Panika jménem střet zájmů

Na některých obecních úřadech, a nebylo jich málo, zavládlo zděšení a panika, když  vyšly zprávy o novém zákoně o střetu zájmů. V jejich zděšení je podpořily zprávy některých médií, které uváděly, že zákon se bude dotýkat členů zastupitelstev obcí.  Někteří zastupitelé se domnívali, že budou muset podle zákona odstoupit ze zastupitelstva nebo z  funkcí, které vykonávají v organizačních složkách státu nebo obcí, jako například ředitelé škol.

Pro mnohé z malých obcí je toto noční můra. V některých malých obcích je přinejmenším složité sestavit kvalitní a kompetentní zastupitelský orgán. Pokud by se zákon vztahoval i na obce, mohl by nastat případ, kdy nebude dostatek ochotných lidí kteří, by pracovali v orgánech obce a přitom splňovali podmínky zákona.

Někdo by mohl namítnout, že pokud si nedokáží občané obce najít a zvolit své zastupitele, nemusí obec existovat jako samostatný subjekt, ale může se sloučit s jinou obcí. Ano, jistě to jde, ale… Obec, respektive její občané, kteří si chtějí své záležitosti spravovat sami, by najednou nemohli? Pro někoho je tato myšlenka pobuřující, jiného nechává zcela chladným.

Naštěstí zákonodárce nešel do krajností, jak bývá v našich zeměpisných šířkách zvykem, a malé obce, tedy mimo těch s rozšířenou působností, vynechal.

            Osobní subjektivní názor a zdravý rozum mi říká, že zákon zcela správně směřuje k poslancům, senátorům, zastupitelům hlavního města, jeho městských částí a obcí s rozšířenou působností. Především členové zákonodárného sboru by měli být jasně určeni pro práci ve prospěch státu a jeho společnosti. V součastné době není nejmenším problémem zjistit kolik funkcí a v jaké společnosti politik zastává. O jeho odměně v některých společnostech lze laicky pouze spekulovat. Ne, není to závist, která by mne hnala k souhlasu se zákonem o střetu zájmů. Je to vlastní zkušenost. Při oficiálních příjmech některých politiků, je i horším počtářům jasné, že některé jejich majetky musel přinést třeba Santa Klaus nebo Děda Mráz. Při takovéto úvaze skutečně není možné s jistotou říci, pro koho ten či onen politik pracuje. Pro občany této republiky, pro své voliče? Je to tak, že zde pracuje neviditelná ruka trhu?  Kdo dá víc, pro toho politik pracuje?

Samozřejmě netvrdím, že každý politik se stará o vlastní kapsu více než o funkci, která mu byla propůjčena voliči. Těch méně poctivých je snad menšina, ale jsou a to škodí nejen státu, jeho hospodářství a pověsti, ale především nám, prostým občanům, kteří na jejich počínání doplácejí.