V okolí Vlašimi nemůžeme ze symbolických důvodů vynechat Velký Blaník (638 m. n. m.), ke kterému směřovaly již kroky pravěkých obyvatel. Legenda o blanických rytířích, kteří jsou uschováni v hoře Blaník, má svůj historický původ v druhé polovině 15. století. Vojsko, v jehož čele stojí patron země české - svatý Václav, čeká na svoji příležitost, až české zemi bude nejhůře. Starou legendu literárně zpracoval Alois Jirásek ve Starých pověstech českých (1894) a hudebně ztvárnil Bedřich Smetana v symfonické básni Blaník (1879). Hora a okolí se staly námětem pro četnou ikonografii, z jejíž nepřeberné řady připomeňme známý obraz Blaník “(1882) od Julia Mařáka pro prezidentskou lóži Národního divadla v Praze. Samotný motiv blanických rytířů a hory Blaník zpracovali mnozí naši přední malíři, grafici a sochaři: Mikuláš Aleš, sochaři Stanislav Rolínek a Václav Levý, malíři Julius Mařák, Věnceslav Černý, Antonín Procházka, Josef Wenig, Jiří Trnka, Antonín Slavíček, Alois Axman, Josef Brož, Ladislav Šíma, Václav Pavlík, Ota Bubeníček, Ludvík Kuba, současní benešovští malíři - Vladimír Cidlinský, Jan Dvořák a další.
Četné archeologické nálezy, uložené v louňovickém muzeu, nám dokládají dlouhodobé osídlení zdejší lokality. Na počátku 15. století je na Blaníku připomínán převážně dřevěný hrad, který využil především pravěké opevnění. Měl obdélný půdorys a zaujímal prostor akropole hradiště v okolí dnešní rozhledny. V roce 1420 vrch s okolím obsadili Táboři a to již písemné prameny hovoří pouze "o hoře". Hradu se věnoval např. Radoměstský 1962, 1966, Šolle 1988, Durdík 1990. Půdorys pravěkého hradiště a zbytky středověkého hradu zaměřil a zakreslil V. Marek a F. Vencour (1939), M. Šolle (1988) a T. Durdík (1990). Vrch Velký Blaník je význačným halštatsko-laténským hradištěm z 5. století př. n. l., které bylo opevněno mohutnými kamennými valy. Je včleněno mezi čtyři výrazně vyčnívající skalní útvary a zaujímá plochu cca 125 x 175 metrů. Vnější val má tvar pětiúhelníku a byl široký 6-10 metrů, dochovaná výška 1,5-2 metry, vnitřní val byl poměrně užší 2,5-3,5 metru. Obvodový příkop byl maximálně hluboký 1,5 metru. Hradiště mělo funkci vojenskou i strážní a navazovalo na agrárně-řemeslnické zázemí. Po zániku hradiště nebyla lokalita osídlena až do 13. století. V 15. století máme doloženou existenci středověkého, převážně dřevěného hradu, který využil pravěké opevnění. Patrně ze "Slepičí skály", která je nedaleko vrcholu Velkého Blaníka byl vylomen kámen, který byl 16. května 1868, spolu s ostatními kameny, slavnostně zazděn do základové zdi hlavního vchodu Národního divadla, hluboko ve sklepení. Kámen byl označen pořadovým číslem 5.
V lokalitě Malý Blaník (564 m. n. m.) byl objeven dvouprostorový dům s kachlovými kamny z 15. století a zbytky renesanční budovy s kamny. Malý Blaník se stal poutním místem a byla zde postavena kaple sv. Máří Magdaleny, která následně zanikla. Tradice byla obnovena a v lokalitě byl postaven nový poutní kostel sv. Máří Magdaleny, kolem roku 1753. Půdorys kaple publikoval Antonín Podlaha v roce 1911. Barokní ortogonální stavba, zbudovaná z kamene a z cihel, obsahovala boční přístavek se sakristií a oratoří. Ke kapli příslušelo i obydlí poustevníka. Dnes je tato kaple ve zříceninách (Durdík 1990). Blaníku byly zasvěceny tři samostatné přílohy časopisu „Pod Blaníkem“ od autora Radko Bílka: "Blanické literární zajímavosti" (2002), "O Blaníku a jeho rytířích v beletrii" (2004), "Blaník a svatý Václav v sochařství" (2005). Publikace jsou součástí cyklu Blaník v umění.
Do období raného středověku patří založení ženského premonstrátského kláštera v nedalekých Louňovicích pod Blaníkem (kolem roku 1149), který pomáhal kolonizovat povodí řeky Blanice. Klášter založený v "Měsíčním údolí" dobyli a rozbořili v roce 1420 Táboři, kteří ovládli celou oblast, včetně Velkého Blaníka. Klášter nahradil patrový renesanční zámek s věžemi v nárožích. V roce 1981 zde byla vybudována nová expozice Národního muzea, zaměřená na archeologické nálezy v okolí, historii kláštera a expozici včelařství. V současné době byl zámek opraven a položena nová krytina střechy. K ojedinělým stavbám této lokality patří i chrám sv. Bartoloměje v Kondraci (Kondracův dvůr), který je zajímavý svým západním průčelím (po roce 1200). Stavba je ovlivněna architekturou z Porýní, kterou do našeho kraje přinesly sestry Řádu premonstrátek. Chrám byl barokně upravován v roce 1735 a v současnosti prošel rozsáhlou opravou a rekonstrukcí. Při cestě k Vlašimi se nachází unikátní boží muka ze 17. století. Jde o tři metry vysoký kamenný oblý sloupek, který nese na oblounové hlavici válcovou kapličku, zakončenou kuželovitou kamennou stříškou. Boží muka jsou zobrazena spolu s reprodukcí kresby kostela z roku 1854 v díle: Podlaha Antonín "Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Benešovském", svazek 35/1911. Kresba kostela v Kondraci od Richarda Duška vyšla v souboru pohlednic v roce 1846. Autor věnoval kostelu několik kreseb.
Směr osídlování lokality nám ukazují románské tribunové kostelíky, postavené ve druhé polovině 12. století, do doby kolem roku 1250: sv. Petr a Pavel v Poříčí, kostel v Nesvačilech, Ouběnicích, na Tožici, v Olbramovicích, Janovicích, Sedlci, Prčici, Jankově, Načeradci a o něco mladší stavby v Neustupově a Kondraci. Kolonizace přinášená vznikající místní šlechtou (Benešovici, Divišovici, Janovici a Vítkovci), Želivským a Louňovickým klášterem, osídluje do poloviny 13. století krajinu, která má ještě dobré podmínky pro zemědělství. Osady jsou zakládány především podél toků řek a potoků (Blanice, Želivka, Sázava). Zcela stranou u zaniklé vsi Jinošov (Červený dvůr), nedaleko silnice na Kondrac, stojí unikátní osmiboká stavba, postavená kolem roku 1664 a místní tradicí nazývaná "Červená věž", někdy také "Hájovna". Nedaleko od stavby, v lokalitě Na spravedlnosti, stávala do roku 1765 i vlašimská šibenice, což nám dokládá, že město mělo hrdelní právo. K osmiboké vyhlídkové věži, o jednom patře, byl přistavěn přízemní domek, zděný chlív a hospodářské budovy. Věž původně sloužila jako besídka pro večerní zábavy vrchnosti a předstihla tak slavné stavby, postavené v anglickém parku ve Vlašimi. Na této unikátní stavbě se kloubí stavební prvky, připomínající pozdní gotiku, s prvky renesančními. Do věže se vcházelo goticky pojednaným hrotitým vchodem, nad kterým se nacházelo okno s barevnými skly, vsazenými do olova. Věž kryla příkrá, jehlancovitá osmiboká střecha. Na špici byla veliká růžice, tvořená parohy a větrnou korouhví, zakončená měsíčním srpkem. Stavba se vzdáleně inspirovala původní podobou letohrádku Hvězda v Praze. Mohutné zdivo bylo v patře prolomeno úzkými okny. Až po střechu měla věž přístavek o pěti úzkých stěnách, připomínající gotický arkýř. Naproti vchodu se nacházel prostorný, pouze přízemní pětiboký přístavek, v jehož podlaze byl umístěn poklop do rozsáhlého sklepa. V každé stěně byla hrotitá okna, tři za sebou. Druhý hranolovitý přístavek v sobě důmyslně schovával komín. Strop hlavní místnosti byl malovaný a zobrazoval nebeskou báň. V místnosti stával velký kulatý stůl, doplněný osmi židlemi, vyrobenými z parohů. Všude dokola byly rozmístěny trofeje z daňků, jelenů a srnčí zvěře. Přízemní domek sloužil jako obydlí pro hajného. K obytnému stavení patřily dřevěné budovy a stodola, která stávala na pokraji rozlehlé zahrady (Moudrý, Svoboda). Tato unikátní stavba ožívala vždy o podzimních honech, kdy se zde objevila vrchnost se svými hosty. Koncem 19. století byla věž užívána ještě jako hájovna, ale začátkem 20. století byla již pustá. Dobová ikonografie ze začátku 20. století nám ukazuje tuto stavbu už jako zříceninu. V současné době byla tato stavba z roku 1664 stavebně zajištěna a částečně zprovozněna turistům.
Výběr z literatury:
Moudrý, J. - Svoboda, J. 2003: Vlašim nejen na starých pohlednicích. Vyšehrad. Praha.
Moudrý, J. - Svoboda,J. 2006: Vlašim po stopách předků. Vyšehrad. Praha.
Durdík, T. 1990: Velký a Malý Blaník očima archeologa. SVPP 30/2. Benešov
Petráň, J. a kol. 1985: Benešov - Podblanicko. Benešov
Jan Heřman
Přílohy ke stažení:
Toulky Podblanickem a Posázavím XXXII
Vložením fotografie a jejím odesláním souhlasíte s jejím zveřejněním na těchto stránkách. Provozovatel si vyhrazuje právo na nezveřejnění fotografií.