Posázavské lorety v Praze

Patrně každý už někdy při procházce okolí Pražského hradu prošel kolem pražské Lorety. Soubor barokních staveb je znám zejména svou zvonkohrou. Uprostřed areálu se nachází loretánská kaple, která má znázorňovat tzv. svatou chýši. Zázračně přenesený dům Panny Marie z Nazaretu do italského Loreta je součástí barokní zbožnosti po celém světě. Letos uplyne 400 let od vzniku Lorety Praha a k této příležitosti byla uspořádána jedinečná výstava. Představuje desítky loretánských lokalit po celé republice od Fulneku po Starý Hrozenkov.

Také oblast Posázaví je hojně zastoupena. Začneme-li od západu regionu, najdeme na mapě loretu v Jílovém u Prahy. Dnešní nenápadný dům, kde sídlí advokátní kancelář a kadeřnictví, je pozůstatkem minoritského kláštera. Byl založen ve 20. letech 17. století jako rekatolizační akt místní rodiny Beníků z Petrsdorfu. Kromě kostela vysvěceného ke cti Panny Marie Loretánské zde byla také samotná loreta – domek „svaté chýše“. Ačkoli se sem konalo zpočátku několik procesí z Prahy, významné poutní místo se z Jílového nestalo. Za josefínských reforem byl klášter zrušen, stavby rozprodány a přestavěny k bydlení. Samotná loreta byla zbourána až v polovině 19. století.

Z kláštera se dochovalo několik předmětů zejména liturgického charakteru, ale třeba i tzv. záklopová prkna. Na výstavě je k vidění korunka ze zlacené mědi, kterou byla zdobena menší soška Panny Marie, dnes umístěná v kostele sv. Vojtěcha na jílovském náměstí. Místo na výstavě reprezentuje také dřevěná mariánská socha. Stávala původně v objektu lorety a po zrušení kláštera byla umístěna do výklenku domu s průčelím do náměstí. Jde o unikátní, v našem prostředí výjimečné ztvárnění Panny Marie s papežskou korunou. Dřevořezba rustikálního charakteru pochází z Itálie, kde jsou tato zpodobnění milostné sochy běžnější. Od 60. let 20. století je plastika umístěna v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy.

Proti proudy řeky leží další loretánská lokalita – Pyšely. Objekt bývalé lorety dnes slouží jako hřbitovní kaple. Nechal jej vybudovat majitel panství František Antonín hrabě z Halleweilu v roce 1699. Předobrazem této solitérní stavby na návrší mohla být poutěmi proslavená kaple v Golčově Jeníkově, kterou rovněž vlastnil hrabě z Halleweilu. Josefínské reformy loretu zrušily a jejímu zbourání zabránil jen vznik hřbitova v její blízkosti. Do dnešních dnů se z původního vybavení dochovala jednoduchá oltářní stěna s malbami erbů zakladatele a jeho manželky.

Poutní kapli v lese pod Vrážským vrchem nechala postavit v roce 1765 hraběnka Karolina Marie Augusta Khevenhüller-Metsch, majitelka zámku Komorní Hrádek. O rok později byla kaple vysvěcena sázavským opatem. Hraběnka ustanovila, aby zde třetí týden po Velikonocích byla slavena pouť k Sedmibolestné Panně Marii. Bohužel byla kaple zanedlouho zrušena a mariánská socha přenesena do kostela ve Vranově. Objekt byl využíván jako skladiště, v roce 1872 byla loreta nahrazena novostavbou.

Posledním místem našeho posázavského loretánského putování je Vlašim. Tentokrát se o její vznik postaral hrabě František Antonín Ungnad z Weissenwolfu v roce 1704. Obdélná stavba na Spáleném vrchu má přistavěnou zvonici s bání, kde je původní malovaná korouhev s vyobrazením Panny Marie Loretánské. Mezi dvěma plášti budovy je chodba s otvory při oltářní stěně, kde se provozovala hudba. Pouti se zde konaly i v 19. století. Ke kapli vede památná lipová alej.

V pražské loretě se ovšem představí zajímavými zapůjčenými předměty i další místa v Čechách. Výstava s názvem Z lorety do lorety je k vidění v pražské Loretě celý rok 2026.

Veronika Stachurová Kucrová