Keks: Bude nám 30!

Třicet let to je kulaté výročí i v lidském věku. Člověk se zastaví a kontroluje svůj dosavadní život. Někomu se líbí, jiný s ním není tak docela spokojený a chtěl by na něm něco změnit. A co tento věk znamená pro kapelu? Člověk – muzikant – se zastaví, podiví, že to tak dlouho vydržel s jednou kapelou, podívá se do minulosti a třeba si řekne: "dobře že to takhle dopadlo, jsem ještě tady s kapelou".

Otázky pro zakladatele KEKSU – Štěpána Kojana a Petra Dudíka:

Tak jste se toho dožili – krásných 30! Co to pro vás znamená – osobně i muzikantsky?

Štěpán: "Dobře si pamatuju na oslavu mých třicetin. Abych to uvedl na správnou míru: oslava se spíše podobala pohřbu. Můj život odstartovalo slůvko "Vy", a to jsem dost těžce snášel. Už jsem prostě nebyl kluk. Jestli tyhle moje narozeniny nebyly zrovna moc veselé, tak teď to bude určitě jinak, protože máme co oslavovat."
Petr: "30 let je dlouhá doba a teď se mi zdá, že to uteklo příliš rychle. Osobně si myslím, že to byl fajn život a doufám, že ještě bude."

Čím  byste byli, kdybyste nebyli muzikanti?

Štěpán: "To opravdu nevím, co bych byl, kdybych nebyl… Já měl v tomhle jasno, ale určitě vím, co bych nebyl: exekutor, politik a pojišťovák."
Petr: "Kdybych nebyl muzikant, tak bych se musel živit pochopitelně něčím jiným. Ale hudbou se živím poslední 3 roky, protože mě po 25 letech propustili z práce a v 56 letech se těžko hledá práce, takže bych dělal svoje řemeslo."

Pamatujete si ještě na vaše první desku?

Štěpán: "Naše první LP deska se jmenovala Karavany snů. Z mýho pohledu  to je to nejhorší, co ze mě vypadlo… Kdybych to tak mohl přezpívat, ale zase je tu to kdyby. Nakonec všechno špatný k něčemu dobrý. Třeba proto tak dlouho hraju, abych tu chybu napravil."
Petr: "První deska, Karavany snů, byla, řekl bych, vysněná, ale když přišla na svět, tak to nebylo to pravé ořechové, ale měl jsem z ní radost. Dneska se natáčí úplně jinak."

Měli jste během doby nějaký úlet – třeba, že uletíte někam jinam?

Štěpán: "Můj kamarád mi ulít do Ameriky a já neulít, pak jsem málem ulít na chlastu a nakonec jsem taky neulít. Hodně, dá se říci, většina mých kamarádů, jsou muzikanti a ti ulítli k jiný. A já zase neulít. A tak,  jestli někdy někam ulítnu, tak jedině letadlem a to za teplem k moři."
Petr: "Jestli myslíš hudební úlet – tak si myslím, že ne. Snažíme se  dělat to, co se lidem a nám líbí."

Můžete popsat svůj hudební styl?

Štěpán: "Náš hudební styl je naprosto originální. Název jsem si zapamatoval v době, kdy před lety na beatovém festivalu F.R. Čech řekl: "Chlapci, vy hrajete, jak bych to jen řekl… takový …. taneční rock“. Takže tak to je…. Až do dnešních dní."
Petr: S hudebním stylem souvisejí i úlety. Takže, úlety se nekonají. Nejlepší je držet se jednoduchosti, melodičnosti a dobrého textu. A to právě děláme."

A další členové kapely? Jak dlouho už s vámi tvoří KEKS?

Štěpán + Petr: "Ještě jsou s námi Vašek Šobíšek 11 let a Vašek Suchý 7 let.  Z těch let vyplývá, že už to táhnem  spolu pořádně dlouho…. A že jsme to spolu  vydrželi, to taky o něčem svědčí."

A do  budoucnosti - čeho byste ještě rádi dosáhli? Nejvyšší meta?

Štěpán: Já osobně bych někdy rád na podium nepřišel, ale přilít. Když už jsme u těch úletů. Měl bych vysílačku a byl bych na jakýchsi kšandách, co používají herci, když je věší. A jak bych letěl, tak bych zpíval a všichni by se koukali vzhůru, jak letím a měli by otevřený ústa a pak by na mně jakýsi člověk typu H. Pottera ukázal a křičel "Anděěěěěl, koukejte… Anděl letí…!"
Petr: "Já osobně bych se nikam moc nehrnul, jestli nějaký větší úspěch přijde, tak bude jen dobře."

IB