese v Divišově. K doručovacímu okresu nového poštovního úřadu v Č. Šternberku byly přiděleny následující obce a samoty a to místního obvodu doručovacího: Šternberk - obec a zámek, Čejkovice, Prak, hájovna Vrabov, nádraží Šternberk n. S. a kamenné lomy firmy „ D. Berl“v lokalitě ve Stříbrné. Do obvodu přespolního listonoše patřily: Šternov, Drahňovice, Čeřenice, Poříčko mlýn, Otryby s hájovnou, Soběšín, Dolany, Měchnovský dvůr, hájovna Hátka, Čensko s hájovnou, statek Nový dvůr a Mazourův mlýn. U příležitosti otevření pošty (1905) vydal šternberský učitel a fotograf Josef Bártl sérii barevných litografických pohlednic Č. Šternberka a okolí u svého nakladatele Josefa Kašky v Kolíně. Prvou poštmistrovou zde byla slečna Zdeňka Kudrová, později provdaná Kymlová. Paní Kymlová byla vzdělaná dáma, která uměla několik jazyků – německy, francouzsky a později se naučila i rusky. Vedle koloniálu a vily pana Ludvíka Havlíčka si spolu s manželem postavili v intravilánu za řekou dům.

Od roku 1909 byl na poštu zaveden telegraf. Spojovatelkou u paní Zdeňky Kymlové byla paní Fořtová, která roznášela také noviny. Bydlela v nájmu ve vile paní Kymlové. Poštovními doručovateli byli Jan Šaněk, jeho otec Josef Šaněk a pan Jedlička, který bydlel nad školou. Mezi doručovatele patřil i Josef Havlín, ale ten zemřel poměrně mladý v 25 letech. Během II. světové války (1942) se pošta přestěhovala nad bývalý koloniál a obchod se smíšeným zbožím pana Jana Šaška, do čp. 60. V této budově sídlil i Obecní úřad. Od roku 1943 – do května 1945 se na poště muselo úřadovat německy. Úřad poštmistra zde zastával pan Kubrycht, pod kterým sloužil i poštovní úředník pan Komárek. Později na poště vypomáhala jako telefonistka i paní Kubrychtová. Porovnáme-li doručovací rajon z roku 1905, s rajonem po roce 1940, zjistíme, že jsou téměř totožné. Zanikl pouze kamenolom „Ve Stříbrných“, není uvedena hájovna v Čensku a Krupičkův mlýn změnil majitele. Rajon byl rozdělen na tři obvody a později zúžen jen na dva. Doručovatelé byli pan Šaněk a pan Rejhol, později k nim přibyl pan Zdeněk Sadílek. Poštmistr pan Kubrycht zde pracoval až do svého důchodu, do šedesátých let, příležitostně chodil ještě na poštu vypomáhat. Na poště Český Šternberk se za sto let vystřídala celá řada zaměstnanců a není naším cílem podat kompletní výčet všech lidí, kteří zde působili. Pana Kubrychta vystřídaly poštmistrové paní Věra Hromasová, Marie Kociánová, a paní Konupčíková. Pracovaly zde: Anna Harsová se svojí matkou Annou Harsovou starší, kterou v roce 1980 u telefonu krátce nahradila Hana Hrubá. Po paní Konupčíkové se stává poštmistrem od 2. 6. 1978 Josef Hrubý. V roce 1976 kupuje Ředitelství pošt budovu v obci, dům čp. 67, bývalou školu z roku 1863 a po technických úpravách se v následujících letech pošta stěhuje.

Koncem roku 1980 byla provedena automatizace telefonní sítě. (Z poštovních doručovatelů uveďme alespoň některé: pan Zdeněk Sadílek, Věra Navrátilová starší, Věra Navrátilová mladší, Věra Havlíčková, Marie Vodvárková, či Zdeňka Plachá). V dubnu 1997 přechází obce Otryby a Soběšín z organizačních důvodů pod poštu Kácov.

Od samého začátku pošta Český Šternberk plně spolupracovala s vlakovou poštou místní dráhy (1901). V 18 hodin se zavážely károu balíky na vlakovou zastávku Č. Šternberk a ukládaly se do samostatného vagonu pošty. Někdy se stalo, že vlak musel na poštovního úředníka čekat, protože bez pošty odjet nemohl. Celá desetiletí putovaly v letních měsících bedny s filmy na nádraží Č. Šternberk a zpět. Po roce 1960 se promítal každý letní den jiný film. Vlakový poštovní vůz vyjel naposledy 29. června 1999. V srpnu 1999 došlo k motorizaci doručování a obce Č. Šternberk, Čejkovice, Šternov, Drahňovice a Radonice přešly do obvodu pošty Divišov. Pošta Český Šternberk se stala „poštou podací“. V rámci zavádění počítačového systému v síti České pošty, byla v dubnu 2001 místní pošta plně automatizována. Zdejší pošta prošla svým stoletým trváním a doufejme, že i v budoucnu zde najde své oprávněné uplatnění.

Mgr. Jan Heřman

Výběr z literatury a prameny: Kronika obce Český Šternberk; Poštovní muzeum Praha; Moudrý, J. - Svoboda, J. 2003: Vlašim nejen na starých pohlednicích. Praha;
Tywoniak, J. 1993: Benešov a Konopiště v minulosti. Beneš

Přílohy ke stažení:
Poštovnictví%20na%20Podblanicku%20I.%20Poštovnictví%20na%20Podblanicku%20v%2019.%20a%2020.%20století%20II.[1]