Do café Náves za vůní kávy, vanilky a pistácií

Karamelový dortík, eklérka, balkánský řez, větrník, tartaletka, harlekýn, punčák… Stojím v café Náves v Pražské ulici v Benešově před vitrínou a nevím, co si vybrat. Chuťové buňky tančí čardáš a člověk neví, jak ho zastavit. Dala bych si všechny zákusky, aspoň od každého kousek… A už se těším, až si sem v sezóně zajdu na kopeček jejich vlastní zmrzliny.

Malá, trochu zastrčená kavárna je rájem pro všechny lidi závislé na sladkém. Dva stolečky, dvě malá posezení – na rychlou kávu s dortíkem tak akorát. Vůně z pekárny hned za vitrínou dodá každému soustu ten správný šmrnc. Kde se to tu vzalo? říkám si.

Za vším stojí rozhodnutí Petry Volfové změnit zaběhnutý životní stereotyp. „Byla jsem finanční ředitelkou v jedné firmě, byla jsem už unavená a potřebovala jsem si odpočinout. Řekla jsem si, že si pořídím kavárnu v Poříčí nad Sázavou, kde bydlíme, nic takového tam nebylo a chybělo mi to,“ vzpomněla. Shodou okolností se tehdy, v roce 2023, v obci uvolnil prostor, kde by mohla svůj sen realizovat – v práci dala výpověď a pronajala si ho.

„Myslela jsem si, že budu mít jenom kavárnu, že si do ní budu kupovat zákusky, budu obsluhovat hosty, vyčistím si hlavu a bude to příjemné,“ přiblížila. Brzy ale pochopila, že na trhu moc dobrých a kvalitních zákusků není, proto je začala i péct. „Oprášili jsme klasické recepty, zákazníkům chutnalo, tak jsme rozšiřovali výrobu, až jsme zjistili, že se do poříčské provozovny už nevejdeme,“ popsala důvody, proč letos v lednu zahájila cukrářskou výrobu v Benešově. „Baví mě to, hlavně jsem si sehnala k sobě výborné kolegyně, které jsou moc šikovné. Všichni jsme amatéři, nikdo není vystudovaný cukrář, všechno máme z kurzů a samostudia, vzděláváme se za pochodu,“ dodala.

Vymýšlet nové zákusky je baví. Inspiraci s kolegyněmi hledají na internetu, sledují práci nejlepších českých cukrářů… Zákazníkům v Poříčí nad Sázavou prý ale nejvíc chutná klasika – punčové dortíky, větrníky, věnečky, harlekýn. Postupně si ale zvykají i na novinky, třeba zákusky s pistáciovými krémy. „Když je ochutnají, vracejí se pro ně,“ říká Petra Volfová s úsměvem. A plánují další rozšíření – novou provozovnu budou mít na nádraží v Týnci nad Sázavou.

Podnikat v cukrařině není podle Petry Volfové jednoduché, ale svého rozhodnutí rozhodně nelituje. „Finančnictví mi nechybí. Cukrařina je různorodější, zajímavější a baví mě víc. Samozřejmě někdy se mi zasteskne po tom, když jsem si v klidu seděla v kanceláři, ale jinak jsem ráda, že jsem ten důležitý životní krok udělala,“ přiznala. Proto jí největší radost vždy udělá pochvala zákazníků.

A ještě jedna věc Petru Volfovou těší – že podniká v Posázaví, které je její srdeční záležitostí. Manžel pochází ze Zruče nad Sázavou, ona z Kutné Hory, seznámili se u řeky Sázavy a do její blízkosti – do Poříčí nad Sázavou – se z hlavního města nakonec i přestěhovali.

jt