Projekt Společné osudy - informace o projektu

Projekt Společné osudy mapuje vystěhování Neveklovska a Rakovnicka za druhé světové války
Vystěhování Neveklovska a Rakovnicka za druhé světové války mapuje projekt Společné osudy, který připravují společnosti Posázaví o.p.s. a Rakovnicko o.p.s. Oba regiony musely v minulosti z politického rozhodnutí opustit tisíce lidí. A oba regiony se z násilného odsunu prakticky dodnes nevzpamatovaly.

Na Neveklovsko Němci přišli, z Rakovnicka museli odejít
Psal se rok 1942, Evropu pustošila druhá světová válka. Na Neveklovsku, mezi Vltavou a Sázavou, začalo vznikat vojenské cvičiště jednotek SS o rozloze 441 kilometrů čtverečních. Ustoupilo mu na 70 obcí a 180 osad. Vystěhovat se z nich muselo kolem 30 000 lidí. Kdo nastoupil na jejich místo, nastěhoval se do jejich domů a statků? Jaké vojenské školy na cvičišti působily, jaký byl systém jejich výuky? Především na tyto otázky by měl projekt odpovědět.
Násilné vysídlení Němců z Rakovnicka postihlo v letech 1945–1946 kolem dvou tisíc lidí. Kolik jich bylo přesně, nikdo neví, studie na toto téma neexistují. Některé obce se úplně vylidnily, vyhnaným Němcům zbylo z celého majetku jen třicet kilogramů nejnutnějších věcí, které si směli vzít s sebou, a o ty většinou při transportu do Německa stejně přišli. Do vesnic duchů přišli noví lidé a nechtěnou německou minulost pohřbili. Ale ne dost hluboko. Co z ní zbylo dodnes? A stojí vůbec za to se jí zabývat? I to se autoři projektu pokusí objasnit.

Tajuplné cvičiště SS
„K tématu bylo zpracováno už relativně hodně materiálu, ale všechno bylo bráno především z pohledu českého člověka, který byl z Neveklovska vystěhován. My jsme se snažili to uchopit z druhé strany, z pohledu osudu samotného cvičiště,“ říká spoluautor projektu Jaroslav Pelíšek. Snaží se proto zjistit, jak a proč vlastně vojenský výcvikový prostor na Neveklovsku vznikl, co se tam dělo, jací vojáci tam cvičili a jaký byl jeho konec.
Na projektu pracuje Jaroslav Pelíšek dva roky, jeho kolega Petr Kos se problematikou zabývá už pět let. Shromáždili stovky nejrůznějších písemných, fotografických i filmových materiálů, byť se v mnohých případech jedná jen o pouhá neúplná torza dokumentů, ze kterých se snaží sestavit mozaiku obrazu „všedních dní“ na cvičišti. Uspořádají je do knihy, DVD a připraví také výstavu. Křest knihy a premiéru filmu plánují na letošní srpen nebo září.
„Asi největším překvapením pro mne bylo zjištění, že jednotky SS nepřímo zvrátily bitvu o Prahu v květnu 1945. Nejvyšší velení Německa totiž vydalo rozkaz, aby byla Praha vymazána z mapy. Ve vojenském prostoru na Neveklovsku se tehdy nacházelo na 30 000 relativně dobře vyzbrojených vojáků, kteří by byli schopni na Prahu zaútočit. Jejich velení už ale bylo jasné, že válka končí a cokoliv, co udělá navíc, bude jen zbytečným mrháním lidských životů. Důstojníci měli svou čest a museli splnit rozkaz, tak na Prahu část vojáků vyslali, ti tam ale nedošli a do bojů už vůbec nezasáhli,“ prozradil Jaroslav Pelíšek.
Většina dostupných informací byla podle něj poplatná propagandě minulého režimu. Tvrdily prý například, že Němci v té době byli slabí, že už nedokázali zasáhnout. „Nikdo dosud nedokázal říct, že i na německé straně byl někdo, kdo měl rozum, že tím, že Němci na Prahu nezaútočili, tak ji zachránili,“ dodal. Projekt ale podle něj v žádném případě neobhajuje ideologii fašismu a militarismus.

Rakovnické Sudety
V letech 1945–1946 muselo své domovy na Rakovnicku opustit několik tisíc Němců. Odsun postihl především obce v západní části regionu, přivtělené v roce 1938 k Německu. Němci v nich tvořili až sto procent obyvatel. „S negativními důsledky poválečné výměny obyvatel se tyto obce potýkají dodnes. Utrpěl jejich vzhled, hlavně však přišly o svou identitu. Připomíná to situaci po roce 1948, kdy se kláštery přeměňovaly na věznice a kravíny,“ říká manažer projektu Roman Hartl.
Rakovnicko nečeká cesta do neznáma. Se sudetskými Němci spolupracuje už několik let, dohromady je svedl projekt Rakovnické Sudety, podpořený ministerstvem pro místní rozvoj. Tehdy šlo hlavně o navázání zpřetrhaných vazeb a diskuzi o možnostech spolupráce, teď Rakovnicko postoupilo o další krok.
Sudetští Němci dali k dispozici své archivní zdroje i vzpomínky a Rakovnicko se chopilo příležitosti. „Máme v plánu podrobně zmapovat území Rakovnicka postižené odsunem Němců. Porovnat stav před ním se současností, osvětlit německou minulost tohoto území, která se po roce 1945 stala nežádoucí. Přitom tu její připomínky najdete na každém kroku, například město Jesenice dodnes zásobuje vodárna, která má nad vstupem výrazný německý nápis Wasserwerk Jechnitz,“ podotkl Hartl.
V projektu Společné osudy vidí i šanci k rozvoji turistického ruchu. „Jesenice byla před válkou vyhlášeným letoviskem se slibnou budoucností, ale odsun Němců a následný komunistický převrat všechno zhatil. Jesenice ještě nějaký čas ze své pověsti žila, ale dnes už jako letovisko bohužel jen skomírá. Věřím, že projekt Společné osudy může být pro Jesenici impulzem k jejímu návratu na výsluní,“ dodal.
Výsledky projektu představí studie, internetové stránky i výstava. Ale nečekejte senzace, upozorňují autoři projektu. Tvrdí, že v minulosti vidí především šanci pro budoucnost. „Co se stalo, stalo se, díváme se dopředu. Německé obce patřily v minulosti k nejrozvinutějším na Rakovnicku, dnes je to naopak. Ukázalo se, že stavět se k minulosti zády není správná cesta,“ dodal Hartl.

Jaroslava Tůmová

Přílohy ke stažení:
Rakovnicko Společné osudy