Regionální muzeu v Jílovém u Prahy se nachází v jedné z nejstarších budov a je spojováno s významnou těžbou zlata. K slavnému věku patří Šmelcovna (dnes už jen názvem) nebo kaplička sv. Anny z r. 1716, která se nachází na poloviční cestě z města ke kostelíku Božího těla. U kapličky se horníci poprvé modlili za přízeň a ochranu ke svým patronům a k Bohu, než vstoupili do podzemí. Drahý kov se však získával nejméně o půl tisíciletí dřív. Ty, které zlato přitáhlo, ale v Jílovém se nenarodili, byli odpradávna nazýváni náplavou. V době Rudolfa II. také anglického dobrodruha, alchymistu, ale bezesporu chytrého člověka jménem Edward Kelley. Kolem něho je dodnes řada záhad. Účelem není je rozkrývat (o to se pokoušeli jiní a jinde), ale v době třeba školních výletů ho připomenout jako nepominutelnou postavu v Dolním Posázaví.
Alchymista
Když se v létě r. 1555 v anglickém Worcestru narodil, znělo jeho příjmení Talbot. Snad ještě na universitě v Oxfordu se tak podepisoval. To byla však krátká životní epizoda. Pro podvod byl potrestán ztrátou uší. Ty mu jednoduše odřízli, aby se po zbytek života viditelně odlišoval. Ztrátu zakrývaly dlouhé vlasy a pokrývka hlavy. Avšak ve střední Evropě pro neznalost těchto praktik mu to stejně nevadilo. Štěstí hledal v Polsku a v době vlády Rudolfa II. jeho minulost nikoho nezajímala. Pohyboval se v doprovodu učence dr. Johna Dee, ale působil i v roli okultisty, jenž uměl vyvolávat duchy a snad využívat jejich služeb. Vžil se do úlohy pomocníka na podvodné získávání zlata. Transmutací čili přeměnou, a to možná nejčastěji pomocí mědi v součinnosti se rtutí, dále nezbytných křišťálových koulí za brebentění nesrozumitelné řeči, které se také říkalo Enochův jazyk. K jeho zázemí patřila vybavená laboratoř středověké dokonalosti. Příznivě nakloněný císař a sám také nejvyšší alchymista dbal o své prvenství na Hradě. Řadu let byl Angličan úspěšný, neboť využil vhodné doby na vhodném místě. Byl povýšen do rytířského stavu psal se E. Kelley z Imany. Že neuměl česky, nedorozuměl se německy, nevadilo. Jeho rodný jazyk mu stačil, a to i tehdy, když změnil mecenáše a doslova pouštěl žilou na jihu Čech Rožmberkům. Kvůli zlatu byl „přesunut“ na Jílovsko, kde se ho snažil získat jednak z podzemí, jednak z majetku jako nejbohatší měšťan. Tady mu patřila pověstná, ale už zapomenutá usedlost Fumberk.
Jílovákem, nikoliv slavným
Sláva středověkého zisku ze zlatých dolů, z nichž stavebně vzkvétala Praha, sice nenávratně skončila, nikoliv však víra v návrat oněch časů. V dolech si obratně počínali norimberští nákladníci. S nimi se sice těžko domlouval, ale pro obchodní záležitosti se ziskem zlata to nebyl problém.
S domácimi Jílováky, jak dokazují kromě jiných písemností také Čihákovy Paměti, moc dobře nevycházel, i když se sem naplavil s rodinou, tedy se svou paní, dvěma vlastními dětmi a snad i nevlastní dcerou Alžbětou Janou Vestonií (1582-1612), slavnou humanistickou básnířkou.
Co vadilo na jeho osobě? Vlastnictví dvanácti největších jílovských usedlostí včetně známého Hrádku, kde předchozí majitelé uložili řadu vzácností z kláštera v Sázavě? Či v Praze už tehdy pověstný Faustův dům? Nejspíš však nadutost, tajemná alchymie na úkor poctivého dobývání zlata, hodně šarlatánství, ale hlavně jeho nesnášenlivá povaha, která nerespektovala dokonce nařízení císaře ohledně zákazu soubojů. A při něm zabil dvořana J. Hunklera. Následovalo tříleté vězení na Křivoklátě. Pokus o útěk se nezdařil a skončil zlomenou nohou. Sice přišla následná milost od samotného císaře, který dobře věděl, že E. Kelley ani ve vězení nezahálí, zabývá se kamenem moudrosti, vyvoláváním duchů a ve spolupráci s nimi, navíc laicky řečeno odborným sepisováním. Císařovi rádci tušili výjimečnost jeho schopností.
Nejspíš proto E. Kelley dostal milost. Jenomže kvůli dluhům se opět ocitl ve vězení, leč znovu se pokusil o útěk. Zase neúspěšně. Následoval nový pobyt za mřížemi se spolehlivou ostrahou. Východisko hledal v požití smrtelného jedu. Mohl se psát rok 1597. Ale zemřel?
Teleportace
Kniha s názvem Almanachu záhad s podtitulkem Nadpřirozené jevy v běhu staletí odkazuje na Američana Ch. Forsta (1874-1932). Ten se zařadil mezi slavné sběratele zejména vesmírných anomálií, a to počínaje padáním ryb, psů atd. V roce 1919 napsal Knihu prokletých. Zabýval se i myšlenkou létajících vzdušných objektů, které byly na základě snad pozorování v r. 1947 označeny zkratkou UFO.
K Forstovým myšlenkovým okruhům patří slovo teleportace. Znamená to jakousi expresní dopravu vzduchem na obrovské vzdálenosti. Dokládá to příklady z Filipin do Mexika a v nepředstavitelně krátkém čase, což by dodnes nezvládla nejrychlejší letadla.
Forstova první teleportace se udála 25. října 1593, kdy E. Kelley mohl být ještě ve vězení v Mostě. Tehdy byl teleportován voják v dobové uniformě z filipínské Manily na Plaza Mayor ve městě Mexico. V r. 1665 se objevil v Portugalsku muž ze Zadní Indie. Zatím údajně poslední přemístění absolvovala dokonce manželské dvojice v r. 1968 z Argentiny opět do Mexika.
Cituji Almanach tajemna, str. 197 – „Této historii se dostalo velké publicity, je to však zřejmě pustý výmysl.“
Časoprostorové smyčky
Můžete se o nich dozvědět v jílovském muzeu, kde je před sebou zdánlivě střeží E. Kellye. Nabízím citaci z pojednání (http://kelley.akada.net/) z 13.4.2005, jemuž vévodí podoba E. Kelley:
„Časoprostorová smyčka 1. řádu umožňuje náhled do jiné časové dimenze, aniž by bylo možné vstoupit a jakkoliv ji ovlivnit. Toto umění je známo od r. 2560 př. n. l. a předává se pouze zasvěceným. Linie zasvěcení je nepřerušena do dnešních dnů. …“
„Časoprostorová smyčka 2. řádu umožňuje libovolně cestovat do minulosti a budoucnosti...“
„Časoprostorová smyčka 3. řádu umožňuje splývání časových dimenzí. Tato umožňuje splývání časových dimenzí. Pochopení tohoto jevu se vymyká běžné logice člověka.“
Luminiscence
Sedící figurína E. Kelleye navozuje pocit tajemna svým upřeným pohledem, dobovým oblečením včetně černé čapky připomínající sametovou jarmulku. Má natažené ruce nezvykle bílé barvy a v jedné z nich drží kousek křemene protkaný zlatem. Za sebou má černou bedýnku se skleněnou přední stranou a zvláštním světelným zářením. Jedná se o vyzařování látky, což přiložené pojednání označuje jako souhrn všech jevů, při kterých je přeměněna nějaká energie v energii světelnou.
Závěrem řada záhad
Jílovské muzeum připravilo pro zájezdy nejvyšších ročníků základních škol řadu zajímavostí z nejbližšího okolí Dolního Posázaví. Patří k nim třeba vyprávění o Ing. R. Formisovi (odpůrce A. Hitlera formou vysílání z hotelu Záhoří), dokončení stavby přehrady ve Štěchovicích na konci 2. světové války, vyzvednutí tzv. Štěchovického archivu (pokladu?) nebo tunelová historie na trati Posázavského Pacifiku. To vše je dodnes opředeno řadou záhad. Reálnou součástí může být historie železničního viaduktu na Žampachu a vstup do štoly sv. Josefa, kde se těžilo zlato.
Jaromír Košťák
Použitá literatura: Almanach tajemna (Výběr)
Čihákovy Paměti
Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích
Citované muzejní materiály
Vložením fotografie a jejím odesláním souhlasíte s jejím zveřejněním na těchto stránkách. Provozovatel si vyhrazuje právo na nezveřejnění fotografií.