Toulky Podblanickem a Posázavím

Příznivcům fotbalu ani nemusím vysvětlovat, kdo to byl slavný útočník Pepi - Josef Bican. Většina si ho spojí s SK Slávií, za kterou hrál mnoho let. Jeho život a fotbalová kariéra je popsána v mnoha memoárech a vzpomínkách jeho vrstevníků. Fotbalové účinkování v sestavě mužstva Českého Šternberka během druhé světové války kupodivu není nikde popsáno. Zápasy se hrály na velkém hřišti v areálu „Na Koupališti“, kde byly i tenisové kurty, plovárna, kuželník, kabinky a půjčovna loděk. Stála zde i nově postavená restaurace ve stylu moderního funkcionalismu, kterou provozoval v nájmu pan Karel Váňa. Se svou paní zde i vařili a starali se o pražské výletníky a lufťáky. Čepoval benešovské a popovické pivo. Toto koupaliště bylo populární ještě v šedesátých letech 20. století, kdy do obce jezdila nová početná generace pražských umělců a celebrit. Nedělní fotbalové zápasy byly jistě za druhé světové války velkou událostí. Vidět hrát slavného pražského fotbalistu se asi nevidělo každý den. Pepi za Český Šternberk hrál z trucu a do mužstva ho přivedl trenér a hráč Karel Plzák. Do Šternberka vozil i Františka Habáska z SK Slávie, který mu dělal „nahrávače“. V Plzákově chatě, které přezdívali „Hvězdárna“, mělo mužstvo základnu. (Hráči měli modré dresy s osmicípou šternberskou hvězdou).

Josef-Pepi Bican (25. 9. 1913 - 12. 12. 2001) byl proslulý česko-rakouský fotbalista, trenér a podle některých fotbalových znalců nejlepší hráč, který hrál českou nejvyšší soutěž. (Vstřelil v lize 644 branek a je členem ligových kanonýrů a držitelem odznaku č. 1). Většinu své fotbalové kariéry působil ve Slávii Praha. Do „Síně fotbalové slávy českého fotbalu“ nebyl na přání jeho syna Ivana zapsán. Ne, že by si to nezasloužil, ale je to z politických důvodů, stále čeká na omluvu. Československý stát se k němu po roce 1948 zachoval velice tvrdě. Komunisté v něm viděli „třídního nepřítele vlasti“ a ve Slávii „buržoasní klub“.  Josef Bican nesměl hrát a musel nastoupit jako pomocný dělník do hutí na Kladno. Později mu povolili hrát za Vítkovické Železárny.

Narodil se ve Vídni do české rodiny jako prostřední ze tří dětí. Už jeho otec byl skvělý fotbalista, který reprezentoval Rakousko. Zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu. Pepi Bican v mládí hrál za rakouskou reprezentaci „Wunderteam“, ve které v devatenácti zápasech vstřelil čtrnáct gólů! V roce 1934 se stal nejlepším střelcem rakouské ligy v dresu RAPID Vídeň. Do ADMIRY Vídeň přestoupil v následujícím roce a od roku 1937 už působil ve Slávii Praha. Té zůstal věrný a pomohl jí vyhrát v roce 1938 Středoevropský pohár (dnešní obdoba Poháru mistrů). Byl vyhlášen nejlepším střelcem šampionátu. Svojí životní formu měl i za druhé světové války, kdy hrál za Slávii a z trucu za Český Šternberk. Hráči fotbalového mužstva Český Šternberk byli naprostí amatéři a Pepi Bican musel mezi nimi působit jako bomba. Byl kamarádský a na nikoho se nepovyšoval, i když jeho životopisci tvrdí opak. Mužstvu vozil starší nepotřebnou výstroj - zejména kopačky a dresy. Šternberští občas hráli i v dresech „sešívaných“. Dnes už žije jen pár pamětníků, kteří pamatují tyto slavné zápasy, a tak si atmosféru musíme jen domyslet. V předválečné původní sestavě hráli: Karel Plzák, K. Mašek, Josef Hrabánek, Jarda Kára, Mirek Tryner, Jirka Kmoch, T. Baťha, V. Dubec, Jan Kolek, brankář Bohouš Dykmajer, P. Staněk a Karel Jahoda. Za šternberskou jedenáctku za války hráli: Jarda Kára, Mirek Jonáš, Jan Kolek, J. Tricandl, Pepi Bican z SK Slávie, František Habásko z SK Slávie, hráč a trenér Karel Plzák, P. Fičandl, Josef Hrabánek, brankář a kapitán mužstva Bohouš Dykmajer, Josef Jonáš a Mirek Heřman.

Po válce se o Josefa Bicana zajímaly bohaté italské kluby, nabízely mu šest miliónů za podpis smlouvy, ale on zůstal věrný Slávii. První ligové utkání sehrál 29. 8. 1937 v dresu Slávie proti SK Kladnu. Symbolické poslední utkání hrál v roce 1955 za SK Slávii, ale tehdejší komunistický režim už ho vnímal jako „třídního nepřítele“. Zahrál si i v československé reprezentaci proti Švédsku, v utkání hraném ve Stockholmu. Podle statistiky dal tehdy Švédům tři branky. V legendárním zápase proti Rumunsku se mu podařilo silnému soupeři nastřílet čtyři branky. Stal se miláčkem národa. Jeho reprezentační kariéru přerušila druhá světová válka, kdy hrál za SK Slávii a za Český Šternberk.

Sám Pepi Bican zastával názor, že fotbalista by měl být „profesionál“, protože to je jeho zaměstnání - jako každé jiné. „Fotbalisté baví lidi, jako herci na divadle a aktéři by měli být řádně ohodnoceni“. Dnes to vnímáme jako naprostou samozřejmost, kdy nejlepší světoví fotbalisté berou za zápasy milióny. Ve Slávii se tím kupodivu řídili a Josef Bican měl plat 5 tisíc korun v době, kdy ostatní hráči pobírali 1 500 Kč. Po komunistickém puči v roce 1948 mu to režim, vyčetl. Vnímal ho „jako rozhýčkanou fotbalovou primadonu“ a poslal ho pracovat jako pomocného dělníka do hutí na Kladno. Za reprezentaci si už nezahrál. Od roku 1949 hrál v druhé lize za Vítkovické železárny. Svoji fotbalovou kariéru ukončil ve 46 letech ve Vítkovicích. Pracoval pak jako trenér mnoha klubů. V šedesátých a sedmdesátých letech trénoval i v Belgii.

Dlouhá léta žil v pražských Holešovicích, hrával za „starou gardu“, hrál tenis a nohejbal. Miloval rybařinu a často chodil chytat ryby do pražské Tróje. Přátelil se s mnoha lidmi, ale k jeho ctitelům patřili především výtvarník Jiří Trnka a herec Jan Werich. Jestli spolu chodili na ryby, to nevím, je to možné. Dožil se ještě „sametové revoluce“. Jeho manželce Jarmile vrátili v restituci dům v Praze Michli, kde zřídila rodinnou „restauraci SPARTA“. Jako projev „sparťansko-slávistického usmíření“ zde vznikl salonek s památkou na Pepi Bicana. Podle informací z internetu, by tam měl být stále. Pepi Bican zemřel 12. prosince 2001 a jeho žena Jarmila ve stejný den (12. prosince) o deset let později (2011). Náš nejslavnější fotbalista všech dob je právem pohřben na vyšehradském Slavíně.

Prameny: kronika Český Šternberk, slovníkya internetová hesla čs. fotbalu.

Mgr. Jan Heřman