Blanický rytíř v roce 2004 vyhlášen

V roce 2004 bylo již pošesté udělováno ocenění Blanický rytíř fyzické osobě, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Ocenění udělovaly třem navrženým kandidátům neziskové organizace Podblanicka, konkrétně Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim (administrátor ceny), občanské sdružení Chlum Čerčany, Vlastivědný klub P.A.N. Vlasáka Vlašim, Vlastivědný klub Votice, Vlastivědný klub Český Merán, o. p. s. Český Merán, Klub mladých Sedlec-Prčice, Sdružení Přátel Chotýšan, Český svaz ochránců přírody Benešov, Český svaz ochránců přírody Kladruby, Český svaz ochránců přírody Sázava, Český svaz ochránců přírody Střítež, Český svaz ochránců přírody Votice, Vlastivědný klub Šternberk, Vlastivědný klub Týnec nad Sázavou a okolí, Podblanický vědeckotechnický klub železniční, Podblanické infocentrum, Vlašimské hudební mládí a Vlašimská astronomická společnost. Pro připomenutí, dosud jsou nositeli ocenění Blanický rytíř (podle abecedy):

Miroslav Berka z Týnce nad Sázavou 
MUDr. Jiří Čermák z Vrchotových Janovic
Eva Dočkalová z Českého Krumlova  
Antonín Holubovský z Votic
Ing. Jiří Kofroň z Ostravy a Jetřichovic 
Mgr. Ladislav Kotek z Neveklova
Mgr. Václav Kovařík z Benešova  
František Mika ze Sedlce-Prčice
Prof. PhDr. Josef Petráň, CSc. z Ouběnic 
Jaroslav Pouzar z Vlašimi
Václav Stejskal z Týnce nad Sázavou  
Jan Svoboda z Vlašimi
PhDr. Jiří Tywoniak z Benešova  
Jarmila Zábranská z Vlašimi
Jan Zajíc z Vlašimi

Za rok 2003 bylo celkem podáno 20 písemných návrhů. O ocenění rozhodla porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací. Její práce byla velmi obtížná. Nakonec rozhodla o udělení ceny těmto třem nominovaným:

Rozhodnutím neziskových organizací Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan František Svatoň z Čestína.
Pan František Svatoň se narodil 1. prosince 1914. V letošním roce tedy oslaví své devadesáté narozeniny. Celý život zasvětil přírodě a její ochraně. Od mládí se věnoval pěstování rostlin od květin, ovocných stromů až ke koniferám. Sám si rozšiřoval své odborné znalosti a vědomosti a dnešní úrovní se vyrovná profesionálům..
Pan František Svatoň je velmi vzácný člověk, vyznačuje se nejen skromností a pokorou, ale také velkou osobní odvahou. Za druhé světové  války pomáhal těm, kteří se skrývali před Němci. Když jej a jeho otce nacisté přišli zatknout, podařilo se mu i za střelby utéci a pak se až do konce války skrýval v lesích. Jeho otec se sice z koncentračního tábora vrátil, ale s podlomeným zdravím a krátce po osvobození zemřel.
Pan František Svatoň je padesát let odborným instruktorem Českého zahrádkářského svazu. Skoro tolik let byl i předsedou okresního výboru ČSZ. Dnes je jeho čestným předsedou. Měl stovky přednášek  a besed po celém okrese. Jeho poutavé přednášky jsou vždy hojně navštěvované. Zúčastnil se mnoha výstav i celostátních. Jeho výpěstky od něj získávají lidé z širokého okolí
Pro údržbu krajiny a zkrášlení našeho prostředí udělal a stále dělá velmi mnoho. Podílel se na dokumentaci přírodních hodnot na Podblanicku. V posledních letech pomáhá výzkumnému ústavu ovocnářskému v  Holovousích ve vyhledávání a zachování starých odrůd ovocných stromů. Na programu záchrany starých a krajových odrůd ovoce se podílí také v rámci Českého svazu ochránců přírody. Významně tak přispívá k uchovávání odkazu našich předků.

Rozhodnutím neziskových organizací Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Antonín Toula z Křivsoudova.

Pan Antonín Toula se narodil 3. listopadu 1939.
Celý svůj život se věnuje vlastivědné práci v nejširším slova smyslu. Podílí se prakticky na veškerém dění v oblasti ochrany kulturního a přírodního dědictví v širším okolí Křivsoudova, jehož je dlouholetým kronikářem. V roce 2001, kdy Křivsoudov slavil výročí 725 let od svého založení stál u vzniku výroční výstavy,  sestavil a zvětšiny i sepsal historii tohoto městečka, kterou pak Obecní úřad vydal s ilustracemi Jaroslava Sůry v krásné knižní podobě. 
Pan Antonín Toula se věnuje i praktické ochraně památek v širokém okolí Křivsoudova a podílí se na jejich dokumentaci. Pravidelně publikuje v regionálních vlastivědných periodicích, v posledních letech např. v časopisu Pod Blaníkem.
Dlouhodobě se věnuje ochraně přírody a krajiny. Podílel se na mapování přírodních hodnot, například na botanických inventarizacích, které byly zahrnuty do knihy "Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka". Byl zpravodajem a později obvodním konzervátorem ochrany přírody pro Dolnokralovicko. Velmi úspěšně vedl kroužek mladých ochránců přírody při škole v Čechticích (čistili a zastřešovali studánky, vyvěšovali ptačí budky, věnovali se pozorování ptactva, rozmisťovali informační tabule apod.). Od založení  Českého svazu ochránců přírody v r. 1980 se stal jeho aktivním členem, v letech 1981 až 1988 pracoval v jeho okresním výboru, dále spoluzaložil základní organizaci ČSOP v Křivsoudově, nyní aktivně pracuje v základní organizaci ČSOP ve Vlašimi. O jeho práci se lze též dočíst v publikaci "100 let ochrany přírody a krajiny na Podblanicku".
Účastní se i dalšího dění v obci a v místních spolcích, např. v ochotnickém spolku.
Pan Antonín Toula patří mezi lidi, kteří si připouštějí odpovědnost za věci veřejné a bez nároku na odměnu vykonali mnoho práce ve prospěch nás všech. Zvlášť je třeba vyzdvihnout jeho pracovitost, spolehlivost a skromnost, což jsou vlastnosti vskutku rytířské.

Rozhodnutím neziskových organizací Podblanicka získává čestnou cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo pan Rudolf Vaňkát z Vlašimi, in memoriam.
Pan Rudolf Vaňkát se narodil 25. listopadu 1943 v Dolních Kralovicích. Dětství prožil  v Souticích a v Trhovém Štěpánově, kde navštěvoval základní školu, v padesátých letech minulého století se jeho rodina přestěhovala do Vlašimi. Vyučil se holičem, později pracoval v kladenských ocelárnách a ve vlašimské zbrojovce. V minulém režimu neměl život jednoduchý.
Před nástupem do vojenské základní služby utrpěl vážný úraz při havárii. Tato velmi bolestivá životní epizoda mu zanechala nepohyblivou pravou ruku, ale i důsledné varování pro další životní cestu, že nelze žít tzv. svobodně jen podle svého, ale že je třeba vrátit se zpět na cestu k Bohu.
Léta byl kurátorem benešovského sboru Českobratrské církve evangelické. Stál uprostřed vlašimského společenství evangelíků jako přirozená autorita a všechny svým způsobem podpíral. Jeho charakteristické vlídné oslovování - "drahý bratře" a "milé dítě" - vzbuzovalo oprávněný dojem, že vás rád vidí. A také ano. Každý byl pro něj důležitý, měl vždycky čas pro lidi kolem sebe.
Po velkých přípravách 1. ledna 1993 spolu s přáteli právě z okruhu Českobratrské církve evangelické formálně zahajují činnost občanského sdružení Exodus, jehož se Rudolf Vaňkát stává ředitelem. Myšlenka na zřízení tohoto střediska křesťanské pomoci mladým v krizi v něm zrála dlouho. Rudolf Vaňkát chtěl pomáhat mladým lidem, kteří nemají kam jít, kteří se dostali do vážného konfliktu s rodinou, společností i se sebou samými. Na počátku 90. let minulého století se podařilo pronajmout tzv. Šmahovu vilu ve Vlašimi, kde za velmi těžkých podmínek začaly resocializační programy pro mládež. Později se občanskému sdružení Exodus podařilo za významného vlastního finančního přispění rodiny Rudolfa Vaňkáta zakoupit čtyřpodlažní objekt v Benešovské ulici ve Vlašimi. Klidný, moudrý a znalý bolesti lidských duší, vracel Rudolf Vaňkát mladým lidem zdravé názory a správné sebevědomí pro život. Jeho velkou oporou v životě i práci pro druhé mu byla jeho manželka Iva.
Na konci loňského dubna odešel Rudolf Vaňkát po deseti letech usilovné a vysilující práce v Exodu do důchodu. V listopadu 2003 oslavil 60. narozeniny a za dva měsíce na to - 26. ledna 2004 - byl odvolán z tohoto života na věčnost.
Osobnost Rudolfa Vaňkáta ztělesňuje pro obyvatele Podblanicka nejen rytířské vlastnosti, ale do budoucna zanechává nesmazatelnou normu pro hodnoty podblanického kulturního dědictví v tom neširším slova smyslu.

Slavnostního udělování, které proběhlo v obřadní síni vlašimského zámku, se účastnilo na padesát hostů kulturního, společenského i politického života regionu. Na půdě města přítomné přivítal starosta Vlašimi Mgr. Luděk Jeništa. Pozvání přijala senátorka Parlamentu České republiky Ing. Helena Rögnerová, zástupce hejtmana Středočeského kraje Antonín Podzimek, řada starostů měst a obcí Podblanicka (jejich jménem promluvil starosta Neveklova pan Karel Šebek), ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů.
 Blaničtí rytíři obdrželi již tradičně kromě pěkného diplomu každý svou originální velmi hodnotnou pískovcovou sochu Blanického rytíře od akademického sochaře Daniela Talavery. Pořízení těchto soch sponzorovala firma Rabbit a. s. Trhový Štěpánov.
 Na závěr slavnostního aktu byla zveřejněna výzva k nominování na Blanické rytíře za rok 2004, kteří budou uděleni v roce 2005. Nominována může být fyzická (nikoli tedy právnická) osoba která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. A to za mimořádný čin v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce) nebo za celoživotní dílo (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam). Nominaci může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim. Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu popř. telefon. Uzávěrka nominací je v březnu 2005.