Zpráva ze dne úterý 16. října 2007
Úniky tepla z našich bytů či kanceláří se skládají z úniků neprůhlednými konstrukcemi (stěny, podlahy, stropy), úniky výplněmi otvorů (okna, dveře) a úniky větráním. Větráním ztratíme v běžném objektu nejvíce – asi 35 až 50% (okny a dveřmi až 25%, obvodovými zdmi až 20%, střechou až 15% a podlahou až 8%).
Zejména v zimě větráme pouze krátkým a intenzivním průvanem, aby se vyměnil vzduch, ale nevystydly konstrukce. V době nepřítomnosti není potřeba větrat vůbec, jakmile přijdeme do místnosti z venku, řídíme se dvěma indikátory. Jednak čichem – pokud něco vydává nepříjemný zápach (nábytek, nový koberec atd.), musíme okamžitě vyvětrat, druhým indikátorem je vlhkoměr – relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat mezi 45 a 60%, což je vhodné ze zdravotního i pocitového hlediska.
Během zimy ve velkých mrazech je zapotřebí větrání výrazně omezit – únik tepla může prozradit právě relativní vlhkost klesající pod 40 %, což se běžně stává v netěsných místnostech. Větrání by pak mělo probíhat pouze nárazově krátkým průvanem přes den v době vyšších teplot vzduchu. V ostatních obdobích roku je možné větrat stále pootevřením nějakého okénka a zároveň komínového průduchu (většina bytů má alespoň jeden umístěný v kuchyni nad vařičem). Tyto otvory však musíme být schopni za mrazu ještě více přivřít nebo úplně utěsnit.
S použitím publikace Spotřebitelské otázky a odpovědi ekologických poraden, kterou vydala Síť ekologických poraden STEP, pro Vás ekoradu vybral
Jan Urban, ekoporadce Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim
K tomuto příspěvku nemáme žádnou související fotografii. Budeme rádi, když ji sem přidáte.