Štěpán Kojan: Budu dál zpívat a rozdávat lidem radost

Kapela KEKS oslavila 14. dubna 30 let svého trvání na hudební scéně velkým narozeninovým koncertem v pražské Lucerně. Ti, kdo zde byli přítomni, dají určitě za pravdu, že to byl koncert nadmíru povedený. Vyprodáno bylo už 14 dní před koncertem, Lucerna proto praskala ve švech. Nápad, který se zrodil v hlavách keksáckého teamu dlouho před tímto datem, se zdál mnoha lidem šílený a  téměř neuskutečnitelný. Za 30 let své hudební existence ale kapela věděla, že s fanoušky, které "posbírala" po celé ČR, si může na "Starou dámu"  troufnout. Tento rozhovor je připomínkou pro ty, kteří se zúčastnili, a alespoň částečným popisem pro ty, kteří z různých důvodů dorazit na koncert nemohli.

Zeptala jsem se  zakladatelů  KEKSU  Štěpána Kojana  a Petra Ďudíka:

Máte za sebou svůj velký koncert, jaké jsou teď vaše pocity?
Š: Pocit z vyprodané Lucerny a krásných blahopřání je příjemný. Moc děkuju, nicméně stojím pevně na zemi. Do příprav a samotného koncertu jsem vložil vše, co jsem mohl, a ještě dnes cítím vyčerpání. Pravdou je, že Lucerna má velké kouzlo, ale za atmosféru bych měl poděkovat právě našim fanouškům.
P: Kdo z muzikantů nebo zpěváků dokázal vyprodat Lucernu, tak ten pocit určitě zná. Je to nádherný pocit. Užíval jsem si to do poslední minuty: prostě nádhera!

Jaké období příprav bylo pro vás  nejvíce komplikované a proč?
Š: Věděli jsme všichni, že Lucernu nemůžeme odehrát, jakoby se nechumelilo. Přípravy mě kolikrát "připravily" o rozum. Kdo dělá v této branži, mi dá za pravdu.
P: Nejhorší byl poslední týden před koncertem. Začínající stres, pomalu přicházející tréma, katastrofické scénáře. Prostě Lucerna je Lucerna. Ale v den koncertu to ze mě všechno spadlo a byla pohoda.
 
Mnoho lidí vám nevěřilo, mnoho lidí  zase ano. Co vy sami, věřili jste si?
Š: Ano, ale o lidech, kteří nám nevěří, hážou klacky pod nohy, bych nemluvil. Co se mé osoby týče, píšu a zpívám písničky, a to je vše. Lucerna byla týmová práce a věřil jsem, jak nikdy v životě.
P: Když mi řekli, že se bude dělat Lucerna, má první reakce byla, že se snad zbláznili. Ale pak, když skoro dva měsíce před koncertem byla Lucerna z polovičky obsazená, jsem uvěřil, že ji naplníme.

Co říkáte  tomu, že jste se  při takové příležitosti znovu setkali se starými členy KEKSU?
Š: Kluci měli obrovskou radost. Ještě touto cestou bych chtěl poděkovat.
P: Bylo to příjemné setkání. A protože jsme se s nikým nerozešli ve zlém, tak byla nálada výborná. Museli jsme udělat pár zkoušek, jelikož někteří už aktivně nehrají, ale zvládli to na výbornou!

Co nebo kdo vám udělal na koncertě největší radost?
Š: Mám radost, že všichni přistoupili k vystoupení profesionálně. Jeden slabý článek v našem týmu by mohl vše pokazit.
P: Největší radost mi udělala vyprodaná Lucerna a všichni, kdo tam byli. Kdyby nás nechtěli slyšet, tak tam nepřijdou. Takže všem moc a moc děkuji.

Co pokládáte u muzikanta za nejlepší a nejhorší vlastnost?
Š: Muzikanti jsou normální lidi. Jeden je černej, druhej  bílej. Osobně se snažím jistým lidem vyhýbat. Za třicet let jsme narazili na hodně milionářů, ale ani s jedním bych dnes nešel ani do cukrárny. Někdy zírám, co se v naší zemi děje, a jediné, co mohu udělat, je to, že budu dál zpívat a rozdávat lidem radost. Já vím, že je to málo, ale pomáhá to.
P: Podle mě nemusí být ani moc velký virtuóz, ale pohodář.  Tím myslím férovej kamarád. A nejhorší vlastnost? Těch je dost, může to být hudební génius, ale když je to blb, tak s tím nikdo nic neudělá.
 
Chtěli byste si Lucernu zopakovat?
Š: Určitě ano, ale ne zítra.
P: Bylo by to úžasné, ale myslím, že je trochu brzo nad tím přemýšlet. Třeba se ještě naskytne příležitost.

IB

Přílohy ke stažení:
Rozhovor_k_Lucerně Štěpán