Je zima. A k ní přece patří i sníh!

Také v posledních dnech vytahujete ráno rolety v předtuše nejhoršího? Tak kolik toho zas připadlo? Dostanu se včas k autobusu, do úřadu, k lékaři, do kanceláře…? Ještě večer, když jste se z tepla domova dívali oknem ven, vám ve svitu lampy veřejného osvětlení ty bílé chuchvalce sněhu snášející se tiše k zemi připadaly přece tak romantické. Sen ale skončil se zvoněním budíku. Hurá do reality všedního dne!

Chodníky se změnily v úzké cestičky, kterými pochodujete spořádaně jeden za druhým jako husy na pastvu. Vybočit totiž znamená nabrat si sníh do bot. Nedej bože, když tím prvním vpředu je babička, která se vydala na cestu k doktorovi. Tempo maratónského běžce z ní prostě nedostanete, tak nezbývá, než za ní trpělivě ťapat krok sun krok.  A v duchu nadávat. Nejen na pomalou seniorku, ale i na to, řečeno slovy písničkáře Jarka Nohavici „bílé svinstvo, co mi padá za límec“, ale hlavně na neschopnou radnici a silničáře, kteří zase příchod zimy zaspali….

Za zasypané chodníky a silnice totiž podle většiny z nás mohou právě oni. Nic na tom nemění zjištění, že sněhová nadílka je největší za poslední roky, nebo že se ta malá vesnička s několika desítkami obyvatel stará i o 17 kilometrů silnic a má na to jen jeden traktor s radlicí. Velice rychle jsme si zvykli na to, že se teď o schůdnost chodníků musí postarat majitel (tedy většinou obec). Dřív za ně totiž zodpovídal vlastník přilehlé nemovitosti (tedy většinou my sami).

Pravda, některé radnice omlouvají neuklizené chodníky tím, že na to prostě nemají finance, techniku ani lidi, a že je pro ně levnější zaplatit škodu vzniklou újmou na zdraví, kterou si lidé na kluzkém povrchu způsobí.  Všechno ale nelze přepočítávat na peníze.  A někde si to už uvědomili. Zjistili totiž, že když úklid svěří místním firmám, přinese to několikanásobný efekt. Nejenže budou chodníky schůdné a silnice sjízdné. Ale že taky dají práci lidem, které třeba jejich zaměstnavatelé kvůli nedostatku zakázek museli poslat domů.  A tak se v ulicích některých měst objevila nákladní auta, která den co den odvážejí tuny sněhu. Chodníky a náměstí jsou rázem schůdnější pro maminky s kočárky, lidi o berlích, vozíčkáře i pro ty babičky.

Nežehrejme tolik na nepřízeň počasí. Zdá se mi, že jsme v dnešní přetechnizované době nějak zpohodlněli. A zapomněli jsme na to, že kromě sněžných fréz, které na nás útočí z televizních reklam, existuje i staré dobré hrablo a koště. Co tak jednou místo bezduchého klení vzít je do ruky a uklidit si aspoň před vlastním prahem. Vydá to za několik hodin v posilovně. Navíc si u toho na čerstvém vzduchu bezvadně pročistíte hlavu. A možná prohodíte i pár slov se sousedem, kterého jste už týdny neviděli a který dostal stejný nápad jako vy. Je zima. A k ní přece patří i sníh!

Jaroslava Tůmová